Hipologie

Hipologie (starším pravopisem hippologie, z řec. ιππος, (h)ippos kůň a λόγος, logos, nauka) je věda zabývající se koňmi. Vědec se nazývá hipolog (hippolog).

Předmět hipologie

[editovat | editovat zdroj]

Hipologie je směs teorie a praxe a jako každá nauka se i hipologie časově vyvíjela. V základě se dělí na tři oblasti: oblast medicínsko-veterinární (hipiatrie), zootechnicko-hospodářskou a jezdeckou (ekvitace). Jinými slovy studuje zejména zdraví koně, jeho chov a péči o něj a využití koně včetně sportovního využití.

Významní hipologové

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura chronologicky, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • HEUSCHMANN, Gerhard. Anatomie a biomechanika sestavení a ohnutí: milníky na cestě ke korektnímu shromáždění. Překlad Dominika Švehlová. Vydání v češtině první. Praha: Brázda, ©2023. 102 s. ISBN 978-80-209-0463-8.
  • DURUTTYA, Michael. Nemilosrdné štěstí: sága rodu Duruttya. Praha: HIPO-DUR, [2019]. 757 s. ISBN 978-80-270-5155-7.
  • SUKAČOVÁ, Lucie. Služební kynologie a hipologie u Policie České republiky a obecní (městské) policie = Functionary Cynology and Hippology of Czech republic Police and Municipal Police. Opava, 2010. 58 s. + 1 CD ROM. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Martin Jemelka, Ph.D. Slezská univerzita, Fakulta veřejných politik, Ústav veřejné správy a regionální politiky.
  • DUŠEK, Jaromír a kol. Chov koní. Praha: Brázda, 2001. 350 s. ISBN 80-209-0282-1.
  • JIŘINA, Karel. Hipologické kapitoly. [S. l.: s. n.], 1972. 214 s.
  • HANSLIAN, Gustav. Hipologie. Olomouc: Dělostřelecké učiliště, 1922. 163, [II] s., 1 obr. příl.
  • RUEFF, Adolf von. Das Pferd in seinen Racen, Farben und Gangarten: eine hippologische Monographie. Ravensburg: Eugen Ulmer, 1874. vii, 102 s.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]