Inulin | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | (2→1)-β-ᴅ-fruktofuranan |
Triviální název | Inulin |
Sumární vzorec | C6nH10n+2O5n+1 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 9005-80-5 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | polymer |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Inulin je polysacharid patřící do skupiny fruktanů, který u rostlin z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých nahrazuje škrob jako zásobní látku. Jde o jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže živočišný organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina.[zdroj?!] Protože bakteriální enzymy ho dokážou rozštěpit, inulin je zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie, má prebiotický efekt.[zdroj?!]
Inulin je polymer složený z jednotek fruktózy spojených navzájem β (1,2) glykosidickou vazbou. Množství jednotek se pohybuje od 2 do 140, typicky jich bývá 20-30. Koncová cukerná jednotka bývá tvořena glukózou.
Protože inulin se neštěpí v tenkém střevě, není resorbován a využíván. Jeho kalorická hodnota je velmi nízká až nulová, nezvyšuje hladinu krevního cukru. Zároveň je sladký, dá se proto použít jako náhrada cukru nebo jako náhrada tuku (pro nízkotučné výrobky).
V tlustém střevě je štěpen bakteriální mikroflórou za vzniku oxidu uhličitého nebo metanu. Proto mohou potraviny s vysokým obsahem inulinu způsobovat nadýmání.
Nachází se ve všech rostlinách z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých, kde je hlavní zásobní látkou. Zejména kořeny rostlin z rodu Oman (latinsky Inula) jsou bohaté na inulin a podle nich byl také pojmenován. Hlavními komerčními zdroji inulinu jsou čekanka a topinambur. Dále se nachází v jamech nebo artyčoku, velké množství najdeme v kořeni pampelišky a také v cibulovinách včetně česneku a cibule.
Používá se k přípravě živných půd v bakteriologii a v lékařství našel své využití při zjišťování ledvinné clearance, funkčního stavu ledvin.