Ifigenie na Tauridě

Ifigenie na Tauridě
Iphigénie en Tauride
Žánrtragédie lyrique
SkladatelChristoph Willibald Gluck
LibretistaNicolas-François Guillard
Počet dějství4
Originální jazykfrancouzština
Literární předlohaEurípidés: Ifigenie na Tauridě
Premiéra18. května 1779, Paříž, Opéra - Palais des Tuileries
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ifigenie na Tauridě či Ifigenie v Tauridě (v originále Iphigénie en Tauride) je opera Christopha Willibalda Glucka z roku 1779. Autorem libreta je Nicolas-François Guillard.

Hlavní postavy

[editovat | editovat zdroj]

Obsah

[editovat | editovat zdroj]

Opera má čtyři dějství. Její děj je odvozen z antické pověsti, odehrává se po skončení trojské války.

První dějství

[editovat | editovat zdroj]

Ifigenie, velekněžka bohyně Artemis v jejím chrámu na skythském pobřeží, dostává rozkaz od Thoanta, podle kterého musí být obětován každý cizinec vyvržený na břeh – Thoas se totiž z věštby dozvěděl, že takový cizinec bude příčinou jeho smrti.

Prvními, koho má toto nařízení postihnout, jsou dva řečtí ztroskotanci – Ifigeniin bratr Orestes a jeho přítel Pylades.

Druhé dějství

[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř chrámu čekají oba Řekové na vykonání ortelu. Oresta navíc pronásledují Erinye za to, že při snaze pomstít svého otce zavraždil svou matku. Pylada odvede skythská stráž a osamělý Orestes pomalu propadá šílenství pod pečlivým vedením Erinyí.

Třetí dějství

[editovat | editovat zdroj]

Vstup Ifigenie zahání zlé vidiny. Ifigenie a Orestes v sobě navzájem po dlouhých letech odloučení nepoznají sourozence. Orestes nicméně vypoví Ifigenii vše o osudech jejich rodičů a Ifigenie se rozhodne, že po jednom z Řeků pošle do Mykén zprávu o svém osudu. Volba padá na Pylada, neboť Orestes si přeje být obětován, aby se konečně zbavil Erinyí.

Čtvrté dějství

[editovat | editovat zdroj]

Ve chvíli, kdy Ifigenie zvedá obětní nůž, vykřikne Orestes, že stejně kdysi zemřela i jeho sestra Ifigenie – tím se sourozenci poznají a oběť je přerušena. Thoas se však dozví, že jeden z Řeků (Pylades) uprchl a druhý rovněž ještě není mrtvý – rozhodne se proto zabít Oresta i Ifigenii. Do chrámu však na poslední chvíli vpadne Pylades s řeckými vojáky, zabije Thoanta a osvobodí oba sourozence. Na závěr se zjevuje bohyně Artemis, odpouští Orestovi a Ifigenii povoluje ukončení činnosti velekněžky a návrat do Řecka.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Opery Ch. W. Glucka
Artaserse (1741) • Cleonice (1742) • Demofoonte (1743) • Il Tigrane (1743) • Sofonisba (1744) • Ipermestra (1744) • Poro (1744) • Ippolito (1745) • Pád Gigantů (1746) • Artamene (1746) • Svatba Herkula a Hébé (1747) • Semiramis znovu poznaná (1748) • Spor bohů (1749) • Ezio (1750/63) • Issipile (1752) • Číňané (1754) • Tanec (1755) • Prokázáná nevinnost (1755) • Antigono (1756) • Král pastýř (1756) • Nepravá otrokyně (1755) • Merlinův ostrov (1758) • Obléhání Kythéry (1759/75) • U všech čertů (1759) • Očarovaný strom (1759/75) • Thetis (1760) • Napravený opilec (1760) • Oklamaný kádi (1761) • Orfeus a Eurydika (1762/74) • Triumf Klélie (1763) • Neočekávané shledání (Poutník z Mekky) (1764) • Zmatek na Parnasu (1765) • Telemachos (1765) • Koruna (1765) • Prolog (1767) • Alcesta (1767/76) • Vestálka (1768) • Apollonova slavnost (1769) • Paris a Helena (1770) • Ifigenie v Aulidě (1774) • Armida (1777) • Ifigenie na Tauridě (1779/81) • Echo a Narcis (1779/80)