Imaginace
Imaginace (z lat. imago, obraz, představa) je schopnost člověka vyvolávat v mysli představy či „obrazy“, které se mohou vázat k předchozí zkušenosti jako vzpomínky („reproduktivní imaginace“), mohou však tento „materiál“ různě přetvářet a vytvářet tak nové představy („produktivní“ nebo „konstruktivní imaginace“, fantazie). Důraz je na tom, že představy jsou – na rozdíl od vjemů - čistě myšlené a že nejsou (ještě) vyjádřeny slovy. Imaginace je podstatnou složkou lidské duševní činnosti, zejména umělecké, ale často i praktické: člověk, který se chystá něco udělat, obvykle začíná představou hotové věci (postupu a podobně). Také ve vědě je často představa prvním krokem k vytvoření hypotézy, k naplánování experimentu atd.[1]
Pojem imaginace hraje významnou roli v teorii umění, v surrealismu a v hlubinné psychologii („aktivní imaginace“), v poslední době se ale stále více zdůrazňuje i v souvislosti s technickou a vědeckou tvořivostí, inovacemi a podobně.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- D. J. Boorstine, Člověk tvůrce: historie lidské imaginace. Praha: Knižní klub, 1996 - 954 s. ISBN 80-85190-48-6
- V. Borecký, Imaginace, hra a komika. Praha: Triton, 2005 - 347 s.; 21 cm. ISBN 80-7254-503-5
- N. Fraser, Rozvíjení radikální imaginace: globální přerozdělování, uznání a reprezentace. Praha: Filosofia, 2007 - 182 s. ISBN 978-80-7007-251-6
- Ch. Metz, Imaginární signifikant: psychoanalýza a film. Praha: Český filmový ústav, 1991 - 305 s. ISBN 80-7004-064-5
- Ch. W. Mills, Sociologická imaginace. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002 - 310 s. ; 21 cm ISBN 80-86429-04-0
- M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu představa na Wikimedia Commons - (anglicky)
- Test spontánní a řízené imaginace
