Havez

Havez
Havez česnáčková (Adenostyles alliariae)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hvězdnicotvaré (Asteraceae)
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď	hvězdnicové (Asteroideae)
Tribus	Senecioneae
Rod	havez (Adenostyles) Cass., 1816
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havez (Adenostyles) je rod rostlin z čeledi hvězdnicovité. Jsou to vytrvalé byliny se srdčitými listy a bílými nebo purpurovými úbory v latovitých květenstvích. Rostliny obsahují alkaloidy a jsou jedovaté. Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen ve větších evropských pohořích. Centrum druhové diverzity je v Alpách. V některých českých pohraničních horách se vyskytuje havez česnáčková.

Popis

Haveze jsou vytrvalé byliny s přímou větvenou lodyhou a tlustým válcovitým oddenkem. Listy jsou jednoduché, střídavé, lodyžní i přízemní, dlouze až krátce řapíkaté, s trojúhelníkovitě až okrouhle srdčitou, na okraji zubatou čepelí. Květy jsou drobné, trubkovité, oboupohlavné, uspořádané po 3 až 4 v úzkých úborech skládajících bohaté laty. Koruna je čtyřčetná, bílá nebo purpurová. Plodem je vejcovitá, podélně žebernatá nažka opatřená chmýrem s mnoha paprsky.^[1][2]

• 
  Bohatý porost haveze česnáčkové
• 
  Havez bělolistá (Adenostyles leucophylla)
• 
  Detail květů haveze alpské

Rozšíření

Rod havez zahrnuje 3 druhy^[2] a je rozšířen v horských oblastech Evropy. Největší areál má havez česnáčková (Adenostyles alliariae), rozšířená ve větších pohořích kontinentální Evropy od Pyrenejského poloostrova po ukrajinské Karpaty a Balkánská pohoří. Někdy je udávána i z asijské části Turecka, výskyt je však považován za nepůvodní.^[3] Havez alpská (Adenostyles alpina, syn. A. glabra) roste v Alpách, Apeninách, Juře, Pyrenejích, Kantaberském pohoří, Sicílii a Korsice. Havez bělolistá (Adenostyles leucophylla) je svým výskytem vázána pouze na západní Alpy.^[4][5][6] V České republice roste pouze havez česnáčková. Vyskytuje se ve větších pohraničních horách, konkrétně v Krkonoších, Králickém Sněžníku, Hrubém Jeseníku a Beskydech, v nadmořských výškách nad 900 metrů. Krkonoše představují nejsevernější výskyt haveze v rámci celého areálu rodu.^[1]

Ekologické interakce

Květy havezí jsou opylovány hmyzem. Nažky jsou opatřeny chmýrem a šíří se větrem. Listy využívá jako potravu jen málokterý hmyz. Živí se na nich larvy i dospělci mandelinky havezové (Oreina cacaliae) a příbuzných druhů Oreina elongata a O. globosa. Jedovaté alkaloidy, které jsou v rostlině obsaženy, shromažďují tito brouci ve vlastních tělech a následně využívají k obraně vůči predátorům.^[7][8]

• 
  Mandelinka havezová (Oreina cacaliae)
• 
  Bělásek ovocný na květech haveze alpské

Obsahové látky a jedovatost

Haveze obsahují pyrrolizidinové alkaloidy (senecifyllin, senecionin, spartioidin aj.) s hepatotoxickým a karcinogenním účinkem, přesto jsou zřídka uváděny v seznamech jedovatých rostlin. Obsah alkaloidů v rostlině se pohybuje okolo 2 %, největší koncentrace je v květenství. U člověka byly zaznamenány otravy, projevující se poškozením jater, při záměně listů haveze za listy podběle nebo devětsilu lékařského při bylinném léčení.^[9][10]

• 
  Alkaloid senecionin

Taxonomie

Rod Adenostyles je v rámci čeledi Asteraceae řazen do podčeledi Asteroideae, tribu Senecioneae a subtribu Senecioninae. Řada lokálních populací zejména z jižních částí areálu Adenostyles alpina byla popsána jako samostatné druhy, mezi jinými A. briquetii (syn. A. alpina subsp. briquetii) z Korsiky, A. australis ze severozápadní Itálie, A. pyrenaica (syn. A. alpina subsp. pyrenaica) z Pyrenejí a Kantaberského pohoří, A. macrocephala (syn. A. alpina subsp. macrocephala) z Kalábrie, A. nebrodensis (syn. A. alpina subsp. nebrodensis) ze Sicílie.^[6][11]

Zástupci

• havez alpská (Adenostyles alpina)
• havez bělolistá (Adenostyles leucophylla)
• havez česnáčková (Adenostyles alliariae)^[12][13]

Význam

Haveze nemají větší praktický význam a téměř se nepěstují ani jako okrasné rostliny.

Odkazy

Reference

1. SLAVÍK, Bohumil (editor); ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. 
2. KADEREIT, J.V.; JEFFREY, C. (eds.). The families and genera of vascular plants. Vol. 8. Berlin: Springer, 2007. ISBN 978-3-540-31050-1. (anglicky) 
3. AKINCI, Ş.; ÖZHATAY, E. The flora of Keltepe area (Kocaeli/Turkey). İstanbul Journal of Pharmacy. 2004, čís. 37. 
4. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
5. TUTIN, Thomas G. et al. Flora Europaea 4. [s.l.]: Cambridge University Press, 1976. ISBN 0-521-08717-1. (anglicky) 
6. DILLENBERGER, Markus S.; KADEREIT, Joachim W. The phylogeny of the European high mountain genus Adenostyles (Asteraceae-Senecioneae) reveals that edaphic shifts coincide with dispersal events. American Journal of Botany. 2013, čís. 100(6). 
7. MARGRAF, N.; GOTTHARD, K.; RAHIER, M. The growth strategy of an alpine beetle: maximization or individual growth adjustment in relation to seasonal time horizons?. Functional Ecology. Sep. 2003, čís. 17(5). Dostupné online. 
8. SCHOONHOVEN, Louis M.; VAN LOON, Joop J.A.; DICKE, Marcel. Insect-plant biology. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-852595-8. (anglicky) 
9. Pyrrolizidine Alkaloids in Adenostyles alliariae and A. glabra from the Austrian Alps. Natural Product Communications. 2015, čís. 10(7). 
10. GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky) 
11. DILLENBERGER, Markus S.; KADEREIT, Joachim W. Two new combinations in Adenostyles (Asteraceae, Senecioneae), a conspectus of the genus and key to its species and subspecies. Willdenowia. 2012, čís. 42(1). 
12. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
13. Biolib [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Portály: Rostliny