Herci Halevi

Herci Halevi
23. náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil
Úřadující
Ve funkci od:
16. ledna 2023
PředchůdceAviv Kochavi
33. zástupce náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil
Ve funkci:
11. července 2021 – 31. října 2022
PředchůdceEjal Zamir
NástupceAmir Bar'am
Vojenská služba
SlužbaIzrael
SložkaIzraelské obranné síly
Doba služby1985–současnost
Hodnostgenerálporučík (rav aluf)
Bitvy/válkyjiholibanonský konflikt
druhá libanonská válka
první intifáda
druhá intifáda
operace Obranný štít
operace Lité olovo
operace Pilíř obrany
operace Ochranné ostří
izraelsko-palestinské střety (srpen 2022)
Narození17. prosince 1967 (56 let)
Jeruzalém, Izrael
PříbuzníAmir (bratr)
Alma materHebrejská univerzita v Jeruzalémě
National Defense University
Profesevoják
Náboženstvíjudaismus
CommonsHerzi Halevi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hercl „Herci“ Halevi (hebrejsky הרצל „הרצי“ הלוי‎, Hercl „Herci“ ha-Levi; * 17. prosince 1967 Jeruzalém) je generálporučík (rav aluf) Izraelských obranných sil, od ledna 2023 náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil.[1][2]

Dříve působil jako velitel jižního velitelství,[3] náčelník Amanu,[4] velitel 91. divize, velitel výsadkářské brigády a velitel Sajeret Matkal.[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Šlomo byl majitelem společnosti poskytující poradenské služby a deset let byl členem jeruzalémské městské rady, a matka Lina byla učitelkou tělesné výchovy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.[6] Jeho dědeček z otcovy strany, Chajim Šalom Halevi, původem z Brestu, byl členem Irgunu[7] a zástupcem ředitele nemocnice Hadasa.[8] Jeho babička z otcovy strany, Cila, povoláním bakterioložka,[8] byla dcerou rabína Dova ha-Kohena Kuka (bratra rabína Abrahama Isaaca Kooka).[9]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v prosinci 1967[2] v Jeruzalémě. Má staršího bratra Amira. Do svých čtyř let žil s rodinou ve čtvrti ha-Mošava ha-Germanit v Jeruzalémě.[6] Poté se rodina přestěhovala do jeruzalémské čtvrti Ramat Eškol.[6] Vyrůstal v náboženském prostředí,[10] navštěvoval náboženské školy v Jeruzalémě.[11] Byl také členem náboženské skautské skupiny Masu'ot[9] a zúčastnil se její delegace do Spojených států.[8]

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Halevi pří nástupu do armády (1985)

V roce 1985 byl odveden do Izraelských obranných sil.[2] Dobrovolně se přihlásil do výsadkářské brigády. Sloužil jako voják a velitel družstva.[12] V roce 1987 se po absolvování důstojnické školy stal důstojníkem pěchoty a vrátil se k výsadkářské brigádě jako velitel čety. Vedl protitankovou rotu brigády v protipartyzánských operacích během jiholibanonského konfliktu.[13][14] V roce 1993 byl přidělen k Sajeret Matkal, speciální jednotce Izraelských obranných sil, kde sloužil jako velitel roty. Této jednotce velel během druhé intifády.[15]

Role plukovníka

[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. září 2005 byl jmenován velitelem brigády Menaše a 22. srpna 2007 byl jmenován velitelem výsadkářské brigády, kterou vedl během operace Lité olovo a řady dalších operací.[16]

Role brigádního generála

[editovat | editovat zdroj]

V září 2009 byl povýšen do hodnosti brigádního generála (Tat aluf) a jmenován velitelem operačního oddělení Amanu a v této funkci působil do 11. října 2011.[15] Dne 6. listopadu byl jmenován velitelem 91. divize. Pod jeho vedením získala divize ocenění.[17] Svou funkci zde ukončil v listopadu 2013 a v roce 2014 se stal velitelem velitelské a štábní školy Izraelských obranných sil.[15]

Role generálmajor

[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. září 2014 byl povýšen do hodnosti generálmajora (aluf)[18] a 22. září nastoupil do funkce náčelníka Amanu,[19] kde působil do března 2018.[15] Dne 23. března 2018 ho ve funkci nahradil Tamir Hejman.[20] Dne 6. června 2018 se stal velitelem jižního velitelství, kde nahradil Ejala Zamira.[21] Velitelství dohlíží na činnost Izraelských obranných sil v okolí Pásma Gazy.[3] Dne 21. března 2021 ho ve funkci vystřídal Eli'ezer Toledano.[22] Jednotkám jižního velitelství velel během střetů mezi Palestinským islámským džihádem a Izraelem, které vypukly po cíleném zabití Bahá Abú al-Atá v listopadu 2019.[23]

Dne 11. července 2021 byl jmenován zástupcem náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil.[24][25] Dne 31. října 2022 ho ve funkci nahradil Amir Bar'am.[26]

Role náčelníka Generálního štábu armády

[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. září 2022 byl ministrem obrany Binjaminem Gancem jmenován nastupujícím náčelníkem Generálního štábu.[27] Jeho jmenování příštím náčelníkem Generálního štábu potvrdila vláda Naftali Bennetta 23. října 2022. Funkce se ujal 16. ledna 2023 a nahradil tak Aviva Kochaviho.[1][2]

Velel izraelské armádě během války Izraele s Hamásem a během izraelské invaze do Libanonu. V průběhu války ho vyšetřovala armádní komise za případná pochybení, která umožnila útok Hamásu na Izrael z října 2023. Halevi již v září 2024 uvedl, že do konce roku 2024 hodlá na svou velící funkci rezignovat.[28] Svůj záměr rezignovat naznačil znovu v listopadu 2024 poté, co byl premiérem vyměněn ministr obrany Jo'av Galant za Jisra'ela Kace. Nový ministr obrany Kac následně volal po vyvození odpovědnosti Haleviho. Stejně tak odmítl povýšit důstojníky, kteří se podle vyšetřování podíleli na selhální obrany státu.[29] Haleviho brzký konec měl potvrdit i premiér Benjamin Netanjahu.[30]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Halevi bydlí v Kfar ha-Oranim na Západním břehu Jordánu.[31] Je ženatý se Šaron[2] a má čtyři děti.[10] I přesto, že přestal nosit kipu, se považuje za věřícího a o šabatu navštěvuje synagogu.[10] Získal bakalářský titul v oboru filozofie a podniková ekonomika na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě[12] a magisterský titul na National Defense University.[2][32] Jeho bratr Amir působil jako výkonný ředitel ministerstva turismu.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Herzi Halevi na anglické Wikipedii, הרצי הלוי‎ na hebrejské Wikipedii a Ха-Леви, Херци na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b FABIAN, Emanuel. Herzi Halevi formally takes over as chief of staff, vows to keep politics out of IDF. The Times of Israel [online]. 2023-01-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f STEJSKAL, Lubomír. Izrael: Nastupuje nový ramatkal. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2023-01-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BACHNER, Michael. IDF taps military intel head as new chief of volatile Southern Command. The Times of Israel [online]. 2018-06-07 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ SHOVAL, Lilach; MORAG, Tamir. Herzi Halevi approved as next IDF chief of staff. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-10-24 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ LIMOR, Yoav. The most popular person in Israel: Meet the next IDF chief of staff. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-11-23 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d אתגר המפקד: כל מה שרציתם לדעת על הרצי הלוי, הרמטכ"ל ה־23. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ חיים שלום הלוי (גורדין) [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ a b c אגדת הרצי והרצי: סיפורו של דודו של הרמטכ"ל ה-23, שנפל במלחמת ששת הימים. Ma'ariv [online]. 2022-11-12 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. ↑ a b NO'AM, Amir. 8. אלוף הרצי הלוי האיש שגדל בלב הציונות הדתית והפך למועמד בולט לתפקיד הרמטכ”ל ה–23. Makor rišon [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. ↑ a b c RUDOREN, Jodi. To a Philosopher-General in Israel, Peace Is the Time to Prepare for War. The New York Times [online]. 2013-11-15 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ מח"ט הצנחנים היוצא: שבי ומוות - חלק מחיינו. Makor rišon [online]. 2009-04-09 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. ↑ a b הניו יורק טיימס מסמן את הרמטכ"ל הבא של ישראל. Ha'arec [online]. 2013-11-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  13. ↑ FINKEL, Gal Perl. IDF promotes officers who think outside the box, but still follow the line. The Jerusalem Post [online]. 2018-06-18 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ צבע אדום [online]. 2008-10-26 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  15. ↑ a b c d נצר למשפחת קוק ו"מצביא מבצעים" בסיירת מטכ"ל: הרמטכ"ל הבא הרצי הלוי | פרופיל. Ma'ariv [online]. 2022-09-04 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  16. ↑ FINKEL, Gal Perl. A new strategy against ISIS. The Jerusalem Post [online]. 2017-03-07 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ תא"ל הרצי הלוי נכנס לתפקידו כמפקד עוצבת "הגליל" [online]. Izraelské obranné síly, 2011-11-07 [cit. 2023-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (hebrejsky) 
  18. ↑ הרמטכ"ל: "אגף המודיעין לוקח בחשבון את הטלטלה האזורית" [online]. Izraelské obranné síly, 2014-09-18 [cit. 2023-01-23]. Dostupné v archivu. (hebrejsky) 
  19. ↑ הרמטכ"ל על דאע"ש: "אויבנו מתקדמים ומשנים את דפוסי פעולתם" [online]. Izraelské obranné síly, 2014-09-22 [cit. 2023-01-23]. Dostupné v archivu. (hebrejsky) 
  20. ↑ אלוף תמיר היימן נכנס לתפקידו כראש אמ"ן במקום הרצי הלוי. Ynet [online]. 2018-03-28 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  21. ↑ אלוף הרצי הלוי מונה למפקד פיקוד הדרום [online]. Izraelské obranné síly, 2018-06-06 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  22. ↑ "לא ניתן להחלטת בית הדין הבין-לאומי לערער אותנו" [online]. Izraelské obranné síly, 2022-01-17 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  23. ↑ FINKEL, Gal Perl. IDF chief's promo for Israel's next major war. Ynetnews [online]. 2019-12-26 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ Maj. Gen. Herzi Halevi takes over as IDF’s deputy chief of staff. The Times of Israel [online]. 2021-07-11 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ SHOVAL, Lilach. 'We will continue to build up the IDF's power,' Defense Minister Gantz says. Jisra'el ha-jom [online]. 2021-07-12 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  26. ↑ האלוף אמיר ברעם נכנס לתפקיד סגן הרמטכ"ל. Aruc ševa [online]. 2022-10-31 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  27. ↑ FABIAN, Emanuel. Herzi Halevi, Kohavi’s deputy, named as next IDF chief of staff. The Times of Israel [online]. 2022-09-04 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  28. ↑ IDF Chief Halevi said making preparations to step down in late-December. www.timesofisrael.com [online]. 2024-09-12 [cit. 2024-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ IDF chief indicates he’ll resign after military finishes October 7 investigation. www.timesofisrael.com [online]. 2024-11-29 [cit. 2024-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Report: Netanyahu, Katz want Halevi to step down in two to three months. www.israelnationalnews.com [online]. 2024-11-29 [cit. 2024-11-30]. Dostupné online. 
  31. ↑ מלחמות הגנרלים ממודיעין. www.mnews.co.il [online]. 2016-01-17 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  32. ↑ Alumni on the Move, Classes of 2001 - 2005 [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné v archivu. 
Náčelníci Generálního štábu Izraelských obranných sil Izrael
Náčelníci Amanu Izrael

Velitelé jižního velitelství Izrael
Alon (1948–49) • Rabin (1949) • Dajan (1949-51) • Cadok (1951–54) • Peri (1954) • Amit (1955–56) • Simchoni (1956) • Laskov (1956–58) • Herzog (1958) • Jofe (1958–62) • Cvi Zamir (1962-64) • Gaviš (1965-69) • Šaron (1969-73) • Gonen (1973) • Bar-Lev (1973) • Tal (1973-74) • Adan (1974) • Adam (1974-76) • Šapir (1976–78) • Šomron (1978–82) • Erez (1982–83) • Bar Kochva (1983–86) • Sagi (1986) • Mordechaj (1986–89) • Vilna'i (1989–94) • Mofaz (1994–96) • Janaj (1996–97) • Samia (1997–2000) • Almog (2000–03) • Harel (2003–05) • Galant (2005–2010) • Ruso (2010–2013) • Turdžeman (2013–2015) • Ejal Zamir (2015–2018) • Halevi (2018–2021) • Toledano (2021–2023) • Finkelman (od 2023)