Ilja Grigorjevič Erenburg

Ilja Grigorjevič Erenburg
Ilja Grigorjevič Erenburg
Rodné jméno	Илья Гиршевич (Гершевич) Эренбург
Narození	14.jul. / 26. ledna 1891greg.; Kyjev
Úmrtí	31. srpna 1967 (ve věku 76 let); Moskva
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	novinář, spisovatel, básník, romanopisec, scenárista, překladatel, politik, autor dětské literatury, prozaik a publicista
Alma mater	1. moskevské gymnázium (od 1901)
Žánr	novela, črta, esej a poezie
Témata	literární tvorba, próza, poezie, překlad a publicistika
Významná díla	Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita (a jeho žáků); Tání; Černá kniha; Lidé, roky, život
Ocenění	Řád rudé hvězdy (1937); Stalinova cena 1. třídy (1942); rytíř Řádu čestné legie (1944); Leninův řád (1944); Stalinova cena 1. třídy (1948); … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Ruská sociálně demokratická dělnická strana
Manžel(ka)	Ljubov Michajlovna Kozinceva (od 1919)
Děti	Irina Iljinična Erenburg
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilja Grigorjevič Erenburg (rusky Илья Григорьевич Эренбург; 26. ledna 1891, Kyjev – 31. srpna 1967, Moskva) byl sovětský spisovatel, básník a publicista židovského původu. Překládal také francouzskou a španělskou literaturu.

V roce 1908 byl z politických důvodů uvězněn, poté uprchl a v letech 1908–1917 žil v Paříži, kde se seznámil s V. I. Leninem. Během občanské války ve Španělsku působil jako dopisovatel sovětského tisku.

Dílo

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny expresionismem.^[zdroj?] Pozdější tvorbu ovlivnil symbolismus.^[zdroj?]

Znal i západní, především francouzské literární prostředí. V jeho díle je patrný odpor k buržoazii, ale do socialistické tvorby se také zrovna nehrnul. Ve svých knihách líčí většinou konflikty lidského soukromí s revolucí.

Je znám také díky svým aktivitám za druhé světové války. Na východní frontě působil jako novinář píšící články, jež podněcovaly nenávist ke všem Němcům bez rozdílu. Jeho textům v novinách Pravda nebo Krasnaja zvezda se říkalo „kaťuše“, což byl známý sovětský ničivý raketomet. Mnoho historiků^[kdo?] se domnívá^[zdroj?], že krutosti, jichž se dopouštěla Rudá armáda při dobývání Německa, byly inspirovány právě těmito texty.

Ukázky textů

„

Nyní už víme, že Němci nejsou lidé. Nyní se slovo „Němec“ stalo jednou z nejhnusnějších nadávek. Nenechte nás mluvit. Nenechte nás se vztekat. Nechte nás zabíjet. Když nezabijete Němce, Němec zabije vás. Odvleče vaši rodinu a bude ji mučit v tom svém hnusném Německu. Když už jste zabili jednoho Němce, zabijte hned dalšího.

“

„

Nezapomeň vojáku! Tam v Německu se skrývá Němec, který zabil tvé dítě, znásilnil tvou ženu, nevěstu a sestru, zastřelil tvou matku a otce, vypálil tvůj dům. Postupuj proti nepříteli s neutišitelnou nenávistí. Kvůli spravedlnosti a ve jménu památky všech, kteří byli povražděni fašistickými katany, je tvou povinností jít do doupěte bestie a potrestat fašistické zločince. Krev našich kamarádů padlých v boji, utrpení zavražděných, sténání zaživa pohřbených, neutišitelné slzy matek tě volají k nemilosrdné pomstě.

“

„

Němci budou proklínat hodinu, kdy vstoupili na naši půdu. Německé ženy budou proklínat hodinu, kdy porodily své syny – barbary. My nebudeme hanobit. My nebudeme proklínat. My budeme zabíjet.

“

Meziválečnou ČSR popsal roku 1931 jako zemi, kde „milují amerikanismus a knedlíky se zelím a vyvážejí do světa Čapkovy spisy a Baťovy výrobky. To druhé svět potřebuje, to první si mohou nechat, vždyť každá země má Čapků dost.“ (O. Rádl, I. Erenburg o vlasti vojáka Švejka, Rozpravy Aventina, 1931, str. 337.)

Dílo

Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita – ukazuje absurditu 1. světové války
Bouřlivý život Lazika Rojtšvance
Trust D. E. neboli historie zániku Evropy
Třináct dýmek
Den druhý
Jedním dechem – zabývá se industrializací SSSR
Pád Paříže (1942) – o 2. světové válce
Mimo příměří (1945)
Bouře (1947) – o 2. světové válce
Devátá vlna
Tání (1954) – popis roku 1953, smrt Stalina a nástup jakéhosi uvolnění
Lidé, roky, život (1960–1965) – paměti (6 dílů)

Odkazy

Literatura

COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)
ČÍŽKOVÁ, Marta. heslo Erenburg, Ilja. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 363–366.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilja Grigorjevič Erenburg na Wikimedia Commons
Osoba Ilja Grigorjevič Erenburg ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ilja Grigorjevič Erenburg
Ilja Grigorjevič Erenburg v Databázi knih