Imre Pozsgay | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Maďarská strana pracujících Maďarská socialistická dělnická strana Maďarská socialistická strana |
Narození | 26. listopadu 1933 Kóny |
Úmrtí | 25. března 2016 (ve věku 82 let) Budapešť |
Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
Profese | politik a vysokoškolský učitel |
Ocenění | Cena maďarského dědictví (2003) Maďarská cena svobody (2006) Cena svatého Štěpána (2015) |
Commons | Imre Pozsgay |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Imre Pozsgay [požgaj] (26. listopadu 1933 Kóny – 25. března 2016 Budapešť) byl maďarský politik. V roce 1950 vstoupil do Maďarské strany pracujících, vystudoval Leninův institut a působil jako stranický funkcionář, v letech 1971–1975 byl šéfredaktorem ideologického časopisu Tarsádalmi szemle. V roce 1976 se stal ministrem kultury, od roku 1980 vedl spojená ministerstva kultury a školství. Za kritiku stranického vedení byl v roce 1982 odsunut na méně významné místo předsedy Vlastenecké lidové fronty. Poté, co roku 1988 v čele strany Jánose Kádára nahradil Károly Grósz, byl Pozsgay povolán do vlády i politbyra. Stal se hlavní postavou reformního křídla strany,[1] zasloužil se o státní pohřeb Imre Nagye i o uspořádání Panevropského pikniku. V říjnu 1989 inicioval přeměnu Maďarské socialistické dělnické strany na Maďarskou socialistickou stranu, která se vzdala vedoucí úlohy ve státě, a byl zaveden pluralitní systém. V roce 1991 založil Pozsgay vlastní stranu Národní demokratické sdružení, která však nezískala výraznější vliv a v roce 1996 zanikla. Pozsgay pak vyučoval politologii na Debrecínské univerzitě, byl rektorem Akademie svatého Ladislava a vydával časopis Stádium. V závěru politické kariéry zastával nacionalistické postoje, byl členem vedení Světové federace Maďarů a poradcem premiéra Viktora Orbána.[zdroj?]