Hladina podzemní vody tvoří rozhraní mezi saturovanou zónou a nesaturovanou zónou v horninovém prostředí. Pro hladinu podzemní vody platí, že vlhkost horninového prostředí w je rovna celkové pórovitosti a hodnota tlakové výšky z je rovna 0.
Z geometrického a hydrogeologického hlediska se rozlišují hladiny podzemní vody na:
Z energetického hlediska se definuje piezometrická hladina zvodně (piezometrická plocha) jako ideální plochu představující geometrické místo bodů, ve kterých je tlak podzemní vody určité zvodně roven atmosférickému tlaku, tedy místa piezometrických úrovní měřených nebo měřitelných vrty v dané zvodni. Piezometrická hladina napjaté zvodně se označuje jako výtlačná hladina (kladná v případě polohy nad terénem, záporná v případě polohy pod terénem) a leží vždy nad stropem zvodně.
Rozdíl piezometrických hladin měřených mezi dvěma body dělený jejich vzdáleností se nazývá piezometrickým gradientem Ip. Platí:
kde
Z hlediska ovlivnění zásahem do zvodně se rozlišuje:
Podle ustálenosti v čase se rozlišuje:
V místech, kde hladina podzemní vody protíná povrch terénu, dochází k odvodňování podzemní vody formou pramenních vývěrů nebo drenáže příronů do vodotečí.
Průběh a kolísání hladiny podzemní vody závisí na prostorové geometrii kolektorských hornin a na směru hydraulického gradientu. Výšková úroveň hladiny podzemní vody není časově stálá. Kolísá v závislosti na celé řadě faktorů jako jsou např. srážky, kolísání hladiny v povrchových vodotečích, umělých hydraulických zásazích (čerpání vody z vrtů a studní) apod. Dlouhodobé pozorování (režimní pozorování) úrovní hladin podzemní vody je velmi důležité pro sledování např. změn zásob podzemní vody. Pravidelně se provádí na vrtech Státní pozorovací sítě, kterou provozuje a spravuje ČHMÚ.