Helmut Baierl | |
---|---|
Rodné jméno | Helmut Johannes Baierl |
Narození | 23. prosince 1926 Rumburk Československo |
Úmrtí | 12. září 2005 (ve věku 78 let) Berlín Německo |
Povolání | scenárista, spisovatel, dramatik, překladatel a slavista |
Ocenění | Goethe-Preis der Stadt Berlin (1979) Stříbrný vlastenecký záslužný řád Národní cena Německé demokratické republiky Johannes-R.-Becher-Medaille |
Politická příslušnost | Národně socialistická německá dělnická strana Jednotná socialistická strana Německa Liberálnědemokratická strana Německa |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Helmut Baierl (23. prosince 1926, Rumburk, Československo – 19. září 2005, Berlín, Německo) byl německý spisovatel a viceprezident Akademie umění NDR.
Helmut Johannes Baierl se narodil 23. prosince 1926 v severočeském Rumburku v rodině gymnaziálního učitele. Jako osmnáctiletý vstoupil v roce 1944 do NSDAP.[1] Po vysídlení do NDR pracoval v zemědělství a učil ruštinu. V letech 1945–1947 byl členem Liberálně demokratické strany Německa, v období 1947–1989 pak Sjednocené socialistické strany Německa. V letech 1955–1957 vystudoval slavistiku na Univerzitě v Halle, po té se stal docentem pro lidovýchovu. Po dalším studiu na lipském Institutu pro literaturu byl – od roku 1959 – hlavním lektorem Hofmeisterova nakladatelství a od roku 1967 potom autorem i dramaturgem Berliner Ensemble, kde působil rovněž jako přidělený stranický tajemník. Již od roku 1967 byl Baierl spisovatelem na volné noze, stále se však politicky angažoval, ať už jako kandidát a člen stranického vedení Berlínského okresu, nebo jako sekretář a později viceprezident Akademie umění NDR. Od roku 1968 byl veden jako tajný spolupracovník Stasi pod krycím jménem "Flinz".[2] Zemřel v Berlíně 12. září 2005.
Helmut Baierl byl jedním z nejvýznamnějších dramatiků NDR, kteří tak či onak vycházeli z tvorby Bertolta Brechta. Jeho dílo je zcela poplatné doktríně socialistického realismu, pro Baierla je však typické, že se snaží dát socialistické všednodennosti úsměvavou podobu.[3]