Inseminace

Inseminace je přenos spermií nebo spermatoforu do samičích (většinou vnitřních) genitálií, ať už uskutečněný samcem, samicí nebo společně.[1]

Umělá inseminace

[editovat | editovat zdroj]
Atrapa používaná pro odběr spermatu hřebce pro pozdější umělou inseminaci

Umělá inseminace je umělý způsob oplodnění samice provedený namísto přirozené kopulace se samcem.

Používá se zejména u lidí, hospodářských zvířat (skotu, prasat, ovcí, koní), domácích zvířat (psů, koček, hlodavců), ale například i u hmyzu (včel).

Důvody k umělé inseminaci mohou být:

  • Neschopnost počít jiným způsobem.
  • Požadavek na jistotu oplodnění samice daným samcem.
  • Oplodnění samice, která odmítá páření s daným samcem.
  • Oplodnění většího množství samic jedním samcem než při přirozeném páření, zajišťující úsporu spermatu.

Výhody umělé inseminace

[editovat | editovat zdroj]

Mezi největší výhody umělé inseminace patří značná finanční úspora – pro oplodnění není potřeba shánět samce. S tím také souvisí snadná dostupnost spermií, které se dají „objednat“ v chovných stanicích, není tudíž potřeba zvíře vozit do vzdálených míst. Podstatné je také omezení zdravotních rizik a zamezení přenosu pohlavních nemocí. Mezi další výhody patří využití nejlepších plemeníků jako předpoklad rychlého zkvalitnění stáda. Umělá inseminace se využívá také v případech, kdy je přirozené páření problematické – například pokud se samice odmítá s daným samcem spářit.

Nevýhody umělé inseminace

[editovat | editovat zdroj]

U velkého počtu samic dochází po umělé inseminaci k horšímu zabřeznutí. Důvodem je to, že inseminátor správně „netrefí“ děložní krček a semeno se tak nedostane na místo určení. Další nevýhodou je chybné určení říje, ke kterému může dojít. V případě, že je u stáda přítomen samec se říje u samic pozná snadněji a páření lze jednodušeji načasovat.

  1. Štys P.: Morfologie milování. – Vesmír, 75, 323, 1996/6.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]