Hrubý Jeseník

Tento článek je o pohoří. O obci v okrese Nymburk pojednává článek Hrubý Jeseník (okres Nymburk).
Hrubý Jeseník
Velká kotlina a Praděd (vpravo)
Nejvyšší bod1491 m n. m. (Praděd)
Rozloha530 km²
Střední výška887,6 m n. m.

Nadřazená jednotkaJesenická oblast
Sousední
jednotky
Rychlebské hory, Zlatohorská vrchovina, Nízký Jeseník, Hanušovická vrchovina
Podřazené
jednotky
Keprnická hornatina, Medvědská hornatina, Pradědská hornatina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Hrubý Jeseník na mapě Česka
Hrubý Jeseník na mapě Česka
Map
PovodíMorava, Odra
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIVC-7
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na Praděd
Jižní část hřebene od Vysoké Hole po Ztracené kameny

Hrubý Jeseník (Vysoký Jeseník, dle staršího významu hrubý – vysoký, polsky Wysoki Jesionik, německy Altvatergebirge) je druhým nejvyšším pohořím v Česku a dominantním pohořím Slezska a části severní Moravy, které patří ke Krkonošsko-jesenické subprovincii (respektive k Sudetům) jako jejich nejvýchodnější část. Nejvyšší hora je Praděd (1491 m n. m.).

Na území Hrubého Jeseníku byla kvůli přírodnímu bohatství a jeho zachování v roce 1969 vyhlášena chráněná krajinná oblast Jeseníky o rozloze 740 km² se sídlem v Malé Morávce (v současné době sídlí Správa CHKO v Jeseníku). Zahrnuje celkem 32 maloplošných chráněných území (4 NPR, 1 NPP, 19 PR, 8 PP). Kromě toho nabízí několik lyžařských lokalit (např. Červenohorské sedlo nebo Praděd), které jsou pro tradičně nejbohatší sněhovou nadílku v Česku navštěvovány nejdéle v roce. O poznání méně pozornosti přitahuje Nízký Jeseník, jehož nadmořská výška dosahuje pouze 802 m nad mořem (vrchol Slunečné).

Vymezení a rozdělení

[editovat | editovat zdroj]

Pohoří Hrubý Jeseník má zhruba tvar písmene Y, jehož jednotlivá ramena tvoří tři hornatiny, vzájemně oddělené sedly Vidly a Červenohorské sedlo:

Kompletní geomorfologické členění Hrubého Jeseníku uvádí následující tabulka[1]:

Hrubý Jeseník je od okolních geomorfologických jednotek oddělen většinou výraznými sedly a hlubokými údolími řek:

Nejstarším, zpět do minulosti vysledovatelným zdrojem jména jesenického pohoří je německé jméno Gesenke (poprvé doloženo 1348), což bylo pojmenování městečka, které zaniklo v 15. století pod hradem Fürstenwalde u Vrbna pod Pradědem, a údolí, ve kterém leželo. Jméno údolí (v překladu "sníženina") se nicméně udrželo a v roce 1561 je v podobě Gesenck na své mapě Slezska užil pro označení celého pohoří Martin Helwig. Helwigovo užití jména potvrdil i Henel z Hennenfeldu ve svém spise Silesiographia a Jan Amos Komenský ve své mapě Moravy z roku 1627. Ve verzi této mapy, kterou vydal před rokem 1631 vlámský kartograf Jošt Hondt, se poprvé objevuje české Jeseník. Toto české jméno mohlo vzniknout hláskovou úpravou německého Gesenk, není však vyloučeno, že předlohou německého jména bylo české Jeseník označující místní vodní tok, jehož pojmenování bylo odvozeno od přívlastku jesenný - "jasanový" podle toho, že protékal jasanovým porostem, a které bylo při přejetí do němčiny přichýleno k srozumitelnému významu "sníženina". Dříve vyslovená domněnka, že německé Gesenk je pokračováním pojmenování Askiburgion oros ("jasanové hory"; v první části je germánské aska - "jasan"), které zaznamenal starověký řecký geograf Klaudios Ptolemaios, je nedoložitelná. Ve středověku byly pro Jeseníky užívána jména Niské hory nebo Moravské hory.[2] [3]

Geologické aspekty

[editovat | editovat zdroj]

Po geologické stránce patří Jeseníky do Moravskoslezské oblasti, konkrétně Hrubý Jeseník do podoblasti Silesikum. Výrazně se zde projevilo variské vrásnění neboli hercynské, po něm v menší míře následovalo vrásnění alpínské. Napříč horstvem prochází Červenohorský hlubinný zlom, který ho dělí na dvě části, vyznačující se klenbovou strukturou. Západní reprezentuje klenba keprnická a východní desenská. Samotná klenba je tvořená mladšími migmatity. V místech, kde je narušena, tvoří povrch horniny starší, jako žuly nebo ortoruly. V okolí Červenohorského zlomu, například na Pradědu, vystupují na povrch přeměněné krystalické břidlice.

Významné vrcholy

[editovat | editovat zdroj]

Autoři projektu Tisícovky Čech, Moravy a Slezska uvádí v Hrubém Jeseníku celkem 55 hlavních a 30 vedlejších vrcholů nad 1000 m.[4] Hrubý Jeseník je tak pohořím s druhým nejvyšším počtem tisícovek (po Šumavě) a zároveň je druhým nejvyšším pohořím (po Krkonoších).

Nejvyššími horami jsou:

Podrobný seznam 85 nejvyšších a 15 nejprominentnějších hor Hrubého Jeseníku obsahuje Seznam vrcholů v Hrubém Jeseníku.
Následující tabulka zobrazuje všechny jesenické tisícovky:

Červená hora, v pozadí pradědská část hřebene
Keprník
Červenohorské sedlo
Červenohorské sedlo v zimě
Chata Ovčárna
Petrovy kameny, v pozadí Praděd
Velká kotlina
Pramen Moravice na svahu Vysoké hole
Rejvíz – Velké mechové jezírko

Významná sedla

[editovat | editovat zdroj]

Horské chaty

[editovat | editovat zdroj]

Zajímavá místa

[editovat | editovat zdroj]

Skalní útvary

[editovat | editovat zdroj]

Prameny, potoky, vodopády

[editovat | editovat zdroj]

Rašeliniště

[editovat | editovat zdroj]

Zříceniny hradů

[editovat | editovat zdroj]

Flóra a fauna

[editovat | editovat zdroj]

Díky velkému výškovému rozpětí jsou na území Hrubého Jeseníku zastoupena vegetační pásma od listnatého lesa po subalpínské louky.

Nejcennějšími rostlinnými společenstvy Hrubého Jeseníku jsou společenstva subalpínského stupně. Roste zde několik endemických druhů a poddruhů rostlin – zvonek jesenický (Campanula gelida), lipnice jesenická (Poa riphaea) (oba na Petrových kamenech), jitrocel tmavý sudetský (Plantago atrata sudetica), hvozdík kartouzek jesenický (Dianthus carthusianorum sudeticus) (oba ve Velké kotlině) a několik druhů jestřábníků (Hieracium). Velká kotlina je vůbec unikátní lokalitou v rámci České republiky i celé střední Evropy, bylo v ní zaznamenáno asi 350 druhů vyšších rostlin.[5] Charakteristickým druhem subalpínského stupně je zvonek vousatý (Campanula barbata), který se pro svou nápadnost dostal do znaku CHKO Jeseníky. Řada druhů zde má jedinou lokalitu na českém území – devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum), jestřábník huňatý (Hieracium villosum), lipnice alpská (Poa alpina), psineček alpský (Agrostis alpina), šabřina tatarská (Coniosellinum tataricum), škarda sibiřská (Crepis sibirica), zvonečník hlavatý horský (Phyteuma orbiculare montanum). Další druhy rostou na území ČR mimo Hrubý Jeseník jen na několika málo místech – hlaváč lesklý (Scabiosa lucida), hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus alpestris), jalovec obecný nízký (Juniperus communis alpina), jestřábník alpský (Hieracium alpinum), jestřábník černý (Hieracium nigritum), jestřábník kalný (Hieracium stygium), jestřábník omanovitý (Hieracium inuloides), jestřábník věsenkový (Hieracium prenanthoides), kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), prasetník jednoúborný (Hypochaeris uniflora), ostřice nejtmavší (Carex aterrima), ostřice pochvatá (Carex vaginata), ostřice skalní (Carex rupestris), ostřice tmavá (Carex atrata), ostřice Bigelowova (Carex bigelowii), ovsíř dvouřízný (Avenula planiculmis), řebříček obecný sudetský (Achillea millefolium sudetica), řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), vraneček brvitý (Selaginella selaginoides), vrba bylinná (Salix herbacea), zvonek okrouhlolistý skalní (Campanula rotundifolia sudetica). K dalším zajímavým rostlinám subalpínských poloh patří kostřava nízká (Festuca alpina), lněnka alpská (Thesium alpinum), sítina trojklaná (Juncus trifidus), violka žlutá sudetská (Viola lutea sudetica).

Jiným společenstvem, charakteristickým pro subalpínské polohy Hrubého Jeseníku, jsou vysokostébelné nivy v okolí horních toku potoků, kde roste havez česnáčková (Adenostyles alliariae), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), oměj pestrý (Aconitum variegatum), oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) a stračka vyvýšená (Delphinium elatum).

Několik vzácných druhů rostlin roste na řadě jesenických rašelinišť – např. bříza karpatská (Betula carpatica), ostřice bažinná (Carex limosa), ostřice chudokvětá (Carex pauciflora). Z běžnějších druhů rostou na rašeliništích klikva žoravina (Oxycoccus palustris) a kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia).[6]

K nejzajímavějším živočichům Hrubého Jeseníku patří motýli, ptáci a savci.

Z motýlů jsou nejnápadnější horští okáči rodu Erebia. Nad hranici lesa na hřebeni Hrubého Jeseníku létá okáč menší (Erebia sudetica) a okáč horský (Erebia epiphron) – oba se v Česku vyskytují pouze zde. V lesním pásmu se vyskytuje okáč černohnědý (Erebia ligea) a ještě níže okáč rudopásný (Erebia euryale).

Především v hřebenové oblasti Hrubého Jeseníku hnízdí několik horských druhů ptáků – datlík tříprstý, linduška luční, linduška horská, pěvuška podhorní, kos horský, čečetka tmavá. K dalším vzácnějším druhům, hnízdícím na území Hrubého Jeseníku, patří sokol stěhovavý, tetřívek obecný, jeřábek lesní, čáp černý, sluka lesní, chřástal polní a jeřábek lesní. Zá účelem ochrany vzácného ptactva, především chřástala polního a jeřábka lesního, vznikla také Ptačí oblast Jeseníky.

Ze savců je možné se zde setkat vzácně s velkými šelmami (rys ostrovid, vlk, medvěd hnědý). Druhotně byl vysazen kamzík horský. Nejzajímavějším savcem je myšivka horská, památka na ledové doby (glaciální relikt).[6]

  1. Jan Bína, Jaromír Demek – Geomorfologické jednotky České republiky (Academia, 2012, ISBN 978-80-200-2026-0)
  2. LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havličkův Brod: TOBIÁŠ, 200č. ISBN 80-7311-025-3. S. 114–115. 
  3. MALICKI, Jaroslaw. Nazwy miejscowe Śląska w języku czeskim. Acta Universitatis Wratislaviensis. Wrocław: Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 2002, s. 92–93. ISSN 0239-6661. 
  4. Hrubý Jeseník na Tisicovky.cz
  5. JENÍK, J.; BUREŠ, L.; BUREŠOVÁ, Z. Syntaxonomic study of vegetation in Velká Kotlina cirque, the Sudeten Mountains. Folia Geobotanica. 1980, roč. 15, s. 1-28. 
  6. a b MELZER, M.; SCHULZ, J. a kol. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: OÚ Šumperk a OVM Šumperk, 1993. ISBN 80-85083-02-7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]