Hipparion | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
Čeleď | koňovití (Equidae) |
Rod | Hipparion |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hipparion byl blízký příbuzný dnešního koně, který žil v miocénu a pliocénu. Ze své pravlasti v Severní Americe se rozšířil přes Beringii do Asie, Evropy a Afriky. Dosahoval výšky v kohoutku 140 cm a vážil až 120 kg. Hipparion žil ve velkých stádech v otevřených stepích. Měl tři prsty, ale došlapoval pouze na prostřední, zakončený kopytem. Charakteristickým znakem byla klabonosá hlava. Vyhynul zhruba před 800 000 lety.
Fosilie tohoto kopytníka byly po staletí využívány v čínské tradiční medicíně jako lék (většinou byly roztloukány na jemný prášek) a byly považovány za kosti draků.[1]