Hlušovice
| Hlušovice | |
|---|---|
 Hlušovice,obecní úřad,za ním kostel | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Olomouc |
| Obec s rozšířenou působností | Olomouc (správní obvod) |
| Okres | Olomouc |
| Kraj | Olomoucký |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°38′17″ s. š., 17°16′39″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 095 (2024)[1] |
| Rozloha | 4,25 km²[2] |
| Katastrální území | Hlušovice |
| Nadmořská výška | 217 m n. m. |
| PSČ | 783 14 |
| Počet domů | 309 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Hlušovice 36 783 14 Bohuňovice urad@obechlusovice.cz |
| Starostka | Eva Jurková |
| Oficiální web: hlusovice | |
  Hlušovice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 552020 |
| Kód části obce | 39942 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Hlušovice se nachází v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Leží asi 5 km severně od krajského města Olomouc, na železniční trati č. 290 Olomouc–Šumperk. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel.
Na sever od Hlušovic je úrodná orná půda, směrem na jih k Olomouci-Černovíru jsou louky a lesíky, na místě bývalého černovírského rašeliniště.
Název
[editovat | editovat zdroj]Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Hlušovici, které bylo odvozeno od osobního jména Hluša, varianty jména Hluch a znamenalo „Hlušovi lidé“.[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o obci je z roku 1271, ale osídlení je mnohem starší (na území obce byly nalezeny ve větším množství archeologické předměty z kultury popelnicových polí). Obec byla zprvu majetkem kláštera Hradisko, později města Olomouce.[5]
Původně se jednalo o poměrně malé sídlo, v 19. století a v první třetině 20. století pak počet obyvatel postupně vzrostl až na 339 (sčítání v roce 1930). V poválečném období se Hlušovice, ve kterých zůstalo jedinou možností pracovního uplatnění zemědělství, spíše vylidňovaly. Tento proces ještě urychlilo v 70. letech připojení Hlušovic k obci Bohuňovice. Ztráta statusu obce omezila možnosti výstavby a prakticky zastavila rozvoj infrastruktury. Pokles počtu obyvatel pokračoval i několik let po obnovení samostatné obce Hlušovice v roce 1990, minima pak dosáhl v roce 1997 (pouze 255 obyvatel). V roce 1998 přijala obec nový územní plán velmi vstřícný k rostoucímu zájmu obyvatel velkých měst o individuální výstavbu v příměstských lokalitách s kvalitním životním prostředím. Na jeho základě došlo v následujícím období k masivní výstavbě rodinných domů (jen v letech 2001–2011 vzrostl počet domů z 92 na 240) a k rychlému růstu počtu obyvatel (v letech 2001–2011 se téměř ztrojnásobil). Územní plán z roku 1998 přitom počítá, že „cílový“ počet obyvatel může být mezi 1 až 1,5 tisíci.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Boží muka severovýchodně od vesnice
- Filiální kostel sv. Petra a Pavla náležící k farnosti Bohuňovice
- Pomník obětem 2. světové války v Hlušovicích - pomník Rudé armádě a místním padlým postavený ve stylu socialistického realismu
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 264.
- ↑ Historie [online]. Obec Hlušovice [cit. 2020-11-19]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hlušovice na Wikimedia Commons - Hlušovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- https://web.archive.org/web/20171006013601/http://www.hlusovice.eu/zakladni-informace/historie.html
