Impedance je komplexní veličina elektrického obvodu vyjádřená reálnou rezistancí a imaginární reaktancí , bránící průchodu elektrického proudu .
Značka :
Z
{\displaystyle Z\,\!}
Jednotka SI : ohm , značka
Ω
{\displaystyle \Omega }
Impedance jako komplexní veličina
Komplexní impedanci
Z
{\displaystyle Z}
vyjádříme v algebraickém (kartézském) tvaru:
Z
=
R
+
j
X
{\displaystyle Z=R+jX}
,
kde
R
>
0
{\displaystyle R>0}
je rezistance ; měří se v ohmech.
X
>
0
{\displaystyle X>0}
je reaktance ; měří se v ohmech.
j
=
−
1
{\displaystyle j\;=\;{\sqrt {-1}}}
je imaginární jednotka (místo
i
{\displaystyle i}
značíme
j
{\displaystyle j}
),
resp. v goniometrickém (polárním) tvaru:
Z
=
|
Z
|
(
cos
φ
+
j
sin
φ
)
=
|
Z
|
e
j
φ
{\displaystyle \mathbf {Z} =|\mathbf {Z} |(\cos \varphi +\mathrm {j} \sin \varphi )=|\mathbf {Z} |e^{\mathrm {j} \varphi }}
,
kde
|
Z
|
=
R
2
+
X
2
{\displaystyle |\mathbf {Z} |={\sqrt {R^{2}+X^{2}}}}
je absolutní hodnota impedance a
φ
=
arctan
(
X
R
)
{\displaystyle \varphi =\arctan {({\frac {X}{R}})}}
je úhel impedance.
Harmonický proud a napětí můžeme vyjádřit vztahy:
i
=
I
m
a
x
e
j
ω
t
{\displaystyle i=I_{max}e^{j\omega t}}
;
u
=
U
m
a
x
e
j
(
ω
t
+
ϕ
)
{\displaystyle u=U_{max}e^{j(\omega t+\phi )}}
kde
ϕ
{\displaystyle \phi }
je fázový posun napětí vůči proudu,
impedanci poté vyjádříme z Ohmova zákona :
Z
=
u
i
=
U
m
a
x
I
m
a
x
e
j
ϕ
{\displaystyle Z={\frac {u}{i}}={\frac {U_{max}}{I_{max}}}e^{j\phi }}
fázový posun napětí vůči proudu
Rezistorem o odporu
R
{\displaystyle R}
procházející proud
i
{\displaystyle i}
má vůči napětí
u
{\displaystyle u}
nulový fázový posun:
Z
R
=
R
{\displaystyle Z_{R}=R}
Cívkou o indukčnosti
L
{\displaystyle L}
procházející proud
i
{\displaystyle i}
indukuje napětí
u
{\displaystyle u}
:
u
=
L
d
i
d
t
=
L
d
d
t
I
m
a
x
e
j
ω
t
=
j
ω
L
I
m
a
x
e
j
ω
t
{\displaystyle u=L{\frac {\operatorname {d} \!i}{\operatorname {d} \!t}}=L{\frac {\operatorname {d} }{\operatorname {d} \!t}}I_{max}e^{j\omega t}=j\omega LI_{max}e^{j\omega t}\,\,\,\,\,}
tj.
Z
L
=
j
ω
L
{\displaystyle Z_{L}=j\omega L}
Kondenzátor o kapacitě
C
{\displaystyle C}
se při napětí
u
{\displaystyle u}
nabije nábojem
q
{\displaystyle q}
:
−
q
=
C
u
=
∫
i
d
t
=
∫
I
m
a
x
e
j
ω
t
d
t
=
1
j
ω
I
m
a
x
e
j
ω
t
{\displaystyle -q=Cu=\int i\operatorname {d} \!t=\int I_{max}e^{j\omega t}\operatorname {d} \!t={\frac {1}{j\omega }}I_{max}e^{j\omega t}\,\,\,\,\,}
tj.
u
=
1
j
ω
C
I
m
a
x
e
j
ω
t
{\displaystyle u={\frac {1}{j\omega C}}I_{max}e^{j\omega t}\,\,\,\,\,}
tj.
Z
C
=
1
j
ω
C
{\displaystyle Z_{C}={\frac {1}{j\omega C}}}
Z
=
Z
1
+
Z
2
=
(
R
1
+
R
2
)
+
j
(
X
1
+
X
2
)
{\displaystyle \mathbf {Z} =\mathbf {Z} _{1}+\mathbf {Z} _{2}=(R_{1}+R_{2})+\mathrm {j} (\mathrm {X} _{1}+\mathrm {X} _{2})\quad }
Z
=
(
Z
1
−
1
+
Z
2
−
1
)
−
1
=
Z
1
Z
2
Z
1
+
Z
2
{\displaystyle \mathbf {Z} =\left(\mathbf {Z} _{1}^{-1}+\mathbf {Z} _{2}^{-1}\right)^{-1}={\mathbf {Z} _{1}\mathbf {Z} _{2} \over \mathbf {Z} _{1}+\mathbf {Z} _{2}}\quad }
Při měření impedance musíme napájet obvod vždy střídavým proudem , v případě proudu stejnosměrného bychom měřili pouze reálnou složku impedance.
Podíl efektivních hodnot napětí a proudu nám dá absolutní hodnotu impedance.
|
Z
|
=
U
I
{\displaystyle |\mathbf {Z} |={\frac {U}{I}}}
Velikost fázového posunu
P
=
U
I
cos
φ
{\displaystyle \ P=UI\cos \varphi }
Velikost činného odporu
P
=
R
I
2
=>
R
=
P
I
2
{\displaystyle P=RI^{2}=>R={\frac {P}{I^{2}}}}
Velikost reaktance
X
=
|
Z
|
sin
φ
{\displaystyle X=|\mathbf {Z} |\sin \varphi }
Velikost vlastní indukčnosti (pro induktivní charakter zátěže)
L
=
X
2
π
f
{\displaystyle L={\frac {X}{2\pi f}}}
Velikost elektrické kapacity (pro kapacitní charakter zátěže)
C
=
1
2
π
f
X
{\displaystyle \ C={\frac {1}{2\pi fX}}}
Velikost hraniční impedance určuje, zda je vhodnější použít zapojení pro malé nebo pro velké impedance.
|
Z
h
|
≈
(
R
A
+
R
W
P
)
R
V
R
W
N
R
V
+
R
W
N
{\displaystyle |\mathbf {Z_{h}} |\approx {\sqrt {(R_{A}+R_{WP}){\frac {R_{V}R_{WN}}{R_{V}+R_{WN}}}}}}
R
A
{\displaystyle R_{A}}
- vnitřní odpor ampérmetru
R
V
{\displaystyle R_{V}}
- vnitřní odpor voltmetru
R
W
P
{\displaystyle R_{WP}}
- vnitřní odpor proudové cívky wattmetru
R
W
N
{\displaystyle R_{WN}}
- vnitřní odpor napěťové cívky wattmetru
Tato metoda není přesná, protože velikosti jednotlivých složek zjišťujeme více výpočty. Používá se pouze pro orientační měření.
Neznámou impedanci
Z
x
{\displaystyle Z_{x}}
zapojíme paralelně se známým odporovým normálem
R
N
{\displaystyle R_{N}}
. Třemi ampérmetry měříme efektivní hodnoty proudů v jednotlivých větvích i proud celkový. Metoda tří ampérmetrů je nejpřesnější, jsou-li proudy
I
R
{\displaystyle I_{R}}
a
I
Z
{\displaystyle I_{Z}}
stejně velké a fázový posun způsobený měřenou impedancí je velký.
Velikost napětí
U
=
Z
x
I
Z
=
R
N
I
R
{\displaystyle \mathbf {U} =\mathbf {Z_{x}} \mathbf {I_{Z}} =R_{N}\mathbf {I_{R}} }
Velikost absolutní hodnoty impedance
|
Z
x
|
=
R
I
R
I
Z
{\displaystyle \mathbf {|Z_{x}|} ={\frac {RI_{R}}{I_{Z}}}}
Podle prvního Kirchhoffova zákona platí
I
=
I
R
+
I
Z
{\displaystyle \mathbf {I} =\mathbf {I_{R}} +\mathbf {I_{Z}} }
Podle fázorového diagramu platí pro úhel
φ
′
{\displaystyle \varphi '}
kosinová věta
I
2
=
I
Z
2
+
I
R
2
−
2
I
R
I
Z
cos
φ
′
{\displaystyle I^{2}=I_{Z}^{2}+I_{R}^{2}-2I_{R}I_{Z}\cos \varphi '}
Pro
cos
φ
′
{\displaystyle \cos \varphi '}
platí
cos
φ
′
=
−
I
2
−
I
Z
2
−
I
R
2
2
I
R
I
Z
{\displaystyle \cos \varphi '=-{\frac {I^{2}-I_{Z}^{2}-I_{R}^{2}}{2I_{R}I_{Z}}}}
Pro úhel
φ
{\displaystyle \varphi }
platí
φ
=
180
−
φ
′
{\displaystyle \ \varphi =180-\varphi '}
Pro
cos
φ
{\displaystyle \cos \varphi }
platí
cos
φ
=
−
cos
φ
′
{\displaystyle \ \cos \varphi =-\cos \varphi '}
cos
φ
=
I
2
−
I
Z
2
−
I
R
2
2
I
R
I
Z
{\displaystyle \cos \varphi ={\frac {I^{2}-I_{Z}^{2}-I_{R}^{2}}{2I_{R}I_{Z}}}}
Jednotlivé složky impedance budou mít velikost:
R
x
=
|
Z
|
cos
φ
{\displaystyle \ R_{x}=\mathbf {|} Z|\cos \varphi }
X
x
=
|
Z
|
sin
φ
{\displaystyle \ X_{x}=\mathbf {|} Z|\sin \varphi }
Pro činný výkon na zátěži platí:
P
=
U
Z
I
Z
cos
φ
=
R
N
I
R
I
Z
I
2
−
I
Z
2
−
I
R
2
2
I
R
I
Z
=
R
N
2
(
I
2
−
I
R
2
−
I
Z
2
)
{\displaystyle P=U_{Z}I_{Z}\cos \varphi =R_{N}I_{R}I_{Z}{\frac {I^{2}-I_{Z}^{2}-I_{R}^{2}}{2I_{R}I_{Z}}}={\frac {R_{N}}{2}}(I^{2}-I_{R}^{2}-I_{Z}^{2})}
Měřená impedance
Z
x
{\displaystyle Z_{x}}
je zapojena v sérii s odporovým normálem
R
N
{\displaystyle R_{N}}
. Pomocí tří voltmetrů měříme efektivní hodnoty úbytků napětí na normálu, na měřené impedanci a napětí celkové.
Podle fázorového diagramu platí pro úhel
φ
′
{\displaystyle \varphi '}
kosinová věta
U
2
=
U
Z
2
+
U
R
2
−
2
U
R
U
Z
cos
φ
′
{\displaystyle U^{2}=U_{Z}^{2}+U_{R}^{2}-2U_{R}U_{Z}\cos \varphi '}
Pro
cos
φ
′
{\displaystyle \cos \varphi '}
platí
cos
φ
′
=
−
U
2
−
U
Z
2
−
U
R
2
2
U
R
U
Z
{\displaystyle \cos \varphi '=-{\frac {U^{2}-U_{Z}^{2}-U_{R}^{2}}{2U_{R}U_{Z}}}}
Pro úhel
φ
{\displaystyle \varphi }
platí
φ
=
180
−
φ
′
{\displaystyle \ \varphi =180-\varphi '}
Pro
cos
φ
{\displaystyle \cos \varphi }
platí
cos
φ
=
−
cos
φ
′
{\displaystyle \ \cos \varphi =-\cos \varphi '}
cos
φ
=
U
2
−
U
Z
2
−
U
R
2
2
U
R
U
Z
{\displaystyle \cos \varphi ={\frac {U^{2}-U_{Z}^{2}-U_{R}^{2}}{2U_{R}U_{Z}}}}
Jednotlivé složky impedance budou mít velikost:
R
x
=
|
Z
|
cos
φ
{\displaystyle \ R_{x}=\mathbf {|} Z|\cos \varphi }
X
x
=
|
Z
|
sin
φ
{\displaystyle \ X_{x}=\mathbf {|} Z|\sin \varphi }
Pro činný výkon na zátěži platí:
P
=
U
Z
I
Z
cos
φ
=
U
Z
U
R
R
N
U
2
−
U
Z
2
−
U
R
2
2
U
R
U
Z
=
U
2
−
U
R
2
−
U
Z
2
2
R
N
{\displaystyle P=U_{Z}I_{Z}\cos \varphi ={\frac {U_{Z}U_{R}}{R_{N}}}{\frac {U^{2}-U_{Z}^{2}-U_{R}^{2}}{2U_{R}U_{Z}}}={\frac {U^{2}-U_{R}^{2}-U_{Z}^{2}}{2R_{N}}}}
Zda máme použít k měření impedance metodu tří ampérmetrů nebo voltmetrů rozhodne hodnota hraniční impedance. Pro určení její velikosti platí vztah:
Z
h
≈
R
A
R
V
{\displaystyle \mathbf {Z_{h}} \approx {\sqrt {R_{A}R_{V}}}}
R
A
{\displaystyle R_{A}}
- vnitřní odpor ampérmetrů
R
V
{\displaystyle R_{V}}
- vnitřní odpor voltmetrů
Je-li
|
Z
x
|
<
|
Z
h
|
{\displaystyle |\mathbf {Z_{x}} |<|\mathbf {Z_{h}} |}
, je pro měření vhodnější metoda tří voltmetrů , pro
|
Z
x
|
>
|
Z
h
|
{\displaystyle |\mathbf {Z_{x}} |>|\mathbf {Z_{h}} |}
je pro měření vhodnější metoda tří ampérmetrů .
Obecný můstek
Jde o obdobu Wheatstoneova můstku pro měření odporů . Pokud je v některé z podmínek rovnováhy zastoupena frekvence , je můstek frekvenčně závislý a lze ho použít nejen k měření impedancí, ale také k měření frekvencí. Pro měření impedancí jsou výhodnější, frekvenčně nezávislé můstky. Střídavé můstky jsou napájeny z oscilátoru . Nulové indikátory (NI ) indikují vyvážení můstku. K tomu se nejčastěji používá osciloskop . Abychom omezili vnější rušivé vlivy, musí být můstky pečlivě zemněny a stíněny .
Z
1
Z
4
=
Z
2
Z
3
{\displaystyle \mathbf {Z_{1}} \mathbf {Z_{4}} =\mathbf {Z_{2}} \mathbf {Z_{3}} }
Z
=
R
±
j
X
{\displaystyle \mathbf {Z} =R\pm \mathrm {j} X}
Dosadíme-li za jednotlivé hodnoty impedancí hodnoty v exponenciálním tvaru, bude platit:
Z
1
e
j
φ
1
Z
4
e
j
φ
4
=
Z
2
e
j
φ
2
Z
3
e
j
φ
3
{\displaystyle \mathbf {Z_{1}} e^{\mathrm {j} \varphi _{1}}\mathbf {Z_{4}} e^{\mathrm {j} \varphi _{4}}=\mathbf {Z_{2}} e^{\mathrm {j} \varphi _{2}}\mathbf {Z_{3}} e^{\mathrm {j} \varphi _{3}}}
Z
1
Z
4
e
j
(
φ
1
+
φ
4
)
=
Z
2
Z
3
e
j
(
φ
2
+
φ
3
)
{\displaystyle \mathbf {Z_{1}} \mathbf {Z_{4}} e^{\mathrm {j} (\varphi _{1}+\varphi _{4})}=\mathbf {Z_{2}} \mathbf {Z_{3}} e^{\mathrm {j} (\varphi _{2}+\varphi _{3})}}
Když tuto rovnici rozdělíme na dvě skalární, dostaneme dvě podmínky rovnováhy.
|
Z
1
|
|
Z
4
|
=
|
Z
2
|
|
Z
3
|
{\displaystyle |\mathbf {Z_{1}} ||\mathbf {Z_{4}} |=|\mathbf {Z_{2}} ||\mathbf {Z_{3}} |}
φ
1
+
φ
4
=
φ
2
+
φ
3
{\displaystyle \ \varphi _{1}+\varphi _{4}=\varphi _{2}+\varphi _{3}}
Číslicové měřiče impedancí mohou pracovat na různých principech, často se využívá převodník impedance-napětí nebo převodník admitance -napětí s využitím operačních zesilovačů .
S impedancí se lze také setkat při posuzování bezpečnosti elektrických instalací NN (například při revizích). Podmínky pro impedanci sítě TN (běžný druh sítě, nejčastěji používaný, např. i v bytových instalacích), stanoví ČSN 33 2000-4-41 ed.2 v článku 411.4.4. (dříve stará, dnes již neplatná ČSN 33 2000-4-41 v článku 413.1.3.3). Velikost impedance sítě TN určuje bezpečnost instalace tím, že je směrodatná pro rychlost vypnutí předřazeného jisticího přístroje (pojistka , jistič apod.). Aby jistící přístroj vypnul při poruše v dostatečně krátkém čase, musí být impedance dostatečně nízká. Podrobněji viz výše uvedená ČSN.
SEDLÁK, Bedřich; ŠTOLL, Ivan. Elektřina a magnetismus . 2., opravené a rozšíření vyd. Praha: Academia, 2002. 632 s. ISBN 80-200-1004-1 .
BLAHOVEC, Antonín. Elektrotechnika II . 4., nezměněné vyd. Praha: Informatorium, 2003. 156 s. ISBN 80-7333-013-X .