Informační etika

Informační etika je disciplína, která se zabývá ochranou osobních údajů, přístupem k informacím a jejich etickým využíváním. Podle odborníků zahrnuje oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, ukládání, vyhledávání a organizaci informací.^[1] Má široký význam v oblastech jako je knihovnictví, informatika, žurnalistika a další činnosti spojené s prací s informacemi.

Cílem informační etiky je analyzovat a hodnotit morální aspekty v informačním prostředí, řešit etické konflikty v informační vědě a poskytovat rámec pro spravedlivé a odpovědné zacházení s informacemi. Nabývá na významu zejména s rozvojem digitálních technologií, které mění způsoby práce s informacemi.^[2]

Historie a vývoj pojmu

Norbert Wiener

Historie informační etiky sahá do poloviny 20. století, kdy technologický rozvoj vyvolal první debaty o etických otázkách spojených s používáním informačních technologií. Jedním z průkopníků této oblasti byl Norbert Wiener, zakladatel kybernetiky. Ve své knize The Human Use of Human Beings: Cybernetics and Society (1950) zkoumá, jak nové technologie mění společnost, a klade otázky týkající se odpovědného využívání počítačů a informací. Zdůrazňuje, že technologie by měly být navrženy a využívány s ohledem na lidské hodnoty a morální odpovědnost.^[3]

V 80. letech se informační etika dále rozvíjela, zejména v kontextu knihovnictví a informačních služeb. Robert Hauptman ve své knize Ethical Challenges in Librarianship (1988) zdůrazňuje, že profesionálové pracující s informacemi nesou zodpovědnost za pravdivost a ochranu informací. Jeho práce upozorňuje na otázky spojené s cenzurou, ochranou autorských práv a právem přístupu k informačním zdrojům, čímž přispěla k formulaci základních principů informační etiky.^[4]

Tyto rané práce vytvořily základy moderní informační etiky, která dnes zahrnuje téma jako ochrana osobních údajů, transparentnost algoritmů a odpovědné využívání technologií.

Klíčové koncepty informační etiky

Informační etika se zabývá otázkami spravedlnosti, odpovědnosti a morální hodnoty informací. Tato oblast je interdisciplinární a propojuje filozofii, informatiku, etiku a další disciplíny. Klíčové koncepty, jak je definovali Luciano Floridi nebo Jan Činčera, nabízejí jak teoretický rámec, tak praktické aplikace pro řízení a správu informací.

Podle Luciana Floridiho je informační etika součástí širší filozofie informací, která zkoumá, jak lze informace chápat jako zdroj, produkt i vliv na realitu. Klíčovým konceptem je idea "informačního ekosystému", zdůrazňující propojenost informačních entit a jejich vliv na celkovou kvalitu informačního prostředí. Etické jednání v tomto ekosystému zahrnuje nejen ochranu a správu informací, ale také podporu jejich dostupnosti a integrity.^[5]

Jan Činčera navazuje na tento rámec s konkrétnějšími otázkami, jako je zodpovědnost za šíření informací a jejich interpretaci. Důraz je kladen na roli informačních profesionálů, kteří by měli zajistit, že přístup k informacím bude nejen technicky, ale i eticky správný. Klíčovým bodem je ochrana soukromí uživatelů a prevence dezinformací. Činčera dále zdůrazňuje nutnost etického přístupu při tvorbě a užívání informačních systémů, což zahrnuje respekt k různosti a nediskriminační přístup k informacím.^[2]

Oba tyto přístupy zdůrazňují nutnost vyvažování technologického pokroku s etickými principy, aby informace sloužily ku prospěchu společnosti jako celku.

Hlavní oblasti uplatnění

Informační etika hraje klíčovou roli v dnešním digitálním světě, kde se s informacemi nakládá ve stále větším rozsahu a rychlosti. Rozvoj digitálních technologií a informačních systémů vyžaduje jasně definované etické normy, které zajistí spravedlivé, odpovědné a bezpečné zacházení s informacemi. Tato disciplína se uplatňuje v mnoha oblastech, včetně digitálních médií, umělé inteligence, kyberbezpečnosti a legislativy.

Digitální média a internet

Informační etika se v oblasti digitálních médií zaměřuje na problémy související s šířením informací, jejich pravdivostí a ochranou autorských práv.

• Autorská práva a plagiátorství – autorská práva chrání tvůrčí díla před plagiátorstvím a nelegální reprodukcí. Internet však komplikuje jejich ochranu a vyžaduje nové přístupy.
• Dezinformace a fake news – informační etika se snaží odhalovat dezinformace a fake news, chránit pravdivost informací a minimalizovat jejich škodlivý vliv na společnost.
• Cenzura – řeší otázku, jak vyvážit svobodu projevu a regulaci obsahu. Cenzura může chránit před škodlivými informacemi, ale zároveň hrozí omezením demokratické diskuze.^[6]

Umělá inteligence (AI)

S rozvojem umělé inteligence se informační etika zaměřuje na otázky odpovědnosti a spravedlnosti při vývoji a používání algoritmů.

• Algoritmická spravedlnost – zajištění, aby rozhodovací procesy AI byly spravedlivé a nediskriminovaly na základě rasy, pohlaví nebo jiných faktorů.^[7]
• Odpovědnost za rozhodnutí – řešení otázky, kdo nese odpovědnost za chybná nebo neetická rozhodnutí vytvořená umělou inteligencí.^[8]
• Etické programování – podpora principů transparentnosti a odpovědnosti při vývoji a nasazení AI systémů.

Legislativa a regulace

Legislativa se v informační etice zaměřuje na vytváření právních rámců, které chrání uživatele a jejich data.

• GDPR – evropské nařízení o ochraně osobních údajů.^[9]
• Právo na zapomnění – umožňuje jednotlivcům požádat o odstranění svých osobních údajů z digitálních zdrojů.^[10]

Kyberbezpečnost

Kyberbezpečnost zahrnuje etické otázky ochrany dat a prevence zneužití digitálních technologií.

• Ochrana osobních údajů – dodržování zásad ochrany soukromí, například v souladu s nařízením GDPR.
• Prevence kyberútoků – etické otázky spojené s bojem proti hackerství, šíření malwaru a jiným kybernetickým hrozbám.
• Digitální dohled – regulace sledování uživatelů a zajištění rovnováhy mezi bezpečností a ochranou soukromí.^[2]

Reference

1. JANOŠ, Karel. Informační etika. Praha: Česká informační společnost, 1993. Dostupné online. S. 47. 
2. ČINČERA, Jan. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy.. 2002. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2981-1. 
3. WIENER, Norbert. The Human Use of Human Beings: Cybernetics and Society. [s.l.]: Houghton, 1950. Dostupné online. 
4. HAUPTMAN, Robert. Ethical challenges in librarianship. [s.l.]: Phoenix : Oryx Press, 1988. Dostupné online. 
5. FLORIDI, Luciano. The philosophy of information. Velká Británie: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19-923239-0. 
6. NECHANICKÝ, Jakub. Bakalářská práce: Etika v oblasti internetu [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2021 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
7. JAKUBČÍKOVÁ, Jana. Bakalářská práce - Etika algoritmů [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2021 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
8. JANÍČEK, Jakub. Umělá inteligence a právo: Kdo je odpovědný za činy AI? [online]. rychlost.cz, 2024-10-22 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
9. BŘEZINOVÁ, Petra. Bakalářská práce: Etické zhodnocení právní ochrany soukromí pomocí GDPR a směrnice e-Privacy [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2024-05-28 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
10. JŮZOVÁ, Jana. Právo na zapomnění v prostředí internetu [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2016 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy