Hřebíčkovec malacký

Jak číst taxoboxHřebíčkovec malacký
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí hřebíčkovec malacký (Syzygium malaccense)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďmyrtovité (Myrtaceae)
Rodhřebíčkovec (Syzygium)
Binomické jméno
Syzygium malaccense
(L.) Merr. et L. M: Perry, 1938
Synonyma
  • Eugenia malaccensis
  • Jambosa malaccensis
  • Myrtus malaccensis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství
Opadané květy a okvětí
Zralé plody
Rozpůlený plod

Hřebíčkovec malacký (Syzygium malaccense) je vysoký, tropický, stálezelený, listnatý strom, druh z početného rodu hřebíčkovec. Je nápadnou kauliflorní dřevinou vytvářející na starších, dřevnatých větvích i kmeni květy a následně i plody, které jsou jedlé a konzumují se syrové nebo vařené.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Hřebíčkovec malacký je již po tisíciletí využívaná dřevina, jejíž skutečný původ již nelze vysledovat. Jako místo vzniku je uváděna oblast Indočíny, Malajsie a jižní Číny, odkud se již v dávných dobách rozšířil na nedaleký Tchaj-wan, do Indonésie, na Filipíny, směrem na západ do Indie a Bengálska a na východ byl Polynésany rozvezen na některé tichomořské ostrovy, na Havaj, Tahiti, Fidži, Cookovy ostrovy i Guam. Počátkem novověku byl Portugalci rozšířen do východní Afriky a koncem 18. století byly první semenáče dopravené na Karibské ostrovy a následně do Střední a Jižní Ameriky. V současnosti je rozšířen pantropicky, mimo své původní oblasti se nejvíce pěstuje v Brazílii a právě v Karibiku, kde je na Kubě dokonce zařazen mezi invazní druhy.[2][3][4][5]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Druh obvykle vykvétá s příchodem vlhkého počasí po kratším období sucha. Plody dozrávají brzy, asi za dva měsíce od otevření květů, po uzrání opadávají a ztrácejí na kvalitě. V Indii poprvé kvete od května do června a podruhé v listopadu a prosinci, v Portoriku kvete a plodí třikrát ročně, na jaře, v létě a na podzim, první a třetí úroda plodů je největší.

Výskyt hřebíčkovce malackého je omezen na tropické oblasti s ročními srážkami 1500 mm a více, preferuje celoroční přísun vláhy, nesnáší dlouho trvající období sucha. Pro zajištění průběžné vlhkosti se někdy stromy vysazují okolo potoků, jezer a rybníků, potřebují však dobře odvodněná stanoviště bez stojící vody. Mladým stromům v mládí prospívá mimo pravidelné vlhkost i částečné zastínění. Průměrná roční teplota je požadována v toleranci 22 až 28 °C, k typů půdy je poměrně tolerantní, roste v jílovitých i písčitohlinitých s rozmezím pH 5,5 až 6,5. Má nízkou snášenlivost pro slanost půdy, potřebuje menší než 4 dS/m. Nadmořská výška výskytu je odvislá od místních podmínek, na Havaji roste v na horských svazích v nadmořské výšce až 2700 m, v Indii zase blízko úrovně mořské hladiny. Po úniku z kultivace vytváří na příhodných místech jednodruhové porosty. Ploidie druhu je 2n = 22.[2][4][5][6][7]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Strom poměrně rychle vyroste do výšky okolo 10 až 20 m a má hustou korunu pyramidálního nebo válcovitého tvaru. Kmen bývá až přes 1 m tlustý a pokrývá jej šedohnědá kůra. Větve mají kůru v mládí narůžovělou, později hnědou a jsou porostlé vstřícnými, kožovitými listy s 1 cm řapíkem. Téměř srdčitá čepel bývá podlouhle obkopinatá až podlouhle eliptická, je dlouhá 15 až 25 cm a široká 5 až 15 cm, na bázi klínovitá až zaoblená, na vrcholu náhle zašpičatělá či tupá. Čepel mladých listů je načervenalá, později je na svrchní straně tmavě zelená a lesklá, na spodní světlejší a nažloutlá, střední žilku má na lícní straně zapuštěnou a okolo mívá 10 až 15 párů postranních žilek vzdálených od sebe asi 1,5 cm.

Květy se široce obkonickou češulí, velkou asi 1 × 1 cm, vytvářejí řídká vrcholičnatá květenství složená až z osmi květů, které vyrůstají na starších holých větvích a občas přímo na kmeni, někdy květy rostou též jednotlivě. Oboupohlavné, až 2,5 cm velké květy jsou červené, čtyřčetné, mírně vonící, mají krátké stopky a drobné listeny. Kalich se zelenými, obkrouhlými, 5 × 7 mm velkými, vytrvalými, nestejně širokými lístky má nálevkovitou trubku. Korunní lístky jsou oranžové, růžově fialové až tmavě červené, elipsovitě vejčité či podlouhle lopatkovité, velké asi 1 × 1 cm. V květu je přes sto tyčinek dlouhých až 3 cm, zbarvených stejně jako korunní lístky a zakončených drobnými žlutými prašníky. Spodní semeník s mnoha vajíčky nese jednu červenou, jako tyčinky dlouhou čnělku s bliznou.

Plod je bobule hruškovitého tvaru až 10 cm dlouhá a 7 cm široká, která je ve zralosti tmavě červená, růžová nebo bílá s červenými či růžovými pruhy. Má voskovitou slupku a prohloubený vrchol se zbytky suchého kalichu. Dužina bobule je bílá, šťavnatá, má mírně nasládlou, jemnou chuť a obsahuje jedno hnědé, kulovité semeno o průměru asi 3 cm, výjimečně dvě půlkulatá. Plody některých stromů jsou bez semen.[2][4][5][6][7][8][9]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Semena po vyschnutí rychle ztrácejí klíčivost, musí se sázet čerstvě vyňatá z plodů. Pro svou velikost i rozměry plodů nebývají příliš rozptylována na velkou vzdálenost od stromu. Po zasazení dobře a rychle klíčí, obvykle již za dva až čtyři týdny, na trvalé stanoviště se sázejí za osm měsíců. Na plantáži se vysazují do sponu 8 až 10 m a vyžadují jen minimální péči, větve se nemusí prořezávat. Prvně plodí ve třech až sedmi létech. V blízkosti starých stromu obvykle vyrůstá ze spadaných plodů hodně semenáčů.[5][6][7]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo stromů je načervenalé, tvrdé, těžké a má dostatečně velké rozměry pro stavební účely, používá se také k výrobě pražců. Zralé plody se konzumují, pro uvedení na trh se musí ručně otrhávat, aby nedošlo k poškození pádem a měly delší skladovatelnost. Po dosažení zralosti mají krátkou trvanlivost a jsou málo odolné k otlačení, proto se do Evropy běžně nedovážejí. Z jednoho stromu se získá 20 až 80 kg ovoce.

Někdo považuje jejich chuť za mdlou a proto se dusí s hřebíčkem nebo jinými aromatizujícími surovinami a podávají se jako sladký dezert. Z křehké dužiny se vyrábí různé sirupy, želé nebo se kombinují s jinými kyselými plody, slouží také pro výrobu vína nebo chlazených osvěžujících nápojů. Na tržištích se kromě plodů prodávají mladé zelené výhonky i listy, které se používají jako zeleninová příloha k rýžovým pokrmům.

V lidovém léčitelství se listy a drcená kůra mladých větví i kořenů užívá k léčbě kašle, bronchitidy, zažívacích potíží, bolestí hlavy i jako prostředek proti horečnatým stavům nebo jako diuretikum. Kůra a kořeny obsahující hodně tříslovin a slouží pro získání hnědé barvy k barvení tkanin. Stromy se hojně vysazují v zahradách, okolo cest, v městských výsadbách nebo jako větrolamy pro choulostivější plodiny.[4][5][6][7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ a b c d SVOBODOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Syzygium malaccense [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.06.2013 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Syzygium malaccense [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Syzygium malaccense [online]. National Headquarters, National Tropical Botanical Garden, Kalaheo, HI, USA [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b c d e DATILES, Marianne Jennifer. Invasive Species Compendium: Syzygium malaccense [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 05.05.2015 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d MORTON, Julia F. Fruits of Warm Climates: Syzygium malaccense [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1987 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Syzygium_malaccense [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Dendrologie.cz: Syzygium malaccense [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 08.02.2007 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ CHEN, Jie; CRAVEN, Lyn A. Flora of China: Syzygium malaccense [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]