Hummus | |
---|---|
Základní informace | |
Místo původu | Blízký východ |
Složení | |
cizrna a olivový olej | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hummus je studený pokrm levantského původu (oblast Libanonu a okolních států), kaše či dip z rozmačkané uvařené cizrny smíchané s tahinou (sezamovou pastou), olivovým olejem, citronovou šťávou, solí a česnekem.[1] Je oblíbený zejména v oblasti Středního východu, v kuchyních původem z této oblasti se používá celosvětově.
Název hummus pochází z tureckého slova humus, které zase pochází z arabského حمّص ḥummuṣ, odvozeného z ḥimmaṣ – cizrna.[2] Celý název pokrmu zní v arabštině حمّص بطحينة ḥummuṣ bi ṭaḥīna – cizrna s tahini. V hebrejštině se pokrm nazývá חומוס (chumus).
Základní složky hummusu – cizrna, sezam, citróny a česnek – jsou v oblasti původu hummusu konzumovány již po tisíciletí.[3] Rozmačkaná studená cizrna se však na zdejším jídelníčku nevyskytovala až do doby vlády dynastie Abbásovců.[4]
Nejstarší recept na pokrm podobný současnému hummusu (ovšem bez tahini a česneku) pochází ze 13. století z Egypta z knihy Kitāb al-Wusla ilā l-habīb fī wasf al-tayyibāt wa-l-tīb.[4] Nejstarší záznam o hummusu v současné podobě pochází z pozdního 19. století, v té době však zřejmě hummus nebyl znám nikde mimo Damašek.[1]
Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6.[5] Díky cizrně má vysoký obsah proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v tahini. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hummus na anglické Wikipedii.