Heinrich Barth (cestovatel)

Heinrich Barth
Heinrich Barth (1862)
Heinrich Barth (1862)
Narození16. února 1821
Hamburk
Úmrtí25. listopadu 1865 (ve věku 44 let)
Berlín
Příčina úmrtígastric perforation
Místo pohřbeníFriedhof III der Gemeinde Jerusalems- und Neue Kirche
Alma materHumboldtova univerzita
Gelehrtenschule des Johanneums
Povoláníobjevitel, spisovatel, historik, geograf, filolog, vysokoškolský učitel a archeolog
ZaměstnavatelHumboldtova univerzita
OceněníMedaile patrona (1856)
Velká zlatá medaile za průzkum (1856)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Barth (16. února 1821 Hamburk — 25. listopadu 1865 Berlín) byl německý geograf, historik a filolog, známý svými výzkumnými cestami po Africe.

Pocházel ze zámožné obchodnické rodiny, vystudoval prestižní hamburskou střední školu Johanneum a nastoupil na berlínskou univerzitu, kdy byli mezi jeho pedagogy Carl Ritter a August Boeckh. V letech 1840—1841 procestoval Itálii, doktorskou práci napsal o korintských obchodních osadách.

V roce 1845 se vydal na archeologickou výpravu za antickými památkami na středomořském pobřeží Afriky, při níž prošel z Tangeru do Káhiry, pak se dostal proti proudu Nilu do Wádí Halfy a odtud přes poušť do přístavu Berenice Troglodytica na Rudém moři. Vracel se přes Palestinu, Malou Asii a Řecko a do Hamburku dorazil koncem roku 1847. O rok později obdržel titul soukromého docenta.

V březnu 1850 se připojil k britské výpravě vedené misionářem Jamesem Richardsonem, která vyrazila z Tripolisu, přešla Saharu (zde Barth objevil skalní malby zvířat, které ho přivedly na myšlenku, že v minulosti byla Sahara úrodnou zemí) a dorazila do města Kano v království Kanem-Bornu. Krátce nato Richardson zemřel a Barth se sám vydal na průzkum oblasti okolo Čadského jezera, navštívil také království Bagirmi v povodí řeky Šari, jako první Evropan poznal řeku Benue. Poté se obrátil na západ a dosáhl řeky Nigeru, po které se jako jeden z prvních Evropanů dostal do Timbuktu. Zde mu poskytl útočiště vzdělaný šejk Ahmad al-Bakkai al-Kunti, což Bartha zachránilo před útoky islámských fanatiků, kteří nedovolovali nevěřícím vstup do města. Z Timbuktu odcestoval Barth zpátky do Kanem-Bornu, kde se v prosinci 1854 setkal s dalším německým výzkumníkem Eduardem Vogelem, pátrajícím po osudech Richardsonovy expedice. Poté Barth zamířil s obchodní karavanou přes Saharu do Tripolisu, kam dorazil 28. srpna 1855, a vrátil se do Německa.

Barth na cestách využíval svého rozsáhlého vzdělání: ovládal nejen angličtinu, francouzštinu a arabštinu, ale domluvil se také fulbsky a kanurijsky. Nešlo mu pouze o zeměpisné objevy, ale jako první odborně zkoumal také historii a kulturu domorodých národů, objevil například pro Evropu kanurijskou kroniku Girgam, byl znalcem Koránu. Poznatky ze svých cest shrnul v pětidílném spisu Reisen und Entdeckungen in Nord- und Centralafrika. Obdržel titul mimořádného profesora Berlínské univerzity a britský Řád lázně, byl jmenován členem Royal Geographical Society, podnikl ještě cesty na Balkánský poloostrov a do Španělska, zemřel ve věku 44 let na následky tropických nemocí, jež utrpěl za své africké anabáze.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Mapa Barthovy cesty
    Mapa Barthovy cesty
  • Barthův příjezd do Timbuktu (ilustrace Johann Martin Bernatz)
    Barthův příjezd do Timbuktu (ilustrace Johann Martin Bernatz)
  • Barthův dům v Timbuktu (foto z roku 1908)
    Barthův dům v Timbuktu (foto z roku 1908)


Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Miloslav Martínek a Jiří Martínek: Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci. Libri, Praha 2003, ISBN 80-7277-206-6

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]