I.Ae. 30 Ñancú

FMA IAe 30 Ñancú
Prototyp FMA IAe 30 Ñancú
Prototyp FMA IAe 30 Ñancú
Určenístíhací letoun
PůvodArgentina
VýrobceFabrica Militar de Aviones (FMA)
První let18. července 1948
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

FMA IAe 30 Ñancú byl dvoumotorový stíhací letoun vyvinutý argentinským výrobcem Fabrica Militar de Aviones (FMA). Povedený a výkonný letoun nakonec neuspěl kvůli nástupu nové generace stíhacích letounů s proudovým pohonem. Postaven byl pouze první prototyp, který vzlétl 1948. Dva další prototypy zůstaly nedokončeny a objednávka na sériovou výrobu byla zrušena.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
FMA IAe 30

Po druhé světové válce do Argentiny přišla řada německých a italských leteckých konstruktérů. Mezi ně patřil Cesare Pallavicino se zkušenostmi ze společností Breda a Caproni. Pallavicino byl zařazen do instituce Instituto Aerotécnico (IAe), aby navrhl dvoumotorový stíhací letoun.[1] Jeho hlavním úkolem byl doprovod argentinských bombardérů Lincoln a Lancaster, zakoupených roku 1947 v množství třicet a patnáct kusů.[2] Pallavicino připravil tři návrhy, dva s proudovým a jeden s pístovým pohonem. Vybrán byl právě ten pístový. Do vývoje se zapojila i řada dalších italských inženýrů. V červenci 1947 byly objednány tři prototypy, jejichž stavbu měla zajistit továrna FMA. Letoun dostal označení FMA IAe 30 Ñancú.

S vývojem se spěchalo. Pozemní testy začaly v červnu 1948. První vzlet prototypu proběhl 18. července 1948 (dle některých pramenů o den dříve). Pilotoval jej kapitán Edmundo Osvaldo Weiss. Do zkoušek se mimo jiné zapojil i německý konstruktér Kurt Tank. Prokázaly dobré vlastnosti a výkony letounu.[1] Prototyp vytvořil jihoamerický rychlostní rekord, když vzdálenost mezi městy Córdoba a Buenos Aires překonal průměrnou rychlostí 650 km/h. Přitom letěl na 60 % výkonu. Rekord zůstával platný ještě v roce 2015.[2] Objednána byla sériová výroba 210 kusů. Brzy se však ukázalo, že letoun navzdory vysokým výkonům nemůže konkurovat nastupující generaci proudových letounů. Právě v roce 1948 argentinské letectvo začalo přebírat britské letouny Gloster Meteor, čímž o pístové typy ztratilo zájem. Argentina se dokonce snažila získat proudové letouny domácí konstrukce v podobě prototypů FMA I.Ae. 27 Pulqui I a FMA IAe 33 Pulqui II. Prototyp FMA IAe 30 Ñancú byl na začátku roku 1949 poškozen při přistání. V dubnu 1949 byla zrušena objednávka na jeho sériovou výrobu, a proto FMA projekt zrušila. Neopravený první prototyp a rozestavěné dva další prototypy byly sešrotovány.[1]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Tři varianty stíhacího letounu, které navrhl Cesare Pallavicino
FMA IAe 30

Jednalo se o celokovový dvoumotorový dvoumístný středoplošník svou koncepcí připomínající britský de Havilland Hornet (ten však byl dřevěný). Poháněly jej dva řadové motory Rolls-Royce Merlin 604 (1800 hp), roztáčející čtyřlisté vrtule de Havilland o průměru 3,66 m. Prototyp nebyl ozbrojen. Plánovanou výzbroj představovalo šest 20mm kanónů Hispano-Suiza HS.804 s trupu, jedna 250kg puma na podtrupovém závěsníku, nebo až deset neřízených raket.[1]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 15 m
  • Délka: 11,52 m
  • Výška: 5,16 m
  • Nosná plocha: 35,32 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 5,585 kg
  • Pohonné jednotky: 2× řadový motor Rolls-Royce Merlin 604
  • Výkon pohonné jednotky: 2× 1342 kW (1800 hp)

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Cestovní rychlost: 500 km/h
  • Nejvyšší rychlost: 740 km/h
  • Dostup: 8000 m
  • Dolet: 2700 km

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
  • 6× 20mm kanón
  • 1× 250kg puma
  • 10× neřízená raketa

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f FMA IAe 30 Ñancú [online]. Oldmachinepress.com [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DAN, Alex. FMA IAe 30 Namcu (Eagle) [online]. Militaryfactory.com, rev. 2018-07-22 [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]