Hortenziovité

Jak číst taxoboxHortenziovité
alternativní popis obrázku chybí
Hortenzie Hydrangea bretschneideri
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řáddřínotvaré (Cornales)
Čeleďhortenziovité (Hydrangeaceae)
Dumort., 1829
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pustoryl malolistý (Philadelphus microphyllus)

Hortenziovité (Hydrangeaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu dřínotvaré (Cornales). Jsou to převážně keře s jednoduchými vstřícnými listy a čtyřčetnými nebo pětičetnými květy ve vrcholičnatých květenstvích. Čeleď zahrnuje 9 rodů a je rozšířena především v Asii a Severní Americe. Hortenzie, trojpuky a pustoryly jsou pěstovány jako okrasné keře.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi hortenziovité jsou keře, v menší míře i dřevnaté liány se vstřícnými jednoduchými listy bez palistů. Často jsou přítomny hvězdovité chlupy. Květenství jsou vrcholičnatá, úžlabní nebo vrcholová. Květy jsou 4 až 5četné. U některých zástupců rodu hortenzie jsou v květenství přítomny zvětšené sterilní květy. Tyčinek je 4 až 10, případně mnoho. Semeník je spodní nebo polospodní, srostlý ze 2 až 4 plodolistů, obvykle se 2 komůrkami ve spodní části, spojujícími se v horní části v jedinou. Čnělky jsou volné nebo srostlé. Vajíček je mnoho. Plodem je různými způsoby pukající tobolka s mnoha semeny.[1]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 190 druhů v 9 rodech. Je rozšířena především v Severní Americe a východní a jihovýchodní Asii. Dále se vyskytuje v horách Střední a Jižní Ameriky (až po Argentinu) a na Kavkaze.[2] V Evropě je domácí jediný druh, pustoryl věncový (Philadelphus coronarius).[3] Největší rody této čeledi jsou pustoryl (Philadelphus), trojpuk (Deutzia) a hortenzie (Hydrangea), přičemž všechny jsou zastoupeny množstvím druhů jak v Severní Americe tak i v Asii.[1]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Molekulární studie prokázaly příbuznost čeledi hortenziovité s čeledí loasovité (Loasaceae).

Čeleď je členěna na dvě podčeledi: Jamesioideae (Fendlera a Jamesia) a Hydrangeoideae (zbylé rody). Podčeleď Hydrangeoideae zahrnuje dvě větve: Philadelpheae (Deutzia, Kirengeshoma, Carpenteria, Philadelphus) a Hydrangeeae (Broussaisia, Dichroa, Decumaria, Hydrangea, Platycrater, Schizophragma).[1] Výsledky molekulárních studií ukázaly, že rod Hydrangea je silně parafyletický a ostatní rody tribu Hydrangeeae tvoří klady roztroušené mezi vývojovými větvemi tohoto rodu. Proto byly všechny zmíněné rody vřazeny do rodu Hydrangea.[4][5]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Mnohé druhy, zvláště rodů pustoryl, hortenzie a trojpuk jsou ceněnými okrasnými dřevinami, dostupnými v množství kultivarů.[9] Listy a kořeny některých hortenzií obsahují účinné alkaloidy a jsou využívány v medicíně.[1]

Seznam rodů

[editovat | editovat zdroj]

Carpenteria, Deutzia, Fendlera, Fendlerella, Hydrangea (včetně rodů Broussaisia, Cardiandra, Decumaria, Deinanthe, Dichroa, Platycrater, Schizophragma), Jamesia, Kirengeshoma, Philadelphus[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  2. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  3. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SAMAIN, Stéphanie; WANKE, Stefan; GOETGHEBEUR, Paul. Unraveling extensive paraphyly in the genus Hydrangea s. l. with implications for the systematics of tribe Hydrangeeae. Systematic Botany. 2010, čís. 35(3). Dostupné online. 
  5. ↑ DE SMET, Yannick et al. Molecular phylogenetics and new (infra)generic classification to alleviate polyphyly in tribe Hydrangeeae (Cornales: Hydrangeaceae). Taxon. Aug. 2015, čís. 64(4). Dostupné online. 
  6. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  7. ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  8. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  10. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]