ISO/IEC 8859-1, méně formálně ISO 8859-1 nebo ISO Latin-1 je osmibitová znaková sada používaná pro západoevropské jazyky, kterou vyvinula organizace Ecma International a publikovala jej spolu s Latin-2, Latin-3 a Latin-4 jako ECMA-94. Vývoj a udržování standardu později převzala Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) společně s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) jako první část standardu ISO/IEC 8859 zabývajícího se kódováním latinky. Je základem široce používaných znakových sad ISO-8859-1 (s pomlčkou za ISO) a Windows-1252. Rovněž prvních 256 znaků Unicode vychází z ISO 8859-1.
Skládá se ze 191 znaků dovolujících (s výjimkou několika označených znaků) komunikovat následujícími jazyky:
Jazyky s částečným pokrytím:
Některým jazykům chybí správné typografické uvozovky, protože jsou dostupné jen « », " ", a ' '.
V září 2015 používalo ISO 8859-1 přibližně 7.5% webových stránek.[1]
ISO 8859-1 byl založen na mezinárodní sadě použité společností Digital Equipment Corporation v populárním terminálu VT220. Byl vyvinut v Ecma International, a publikován společně se standardy přijatými jako ISO/IEC 8859-2, ISO/IEC 8859-3 a ISO/IEC 8859-4 jako část specifikace ECMA-94, pod jejímž jménem se občas dosud uvádí.
ISO-8859-1 je (přinejmenším podle norem) implicitním kódováním dokumentů s MIME typem začínajícím „text/“ přenášených protokolem HTTP (pracovní verze standardu HTML 5 z roku 2010 vyžadovala, aby dokumenty s uvedeným kódováním ISO-8859-1 byly považovány za dokumenty v kódování Windows-1252) Je to implicitní kódování hodnot některých deskriptivních HTTP hlaviček a definuje repertoár znaků povolený v dokumentech HTML verze 3.2 (HTML 4.0 je založené na Unicode). Při absenci informací o kódování se o textových souborech v Unixu nebo Microsoft Windows často předpokládalo, že jsou v kódování ISO-8859-1, případně Windows-1252; teprve v poslední době se o takových textech předpokládá, že jsou v kódování Unicode, na unixových systémech obvykle UTF-8 na Microsoft Windows obvykle UTF-16.
V ISO/IEC 8859-1 chybí např. řídce užívané znaky Œ, œ a Ÿ pro francouzštinu, dva finské znaky pro transkripci některých cizích jmen (Š a Ž), typografické uvozovky a pomlčky nebo symbol eura (€).
Proto byl vyvinut standard ISO/IEC 8859-15 jako aktualizace ISO 8859-1. To si vyžádalo odstranění některých méně frekventovaných symbolů ISO/IEC 8859-1: ¤, ¦, ¨, ´, ¸, ¼, ½, a ¾.
| ISO/IEC 8859-1 | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| x0 | x1 | x2 | x3 | x4 | x5 | x6 | x7 | x8 | x9 | xA | xB | xC | xD | xE | xF | |
| 0x | Řídící znaky | |||||||||||||||
| 1x | ||||||||||||||||
| 2x | SP | ! | " | # | $ | % | & | ' | ( | ) | * | + | , | - | . | / |
| 3x | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | : | ; | < | = | > | ? |
| 4x | @ | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O |
| 5x | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | [ | \ | ] | ^ | _ |
| 6x | ` | a | b | c | d | e | f | g | h | i | j | k | l | m | n | o |
| 7x | p | q | r | s | t | u | v | w | x | y | z | { | | | } | ~ | |
| 8x | Nevyužíváno | |||||||||||||||
| 9x | ||||||||||||||||
| Ax | NBSP | ¡ | ¢ | £ | ¤ | ¥ | ¦ | § | ¨ | © | ª | « | ¬ | SHY | ® | ¯ |
| Bx | ° | ± | ² | ³ | ´ | µ | ¶ | · | ¸ | ¹ | º | » | ¼ | ½ | ¾ | ¿ |
| Cx | À | Á | Â | Ã | Ä | Å | Æ | Ç | È | É | Ê | Ë | Ì | Í | Î | Ï |
| Dx | Ð | Ñ | Ò | Ó | Ô | Õ | Ö | × | Ø | Ù | Ú | Û | Ü | Ý | Þ | ß |
| Ex | à | á | â | ã | ä | å | æ | ç | è | é | ê | ë | ì | í | î | ï |
| Fx | ð | ñ | ò | ó | ô | õ | ö | ÷ | ø | ù | ú | û | ü | ý | þ | ÿ |
Hodnoty 00–1F, 7F, a 80–9F nejsou v ISO/IEC 8859-1 přiřazeny. IANA kódování ISO-8859-1 doplňuje tyto kódy řídicími znaky ze řídicí sady C0 a C1.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ISO/IEC 8859-1 na anglické Wikipedii.