Hervé Le Tellier

Hervé Le Tellier
Narození21. dubna 1957
Paříž
Národnostfrancouzská
Alma materCentre de formation des journalistes
Université Paris VII Diderot
Povoláníspisovatel
ZaměstnavatelLe Monde
OceněníPrix Guanahani du Roman d’amour (2007)
Prix de l'Humour noir (2013)
Prix Botul (2016)
Prix Goncourt (2020)
Politická stranaRevoluční komunistická liga
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hervé Le Tellier (* 21. dubna 1957 Paříž) je francouzský spisovatel, lingvista a předseda mezinárodní literární skupiny Oulipo. Je nositelem Goncourtovy ceny.[1]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Původně vystudoval matematiku, v roce 1983 absolvoval žurnalistiku na Centre de formation des journalistes v Paříži, doktorem humanitních a sociálních věd se stal v roce 2002 na Université Paris VII Diderot (Univerzitě Paříž VII). Svou kariéru zahájil jako vědecký novinář, v roce 1992 vstoupil do Oulipo a publikoval práci Esthétique de l'Oulipo[2], od roku 2019 je prezidentem skupiny. Od roku 1991 se účastnil pořadu Des Papous dans la tête[3], kultovního literárního kvízu France Culture francouzské kulturní rozhlasové stanice, vystupoval i ve vysílání Caroline Broué La Grande Table. V devadesátých letech uveřejňoval své fejetony pod pseudonymem „Doktor H“ v satirickém časopise La Grosse Bertha. V letech 2002–2016 publikoval v deníku Le Monde[4], přispíval také do Mon Lapin Quotidien (MLQ), čtvrtletníku kulturního časopisu L'Association[5]. Je jedním ze zakládajících členů sdružení přátel Jean-Baptisty Botula, fiktivního francouzského filozofa. Vyučuje žurnalistiku a redakční praxi v Paříži. Jako nakladatel vydal několik děl.

Je autorem románů, povídek, poezie, krátkých, často humorných forem, například Joconde jusqu'à cent (Sto variací na Monu Lisu). Podílel se na sérii Le Poulpe románem La Disparition de Perek.[6] Pracoval pro divadlo, operu a film. Vystoupil mimo jiné na jevišti s textem Moi et François Mitterrand[7], za který obdržel v roce 2016 Prix Botul. Epistolární román Le voleur de nostalgie vyšel v roce 1992. V roce 1998 vydal knihu Les amnésiques n'ont rien vécu d'inoubliable.[8] Prix Guanahani du Roman d’amour získal v roce 2007 za román Je m’attache très facilement.[9] V roce 2013 obdržel Cenu černého humoru (Prix de l'Humour noir) za fiktivní překlad knihy Contes liquides[10] od Jaimeho Montestrely. Jeho román L'Anomalie získal Goncourtovu cenu za rok 2020.[11][12]

Bibliografie – česky vydané knihy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ TELLIER, Hervé Le. Hervé Le Tellier. www.oulipo.net [online]. 2013-07-23 [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ OULIPO. Esthétique de l’Oulipo. www.oulipo.net [online]. 2006-07-03 [cit. 2022-12-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ Hervé Le Tellier : participant à l'émission radio. mediaclip [online]. [cit. 2022-12-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ Hervé Le Tellier, ses dernières publications dans Le Monde. Le Monde.fr [online]. [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ Revue Mon Lapin Quotidien n.20 - Revue Mon Lapin Quotidien - L'association - Revue - Librairie Gallimard PARIS. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ La disparition de Perek, Hervé Le Tellier (par Jean-Jacques Bretou). www.lacauselitteraire.fr [online]. [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Moi et François Mitterrand. Théâtre du Rond-Point Paris [online]. [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ OULIPO. Les Amnésiques n’ont rien vécu d’inoubliable. www.oulipo.net [online]. 2006-02-20 [cit. 2022-12-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ OULIPO. Je m’attache très facilement. www.oulipo.net [online]. 2007-07-03 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ Contes liquides, Hervé Le Tellier. escoutoux.net [online]. [cit. 2022-12-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Goncourtovu cenu získal román o letadle, které přistane dvakrát. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-12-01 [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Hervé Le Tellier couronné : c’est Matrix au Goncourt 2020. leparisien.fr [online]. 2020-11-30 [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Hervé Le Tellier. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ RECENZE: Anomálie. Nepřítelem jsme si sami - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ Literatura jako hra – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]