Hohenlohové

Knížata z Hohenlohe
(Fürsten von Hohenlohe)
Erb knížat z Hohenlohe
TitulyŘíšská knížata
ZakladatelJindřich z Hohenlohe
Rok založení12. století
Větve roduSvobodní páni z Hohenlohe, neusteinská, waldenburská, vévodové z Ratiboře
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hohenlohové je stará německá šlechtická rodina původem z Frank, která držela říšské hrabství a později knížectví Hohenlohe. Jméno rodu je odvozeno od hradu Holloch z 12. století, ležícího nedaleko Uffenheimu.[1]

Historie rodu

[editovat | editovat zdroj]
Moderní zpracování rodového erbu

Prvním známým hrabětem z Hohenlohe byl Jindřich (Heinrich) (1180). Jindřich III. z Hohenlohe (1244–1249) a Gottfried z Hohenlohe (1297–1302) byli velmistry Řádu německých rytířů. Georg z Hohenlohe (1350–1423) byl od roku 1418 apoštolským administrátorem Ostřihomského arcibiskupství, rovněž byl pasovský biskup a zástupce císaře Zikmunda Lucemburského na Kostnickém koncilu. Během 15. století se rod rozdělil do dvou větví – Hohenlohe-Brauneck (vymřeli v 15. století) a Hohenlohe-Weikersheim, tato větev se dále dělila na větve Hohenlohe-Neustein a Hohenlohe-Waldeburg. V roce 1450 byli povýšeni do stavu říšských hrabat.[1] Rod se v průběhu věků rozdělil na několik větví a v roce 1744 byli povýšeni na říšská knížata. Samostatné knížectví Hohenlohe zaniklo v roce 1806 v důsledku napoleonských válek, bylo zabráno Württemberským královstvím.

Roku 1840 větev Hohenlohe-Schillingsfürst získala Ratibořské knížectví.[1]

Rod Hohenlohe v Českých zemích

[editovat | editovat zdroj]

V Českých zemích získal inkolát prvně Jiří Friedrich Hohenlohe-Neuenstein-Weikersheim hrabě z Hollachu (1569–1645), který se oženil s Evou z Valdštejna. Během českého stavovského povstání byl povýšen na generálporučíka a patřil k důvěrníkům českého krále Friedricha Falckého. V bitvě na Bílé hoře velel jezdectvu, po porážce odešel z Čech, kde mu byl zabaven majetek.

Rod se do Českých zemí vrátil s osobou knížete-biskupa Josefa Kristiána Hohenlohe-Bartensteina (1740–1817).

Jiný člen rodu Konrád Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1863–1918) působil na českém místodržitelství, v Teplicích se stal okresním hejtmanem, byl zemským prezidentem Bukoviny a v roce 1906 se stal předsedou vlády v Předlitavsku.

K významným členům rodu patřil kníže Arnošt Filip Hohenlohe-Schillingsfürst (1853–1915), který založil lázně Poděbrady. Jeho rodina vlastnila zámek Býchory u Kolína.

Člen větve Hohenlohe-Langenburg, Ludvík (1823–1866), získal v 19. století sňatkem zámek Červený Hrádek, padl v bitvě u Hradce Králové. Jeho manželka Marie Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu pro něj nechala v roce 1867 postavit hrobku. Jejich vnuk Max Hohenlohe-Langenburg byl stoupencem sudetoněmecké strany a na jeho zámku v Červeném Hrádku se v roce 1938 konala schůze Konrada Henleina s lordem Runcimanem.[1]

Hlavní linie rodu Hohenlohe

Členové rodu

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d e f g JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha 5: Euromedia Group, a.s., 2021. ISBN 978-80-242-7761-5. S. 465. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]