Hrdinská fantasy (anglicky heroic fantasy) je podžánr fantasy, který vypráví o hrdinských činech protagonisty nebo skupiny protagonistů. Díla, která se k němu lze přiřadit, se objevují především ve fantasy literatuře, ale také ve filmu a dalších médiích. Vymezení žánru není zcela jednoznačné. Na jednu stranu bývá zdůrazňována blízkost k vysoké (epické) fantasy a autorům jako John Ronald Reuel Tolkien, na druhou stranu bývá hrdinská fantasy bývá ztotožňována s žánrem meč a magie, k němuž patří autoři dobrodružné fantasy jako Robert E. Howard s barbarem Conanem. Obvykle čerpá inspiraci z hrdinského mýtu nebo eposu.[1]
Vnímání hrdinské fantasy a meče a magie jako synonymních nebo téměř synonymních žánrových označení je velmi časté. Existují však snahy tyto dva žánry alespoň částečně odlišit. Podle Neffa a Olši je hrdinská fantasy soustředěna více na boj, zatímco meč a magie klade větší důraz na kouzla.[2] Joseph A. McCullough a C. Palmer-Patelová vidí klíčový rozdíl v šíři záběru. Zatímco meč a magie podle nich vypráví o střetnutí hrdiny s dílčí překážkou či nepřítelem, v hrdinské fantasy je záběr velkolepější, hrdina je spojen s posvátnem a ve fikčním světě i příběhu samotném hrají roli božstva, osud, střetnutí dobra a zla, chaosu a řádu či podobně zásadních sil. Přitom často dochází k prolínání s vysokou fantasy či epickou fantasy – hrdinská fantasy je pak být vnímána jako jejich subžánr, přičemž se pro jednoznačnost užívá také spojení „hrdinská epická fantasy“. Příkladem takového díla je Pán prstenů.[3]
Encyklopedie fantastických světů pak vnímá „vysokou fantasy“, „epickou fantasy“ a „hrdinskou fantasy“ jako synonyma, byť udává, že se hrdinská fantasy někdy užívá také pro označení děl žánru meč a magie, které ale definuje odlišně. U hrdinské fantasy zdůrazňuje „heroického ducha“ příběhu a značný rozsah jednotlivých děl, přičemž často jde o celé série nebo ságy. Klíčový je podle této publikace také samotný svět, jenž hraje významnější roli než kterákoliv postava – proto jsou díla obvykle doplňována mapami, rodokmeny, přehledy, slovníčky či pojednáními o historii.[4]
Encyklopedie fantastických světů, která zdůrazňuje vazby hrdinské a vysoké fantasy, považuje za průkopníka především Williama Morrise, a to díky stěžejní knize Studna na konci světa (1896). K žánru dále patří autoři jako lord Dunsany, J. R. R. Tolkien, Terry Brooks, David Gemmell, Stephen R. Donaldson, C. S. Lewis, E. R. Eddison a další.[5] Pokud je heroická fantasy vnímána jako žánr totožný s mečem a magií či jemu blízký, pak lze k jeho významným tvůrcům přiřadit zejména Fritze Leibera, Roberta E. Howarda či Michaela Moorcocka.[6]