Henry Vestine | |
---|---|
Základní informace | |
Rodné jméno | Henry Charles Vestine |
Přezdívka | The Sunflower |
Narození | 25. prosince 1944 Takoma Park |
Úmrtí | 20. října 1997 (ve věku 52 let) Paříž |
Žánry | blues rock, blues |
Povolání | hudebník |
Nástroje | kytara |
Aktivní roky | 1965–1997 |
Vydavatelé | Liberty Records, Janus Records, Atlantic Records |
Příbuzná témata | Canned Heat |
Manžel(ka) | Lisa Lack |
Děti | Jesse Vestine |
Rodiče | Ernest Harry Vestine a Lois Vestine |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Henry Charles „The Sunflower“ Vestine (25. prosince 1944 Takoma Park, Maryland – 20. října 1997, Paříž) byl americký kytarista, člen skupiny Canned Heat.
Narodil se ve městě Takoma Park v americkém státě Maryland jako syn geofyzika Ernesta Harryho Vestina a jeho manželky Lois. Hudbě se věnoval již od dětství a stejně jako jeho otec byl sběratelem bluesových desek. V roce 1965 se stal členem skupiny The Mothers of Invention, kterou vedl kytarista Frank Zappa. Ze skupiny však odešel ještě před vydáním jejího prvního alba, ale nahrál s ní několik písní, které o mnoho let později vyšly na albu Joe's Corsage. Ještě roku 1965 se stal členem skupiny Canned Heat, ze které odešel v roce 1969. Důvodem byly hádky s baskytaristou Larrym Taylorem.[1] Jako náhrada byl vybrán Harvey Mandel. Roku 1969 začal vystupovat s jazzovým saxofonistou Albertem Aylerem. Brzy ze však vrátil do Canned Heat (Taylor s Mandelem odešli k britskému hudebníkovi Johnu Mayallovi) a roku 1974 opět odešel.
Se skupinou Canned Heat opět vystupovat během osmdesátých let a od roku 1992 v ní hrál až do své smrti. Zemřel po dokončení francouzského turné s Canned Heat. Příčinou bylo srdeční a respirační selhání.[2] Byl zpopelněn a jeho popel byl pochován na hřbitově Oak Hill nedaleko městě Eugene ve státě Oregon. Později byl zřízen fond, který financuje údržbu hrobu a podle Vestinova přání také případný transport popelu do kráteru Vestine na Měsíci, který byl pojmenován po jeho otci.[3] Během své kariéry spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi které patří například Jimmy Carl Black, Clarence „Gatemouth“ Brown a Sunnyland Slim.
Měl výrazný rozzlobený a bzučivý kytarový styl.[4] Hudební časopis Rolling Stone jej roku 2003 zařadil na 77. příčku žebříčku sta nejlepších kytaristů všech dob.[5]