Historická fantasy

Znak rodu Lannisterů v Písni ledu a ohně amerického spisovatele George R. R. Martina – dílo je inspirováno anglickými dějinami 15. století a lze jej vnímat jako historickou fantasy

Historická fantasy je podžánr fantasy. Vyznačuje se jejími základními znaky (přítomnost magie, výskyt fantastických bytostí), avšak inspiruje se především reáliemi skutečného světa, respektive jeho historií. Nejčastěji jde o žánr fantasy literatura, objevuje se však také v oblasti fantasy filmu a televizní produkce, ve hrách a v dalších médiích. Někdy se příběhy odehrávají během určitého historického období skutečného světa, jindy se jedná o jiný svět, který určité historické období našeho světa velmi silně připomíná.[1]

Vymezení a charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Jednoznačné odlišení historické fantasy jako subžánru od fantasy s historickými prvky je obtížné, a to i proto, že fantasy jako taková se k určitému dějinnému období, nejčastěji středověku, vztahuje téměř vždy. Také hranice mezi fantasy romány a historickým románem (s nadpřirozenými prvky) může být tenká a mnoho významných fantasy autorů jako Judith Tarrová nebo Katherine Kurtzová, historii přímo vystuovalo. Historické fantasy zpracovávají otázky kulturní antropologie (Rosemary Kirsteinová), migrace a vykořisťování (Karen Joy Fowlerová, Guy Gavriel Kay) nebo kolonialismu (Colin Greenland).[2]

Přestože převažuje inspirace západním středověkem, je možná narazit na příběhy a světy inspirované takřka kterýmkoli dějinným obdobím v různých částech světa. Vymezuje se například keltská a vikinská fantasy, středověká a renesanční fantasy, fantasy střelného prachu (využívá reálie raného novověku, často pirátská tematika nebo inspirace třicetiletou válkou), fantasy spojená s osvícenstvím, viktoriánskou érou (jako subžánr historické fantasy je možno chápat i steampunk) či druhou světovou válkou. Existuje rovněž antická fantasy (např. Riordanova série o Percy Jacksonovi) nebo žánr wu-sia, využívající čínské či japonské reálie. K oblastem, které poskytly historickým fantasy materiál a kulturní ukotvení, patří Korea (Judith Tarrová), Japonsko (Jessica Amanda Salmonsonová, Peter Morwood, C. J. Cherryhová), Čína (Barry Hughart, Kathryn Grantová, Stephen Marley), Rusko (Morwood), Indie (Margaret Ballová) či Severní Amerika v 19. století (Karen Joy Fowlerová)..[2]

Část historických fantasy využívá také prvků alternativní historie. Judith Tarrová v trilogii The Hound and the Falcon (Pes a sokol) představila 12. století, ve kterém se realistické prvky kombinují s přítomností elfského království. Série Lord Darcy od Randalla Garretta mísí Anglii 19. století s rozvojem magie a existencí přežívající Anjouovské říše.[2]

Podle Veroniky Schanoesové je historická fantasy způsobem, jak alternativním způsobem pohlížet na dějiny. Vyprávění může odhalovat „tajnou historii“ a zpochybňovat moderní historiografická vysvětlení, proč se věci udály tak, jak se udály, mnohdy v kombinaci s postavou učence či mága, jenž se snaží o objasnění. Jako příklady takových děl uvádí The Porcelain Dove (Porcelánová holubice, 1993) od Delie Shermanové, Snow White and Rose Red (Sněhurka a Růženka, 1989) od Patricie Wredeové, Midnight Never Come (Půlnoc nikdy nepřichází, 2008) od Marie Brennanové nebo Brány Anubisovy (The Anubis Gates, 1983) od Tima Powerse.[3]

Autoři

[editovat | editovat zdroj]

Do reálného světa s nadpřirozenými prvky jsou zasazeny některé knihy a povídky Andrzeje Sapkowského (Husitská trilogie), knihy od Nancy Farmerové z prostředí Anglosasů a vikingů či Gemmellův Král duchů a další knihy. Komerčně úspěšným dílem historické fantasy je také Píseň ledu a ohně (1996 a dál) od George R. R. Martina, která je sice zasazena do smyšleného Západozemí, silně však čerpá z atmosféry a reálií anglického 15. století. Podobný využití reálného historického období nikoliv jako prostředí, nýbrž jako inspirace pro vytvoření nového světa, se často objevuje také u Guye Gavriela Kaye – jeho Tigana (1990) připomíná renesanční Itálii, Lvi z Al-Rassanu (1995) vycházejí ze Španělska 11. století a Plavba do Sarantia (1998) čerpá z dějin rané Byzance.[4]

Rozsáhlým podtypem historické fantasy jsou příběhy inspirované artušovským cyklem, které kromě historických elementů často zapracovávají prvky pověstí a folklóru a mohou směřovat jak k fantastickému pólu, tak k pólu historickému. Příkladem takových textů mohou být Mlhy Avalonu (1982) od Marion Zimmer Bradley, Kronika válečníkova od Bernarda Cornwella (1995–1997), Pendragonovský cyklus od Stephena Lawheada, Latro in the Mist (Latro v mlze, 1986) od Genea Wolfa nebo The Fox Woman (Liščí žena, 2000) od Kij Johnsonové.[5]

Příkladem české historické fantasy mohou být romány Juraje Červenáka o černokněžníku Roganovi, jeho trilogie Bohatýr (z prostředí Kyjevské Rusi v 10. stol.) a Dobrodružství kapitána Báthoryho, situované do jihovýchodní Evropy v 17. století. Dobrým příkladem jsou i některé knihy Jaroslava Mosteckého z prostředí vikingů, např. (Vlčí věk, Útesy křiku), kniha Stín modrého býka Leonarda Medka a Františky Vrbenské (příklad keltské fantasy).[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ JIREŠ, Ondřej. Úvod. In: JIREŠ, Ondřej. Písně temných věků: antologie povídek historické fantasy. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-681-3. S. 7.
  2. ↑ a b c MAUND, K. L. History in Fantasy. In: CLUTE, John; GRANT, John. The Encyclopedia of Fantasy. London: Orbit, 1999. ISBN 9781857238938. S. 468. (anglicky)
  3. ↑ SCHANOES, Veronica. Historal fantasy. In: JAMES, Edward; MENDLESOHN, Farah. The Cambridge Companion to Fantasy Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 978-0-521-42959-7. S. 246. (anglicky)
  4. ↑ TREBICKI, Grzegorz. Worlds So Strange and Diverse: Towards a Genological Taxonomy of Non-mimetic Literature. Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 2015. 216 s. ISBN 9781443875264. S. 124. (anglicky) 
  5. ↑ Trebicki (2015), s. 125.
  6. ↑ KUDLÁČ, Antonín K. K. Odvážní mužové a ženy ve fantaskních světech. Host. Únor 2007, roč. 23, čís. 2, s. 32. ISSN 1211-9938. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]