Homo oeconomicus
Homo oeconomicus (z latiny; psáno též homo economicus; česky člověk ekonomický) je model člověka jako agenta, který je důsledně racionální a úzce sobecký a který optimálně sleduje své subjektivně definované cíle. Takto se člověk jeví v některých ekonomických teoriích.[1]
V teorii her se homo oeconomicus často modeluje na základě předpokladu dokonalé racionality. Předpokládá se, že jedinci (agenti) vždy jednají způsobem, který maximalizuje jejich užitek jako spotřebitelů a zisk jako producentů a jsou za tímto účelem schopni libovolně složitých kalkulací. Vždy jsou schopni promyslet všechny možné varianty a zvolit si postup, který povede k nejlepšímu možnému výsledku.
Racionalita implikovaná modelem homo oeconomicus neříká, jaké preference jsou přípustné. Pouze naivní aplikace modelu homo oeconomicus předpokládají, že agenti vědí, co je nejlepší pro jejich dlouhodobé fyzické a duševní zdraví. Například užitková funkce agenta by mohla být propojena s vnímaným užitkem jiných agentů (například něčího manžela nebo dětí), což by způsobilo, že je homo oeconomicus kompatibilní s jinými modely lidského konání, jako je homo reciprocans, který zdůrazňuje lidskou spolupráci.
Přístupy v ekonomických směrech
[editovat | editovat zdroj]Ekonomie hlavního proudu
[editovat | editovat zdroj]Z pohledu ekonomie hlavního proudu se předpokládá, že existuje plně racionální jedinec, který maximalizuje svůj užitek, dle známé užitkové funkce, má stabilní preference a akumuluje optimální množství relevantních informací[2]. Dosáhne tak vždy svých cílů a zvolí správné prostředky. Dnes ekonomie hlavního proudu důsledně rozlišuje mezi racionalitou, racionálními očekáváními, případně efektivitou a nemíchá definici racionality v ekonomii s definicí racionality v psychologii, z které vycházejí behaviorální ekonomové.[3]
Behaviorální ekonomie
[editovat | editovat zdroj]Jako teorie lidského chování homo oeconomicus kontrastuje s koncepty behaviorální ekonomie, která zkoumá kognitivní zkreslení a jiné iracionality, a s představou omezené racionality, která předpokládá, že racionalitu agentů omezují faktory jako kognitivní a časová omezení.
Přístup rakouské školy
[editovat | editovat zdroj]Rakouská škola model homo oeconomicus odmítá. V knize Lidské jednání Ludwig von Mises uvádí „Lidské jednání je nutně jednáním racionálním.“[4] Z pohledu rakouské ekonomie to neznamená to, co je myšleno ekonomy hlavního proudu. Pojmem racionální je myšleno, že jedinec sice maximalizuje svůj užitek, ale ten je založen na metodologickém subjektivismu a metodologickém individialismu[3]. Pro Misese je každé jednání racionální, protože je při něm užíván rozum. To nezaručuje, že člověk dokáže proměnit své cíle ve skutečnost.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homo economicus na anglické Wikipedii.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781400837366.
- ↑ a b MISES.CZ, Kolektiv. Koncept racionality v rakouské škole. Mises.cz [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b PIKHART, Zdeněk. Kritické zamyšlení nad metodou zkoumání rakouské školy [online]. Prague: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2013-03 [cit. 2013-11-24]. Dostupné online.
- ↑ MISES, Ludwig von. Lidské jednání. [s.l.]: Liberální institut, 2006. 961 s.
