IMAM Ro.5

IMAM Ro.5
IMAM Ro.5 (1929)
IMAM Ro.5 (1929)
Určenílehký sportovní a cvičný letoun
VýrobceIMAM
ŠéfkonstruktérAlessandro Tonini
První let1929
Zařazeno1929
UživatelItálie
Španělsko
VariantyIMAM Ro.5 bis
Další vývojIMAM Ro.6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

IMAM Ro.5, také někdy označovaný jako Romeo Ro.5, byl sportovně-turistický a cvičný hornoplošník vyráběný italskou společností Industrie Meccaniche Aeronautiche Meridionali (IMAM) na konci 20. let.[1] Přestože se jednalo o letadlo určené pro civilní letectví, bylo v malém počtu následně použito jako spojovací a výcvikové letadlo v italském královském letectvu Regia Aeronautica.

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Neapolská společnost s názvem O.F.M. (Officine Ferroviarie Meridionali) byla založena v roce 1927. Hned první letoun z této společnosti Romeo Ro.1 byl velmi úspěšný. Po výrobě 227 letadel Romeo Ro.1 postavila i 72 dvojplošníků Ro.1bis. Krátce na to byla společnost reorganizována na I.M.A.M. (Industrie Meccaniche e Aeronautiche Meridionali).

V roce 1928 italské Ministerstvo letectví zadalo specifikaci pro stavbu lehkých letadel, která mají být použita jako základní výcvikové stroje pro letecké školy.[2] Vyhlášené soutěže se zúčastnily téměř všechny italské letecké společnosti, mj. Breda Ba.15, Caproni Ca.100 a přestože letoun IMAM Ro.5 nebyl vítězem soutěže, dosáhl v únoru 1929 při srovnávacích testech velmi uspokojivých výsledků. I proto byla tato letadla později vyráběna ve velkém množství.[3][4]

IMAM Ro.5 bis (Aero Digest May,1930)

Na jaře 1929 byl letoun vystaven na letecké výstavě v Miláně[5] a ve dnech 16.-27. července 1929 letoun s imatrikulací I-FIDO byl vystaven v pařížské Olympii na aerosalonu.[6] Zprvu byly montovány sedmiválcové vzduchem chlazené hvězdicové motory Walter NZ-85 (1926) o nominálním výkonu 63 kW (85 k), později o něco slabší italské motory Fiat A.50 (1928) s výkonem 80 k (60 kW).

Inovovaný typ IMAM Ro.5 bis (1930) měl prosklenou kabinu.

Romeo Ro.5 (boční pohled, Aero Digest May, 1930

Popis letounu

[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o dvoumístný jednomotorový turistický a výcvikový hornoplošník s pevným podvozkem. Křídlo bylo umístěno nad kokpitem a s trupem bylo spojeno trubkovou konstrukcí (vzpěrami). Křídlo (výztuže z duralu) a trup byly vyrobeny ze dřeva a potaženy plátnem.[7] Trup obdélníkového průřezu byl vyroben ze svařovaných ocelových trubek a látkového potahu. Kabina byla dvoumístná, vpředu seděl cestující a za ním byl kokpit pilota. Dvoukolový podvozek byl dělený, zatímco ocasní ostruha byla tvořena listovým pérem (pružina). Křídlo bylo dělené a obě poloviny byly sklopné směrem vzad. V křídle byly umístěny dvě palivové nádrže.

Dvoulistá pevná vrtule byla ze dřeva. Motorové lože bylo konzolového typu v přední části trupu. Za motorovou přepážkou byla vlastní kabina. Obdobně, jak bylo v té době zvykem u ostatních vyráběných letounů, bylo na letoun Ro.5 možné na přání zákazníka instalovat různé typy motorů. Hlavně se využívaly na radiální motory Fiat A.50 s výkonem 80 k (60 kW) a československé motory Walter NZ-85 s výkonem 85 k (63 kW).[2]

IMAM Ro.5 (1932)

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[4][10][11]

IMAM Ro.5

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 2 (pilot, cestující)
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 6,94 m
  • Výška: 2,16 m
  • Nosná plocha: 16,00 m2
  • Plošné zatížení: 42,50 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letadla: 400 kg
  • Vzletová hmotnost: 680 kg
  • Pohonná jednotka:
    • hvězdicový vzduchem chlazený sedmiválcový motor Fiat A.50 s nominálním výkonem 80 k (60 kW)
    • hvězdicový vzduchem chlazený sedmiválcový motor Walter NZ-85 s nominálním výkonem 85 k (62,5 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: pevná dřevěná vrtule

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Cestovní rychlost: 150 km/h
  • Max. rychlost: 175 km/hod
  • Přistávací rychlost: 65 km/h
  • Praktický dostup: 4000 m
  • Dolet: 1000 km
  • Vytrvalost: 6,5 h

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků IMAN Ro.5 na anglické Wikipedii a IMAN Ro.5 na italské Wikipedii.

  1. ↑ TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. s. 768.
  2. ↑ a b JIROUT, Jaroslav. O konstruktivních vývoji italských letounů. Letectví. Březen 1929, roč. IX. (1929), čís. 3, s. 70–75. Dostupné online. 
  3. ↑ I.M.A.M. Ro.5 (rusky) [online]. Fedoroff Corp. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b IMAM Ro.5 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru) [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ AIRCRAFT AT THE MILAN EXHIBITION [online]. Flight, 16.5.1929 [cit. 2019-11-10]. S. 401–402. Dostupné online. 
  6. ↑ IMAM Romeo Ro.5 [online]. ww2aircraft.net, 11.4.2011 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Jotti da Badia Polesine, Annuario dell'Aeronautica Italiana, Milano, Libreria Aeronautica, 1934, s. 89, 114
  8. ↑ Civil Aircraft Register - Spain [online]. www.airhistory.org.uk [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Civil Aircraft Register - Great Britain [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ GREY, C.G., ed. (1928). Jane's all the World's Aircraft 1928. London: Sampson Low, Marston & company, Ltd., s. 169c.
  11. ↑ The Illustrated Encyclopedia of Aircraft. London: Aerospace Publishing. s. 2193

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. str. 768., (anglicky)
  • Italian Aircraft 1920-1929: Italian Airliners 1920-1929, Italian Civil Utility Aircraft 1920-1929, Italian Experimental Aircraft 1920-1929. (2010), LLC Books, s. 204, ISBN 9781157859215, (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]