Hořice na Šumavě | |
---|---|
Pohled na Hořice na Šumavě od jihu | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | městys |
Pověřená obec | Český Krumlov |
Obec s rozšířenou působností | Český Krumlov (správní obvod) |
Okres | Český Krumlov |
Kraj | Jihočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 48°45′58″ s. š., 14°10′42″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 903 (2024)[1] |
Rozloha | 31,91 km²[2] |
Nadmořská výška | 674 m n. m. |
PSČ | 382 22 |
Počet domů | 258 (2021)[3] |
Počet částí obce | 6 |
Počet k. ú. | 7 |
Počet ZSJ | 7 |
Kontakt | |
Adresa úřadu městyse | Hořice na Šumavě 40 382 22 Hořice na Šumavě ou.horice@lipensko.cz |
Starosta | Martin Madej |
Oficiální web: www | |
Hořice na Šumavě | |
Další údaje | |
Kód obce | 545520 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hořice na Šumavě (německy Höritz) jsou městys v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji. Žije zde 903[1] obyvatel. Městské jádro Hořic[4] je městskou památkovou zónou. Již od roku 1816 se zde nepravidelně konají hořické pašijové hry, amatérské divadelní nastudování příběhu Ježíšova umučení.
Hořice na Šumavě se řadí k nejstarším sídlům na Českokrumlovsku. První písemná zmínka o zdejší faře je z roku 1248, obec je zmiňována v roce 1272, kdy patřila pánům z Kosovy Hory. Další písemné údaje jsou z let 1274 a 1281 v souvislosti se změnami majitelů, Hořice tehdy přešly z rukou pánů z Kosovy Hory do majetku Záviše z Falkenštejna a dále pak do vlastnictví Vítka z Krumlova.[5] V roce 1290 byl králem Václavem II. potvrzen prodej a Hořice se staly majetkem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, což znamenalo začátek poněmčování, které se v době pobělohorské a třicetileté války prohlubovalo a v 19. století byla obec téměř celá německá.
V roce 1375 byla obec povýšena na městečko s rychtářem, konšely a vlastní soudní pravomocí. Právo městyse získaly Hořice v roce 1549. O několik let později roku 1553 bylo Hořicím potvrzeno Vilémem z Rožmberka také právo vaření piva. První zmínka o škole je z roku 1550 a v roce 1678 byla postavena škola u kostela.
Obec byla v minulosti často sužována požáry, zejména v letech 1704, 1791, 1834 (vyhořelo 63 domů), 1863, 1879 a v roce 1898. Stejně tak se obci nevyhnula morová epidemie, která Hořice zasáhla v letech 1521 a 1680.[6]
Dne 20. října 1785 se zde narodil tkadlec Paul Gröllhesl, tvůrce novodobých hořických pašijových her. V roce 1816 sepsal s pomocí faráře nový text pašijového příběhu a s dalšími hořickými měšťany jej společně nacvičili a sehráli. Hra se nazývala Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou.[7]
Roku 1881 bylo zřízeno pouliční osvětlení v podobě petrolejových lamp. V roce 1922 došlo k elektrifikaci obce a bylo instalováno veřejné elektrické osvětlení. V Hořicích byl v roce 1897 natočen první hraný film na území dnešní České republiky. Jednalo se o Hořický pašijový film, který zde natočili američtí filmaři.
V letech 1938 až 1945 byla obec v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k Německé říši jako součást župy Oberdonau. Začátkem května 1945 bylo území obce osvobozeno americkou armádou. Po druhé světové válce byla většina obyvatel vysídlena a do městečka se nastěhovali Češi z vnitrozemí.
V letech 1947 až 1948 byla tradice pašijových her obnovena dosídlenci. Potom však bylo konání pašijových her zakázáno a divadelní areál byl zlikvidován. V roce 1993 byla tradice hořických pašijových her obnovena znovu.[8][9]
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 2 218 | 2 350 | 2 222 | 2 431 | 2 441 | 2 268 | 2 511 | 820 | 726 | 707 | 716 | 717 | 800 | 782 | 816 |
Počet domů | 290 | 315 | 308 | 325 | 331 | 328 | 370 | 284 | 149 | 149 | 145 | 168 | 182 | 248 | 258 |
Po 63 letech, dne 16. března 2017 Hořice na Šumavě získaly zpět status městyse.[12]
Znak a vlajka byly městysi uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. dubna 2013.[13]
Na kopci jižně od obce se nachází zaniklé poutní místo se zbytky kaple Panny Marie Bolestné, s Božím hrobem a křížovou cestou. Původní dřevěná kaple Panny Marie Bolestné byla na vrchu Randlesberg (dnes U svaté Anny) postavena v roce 1733, její pozdější zděná podoba vznikla v letech 1781–1782.[5] K jejímu zániku došlo po roce 1965, kdy se kaple stala obětí demolice.
Nedaleko obce lze navštívit přírodní památky Slavkovský chlumek s výskytem bramboříku evropského a Žestov se suťovým smíšeným lesem na vápenci a nalezištěm zvláště chráněných druhů rostlin jako jsou lilie zlatohlavá a prha arnika. Na trase do Černé v Pošumaví se nachází Muckovské vápencové lomy, kde je shromaždiště několika druhů netopýrů a výskyt chráněných rostlin.