Humiliáti

Erb humiliátů

Humiliáti jsou původem středověký křesťanský žebravý řád řeholníků, který vznikl ve 12. století. Mužská větev řádu byla zrušena roku 1571, ženská větev (sestry humiliátky) trvá do současnosti.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Kvůli své podpoře laického kazatelství byli humiliáti papežem Luciem III. obviněni z hereze, avšak papež Inocenc III. toto hnutí rehabilitoval a uznal jako řeholní řád. Pod vedením Sv. Jana z Medy přijali řeholi svatého Benedikta. Humiliáti působili prakticky výhradně v Itálii, zejména v oblasti Lombardie a Toskánska. Hlavním centrem řádu bylo opatství Viboldone u Milána, další významné kláštery byly v milánské čtvrti Brera a ve městech Brescii, Cremoně či Monze. Humiliáti se rozdělovali na tzv. první řád zahrnující řeholníky a řeholnice se sliby, tzv. druhý řád složený z laiků – bratří a sester zaměstnaných především tkaním a žijících v klášterních společenstvích a tzv. třetí řád (terciáře), v němž byli shromážděni muži a ženy žijící ve svých rodinách.

Mezi nejznámější představitele řádu patřili sienský biskup a kardinál Giacomo Pasquali nebo fiesolský biskup a kardinál Luca Manzoni. Po roce 1565 se humiliáti dostali do sporu s milánským arcibiskupem Sv. Karlem Boromejským, který je podezíral ze sympatií ke kalvinismu a dal zrušit několik jejich klášterů. 24. září 1569 se čtyři mniši z humiliátského kláštera v Breře pokusili Karla zavraždit. Během společné modlitby v kapli milánského dómu na něj jeden z nich, Girolamo Donati zvaný il Farina, zezadu vystřelil z arkebuzy. Kulka prostřelila Karlův oděv, ale nezranila ho. Atentátník a jeho komplicové byli dopadeni a následně v Miláně oběšeni, V reakci na tento incident se papež Pius V. rozhodl mužskou větev a třetí řád 8. února 1571 zrušit, zatímco ženská větev, sestry humiliátky, stále existuje.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]