Horský Badachšán Вилояти Мухтори Кӯҳистони Бадахшон | |
---|---|
Geografie | |
Hlavní město | Хоруғ Chorog |
Souřadnice | 38° s. š., 73° v. d. |
Rozloha | 64 200 km² |
Časové pásmo | +5 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 223 600 (2017) |
Hustota zalidnění | 3,5 obyv./km² |
Jazyk | tádžičtina, íránské jazyky (yazgulamu, oroshori, bartangi, wakhi a další), kyrgyzština, ruština (lingua franca) |
Národnostní složení | Tádžikové, Kyrgyzci |
Náboženství | Islám |
Správa regionu | |
Stát | Tádžikistán |
Nadřazený celek | Tádžikistán |
Druh celku | Vilájet |
Podřízené celky | 7 okresů |
Měna | somoni (TJS) |
Mezinárodní identifikace | |
Telefonní předvolba | +992 35 |
Internetová doména | tj |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Horský Badachšán (tádžicky Вилояти Мухтори Кӯҳистони Бадахшон, rusky Горно-Бадахшанская автономная область) je autonomní oblast v pohoří Pamír na východě Tádžikistánu.
České pojmenování této oblasti je značně neustálené, lze se setkat s názvy Horní Badachšán nebo Gorno-Badachšán. Popřípadě je použita anglická transkripce tohoto názvu, tedy Gorno-Badakhshan.
Jedná se o poměrně izolovanou oblast, jediným spojením se zbytkem světa je Pamírská dálnice, která vede z Dušanbe podél afghánské hranice do hlavního města autonomní provincie Chorogu a poté se v půlkruhu stáčí k severu do kyrgyzského města Oš.
Samotný Horský Badachšán lze rozdělit na tři subregiony:
Kvůli absenci jakékoliv komunikační sítě se Horský Badachšán skládá z mnoha izolovaných údolí, jejichž obyvatelé mají autonomistické sklony, tudíž se nedá hovořit o tom, že by Horský Badachšán disponoval nějakou centrální vládou. Etnicky se obyvatelstvo skládá z mnoha národností hovořících několika íránskými jazyky. A tak jediným jednotícím prvkem, který zároveň stojí v opozici ke zbytku Tádžikistánu, je vyznávání specifické formy islámu – ší'itského směru ismá'ílíja.
Přestože obyvatelé Horského Badachšánu v tádžické občanské válce převážně podporovali Islámskou stranu obrody, sami netíhnou k extremismu nebo fundamentalismu. Avšak existuje mezi nimi antagonismus vůči sousedním afghánským Paštunům a naopak pocit spřízněnosti s tádžickou minoritou v Afghánistánu.
Za sovětské éry došlo ke zvýšení životní úrovně a rozvoji infrastruktury. Stalo se zvykem, že obyvatelé odcházeli do centrálních oblastí Tádžikistánu či do Ruska a vraceli se jako kvalifikovaní a vzdělaní lidé. Proto lze i dnes mluvit o vysokém potenciálu tamního vzdělaného obyvatelstva a inteligence s orientací převážně na Rusko. Kromě toho se tu i nachází zásoby uhlí, zlata a barevných kovů.
I přes mírné zlepšení situace v oblasti zůstává katastrofální a Horský Badachšán je závislý na humanitární pomoci, která proudí z kyrgyzského Oš. Nejčastějším dárcem pomoci jsou islámské humanitární organizace.
Po rozpadu Sovětského svazu životní úroveň rapidně poklesla. Lidé se začali zapojovat do obchodu s narkotiky, která pocházejí z afghánských makových polí. Skrz Horský Badachšán vznikla jedna z hlavních cest na západní trhy.
Přes propustnou, obtížně kontrolovatelnou hranici se drogy pašují do města Chorog, pak po Pamírské dálnici do kyrgyzského Oš a poté dále do Moskvy. Toto pašování mělo za důsledek vzestup narkomafií a někteří politologové hovoří o tomto regionu jako o středoasijské Sicílii.