Hedvábnicovití

Hedvábnicovití
Hedvábnice Colletes hederae
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Řád	blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád	štíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleď	včely (Apoidea)
Čeleď	hedvábnicovití (Colletidae) Lepeletier, 1841
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hedvábnicovití (Colletidae) jsou čeleď včel z řádu blanokřídlých. Zahrnuje 5 podčeledí s celkem 54 rody a asi 2000 druhy. Vyskytuje se po celém světě, ale nejbohatší na druhy je v Jižní Americe a Austrálii. V Austrálii k ní patří více než 50 % vyskytujících se druhů včel. V mírném pásmu severní polokoule se vyskytují pouze dva rody: hedvábnice (Colletes) a maskonoska (Hylaeus).

Čeleď Colletidae byla kdysi považována za nejprimitivnější čeleď včel, což je však v současné době silně zpochybňované fylogenetické zařazení.^[1]

Hedvábnice hrabavá (Colletes cunicularius) je poměrně běžnou jarní včelou i v ČR

Popis

Jedná se o poměrně rozmanitou skupinu včel. Vyskytují se včely velmi malé (několik milimetrů) až středně velké (15–18 mm). Břicho může být téměř úplně bez srsti, ale také dlouze osrstěné. Charakteristický je krátký široký jazyk, který je na předním konci rozšířený, někdy rozšířený do dvou špiček; jsou tedy potravně specializovány na rostliny s krátkými, mělkými kalichy.

Dvě z podčeledí, Euryglossinae a Hylaeinae, postrádají vnější aparát na přenášení pylu – ochlupené nohy, který je jinak charakteristický pro většinu včel, a pyl přenášejí ve volátku.

Maskonoska (Hylaeus sp.)

Způsob života

Včely této čeledi jsou vždy samotářské. Hnízdí v již hotových dutinách nad zemí, jako jsou stébla rostlin či chodbičky dřevokazného hmyzu, nebo si hloubí hnízda v zemi. Samičky kladou vajíčka do snůškových buněk, které potírají jemným ochranným povlakem ze žlázového sekretu; ten se chemicky skládá z polyesterů (u hedvábnic) nebo z bílkovin (u maskonosek). Tento povlak je voděodolný a pravděpodobně zabraňuje vysychání směsi pylu a nektaru, která je potravou larev.^[2]

Reference

1. DANFORTH, Bryan N.; SIPES, Sedonia; FANG, Jennifer. The history of early bee diversification based on five genes plus morphology. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2006-10-10, roč. 103, čís. 41, s. 15118–15123. Dostupné online [cit. 2022-05-01]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0604033103. PMID 17015826. (anglicky)  Archivováno 1. 5. 2022 na Wayback Machine.
2. HOPFENMÜLLER, Sebastian, STANGLEROVÁ, Eva. Jak zachránit včely. Brno: Kazda 2022; ISBN 978-80-7670-069-7

Externí odkazy

Autoritní data	NLI: 987007284746505171

Portály: Entomologie | Včelařství