Inès de La Fressange

Inès de La Fressange
Rodné jménoInès Marie Lætitia Églantine Isabelle de Seignard de La Fressange
Narození11. srpna 1957 (67 let)
Gassin
FrancieFrancie Francie
Alma materÉcole du Louvre
Povolánímodelka, novinářka a módní návrhářka
Manžel(ka)Denis Olivennes (od 2009)
Oceněnídůstojník Národního řádu za zásluhy (2011)
Webová stránkawww.lalettredines.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inès de Seignard de La Fressange (* 11. srpna 1957 Gassin) je francouzská modelka a módní návrhářka.

Po otci pochází ze šlechtické rodiny z Auvergne, doložené již v 15. století a spojené s bankovním domem Lazard. Její matka je Kolumbijka, spřízněná s prezidentem Alfonsem Lópezem Michelsenem. Má dva bratry.

Studovala na pařížské École du Louvre. V sedmnácti letech se stala modelkou a v roce 1983 uzavřela exkluzivní smlouvu s firmou Chanel. Vynikala svojí postavou (výška 180 cm a váha 50 kg), podobností tváře s Coco Chanel a svéráznými názory na svět módy, které jí vynesly přezdívku „le mannequin qui parle“ (modelka, která mluví).[1] Spolupracovala s Karlem Lagerfeldem, Thierrym Muglerem a Jean-Paulem Gaultierem. Fotografoval ji Oliviero Toscani. V roce 1989 se stala modelem pro bustu Marianne.[2] V roce 1991 založila vlastní značku oblečení a parfémů, spojenou s firmou Orcofi. V roce 1998 byla zařazena na International Best Dressed Hall of Fame List, v roce 2010 jí byl udělen Řád čestné legie a v roce 2010 Medaile města Paříže.[3]

Přispívá do časopisu Marie Claire, vydala autobiografii Profession Mannequin a spolu se Sophie Gachet úspěšnou knihu módních tipů nazvanou Se šarmem Pařížanky. Věnuje se charitativní činnosti, podporuje organizaci Mécénat Chirurgie Cardiac, umožňující dětem z chudých zemí operaci srdce.[4]

Její manželem byl italský šlechtic a obchodník Luigi d'Urso (1951–2006), má dvě dcery.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MÉDIA, Prisma. Inès de la Fressange - La biographie de Inès de la Fressange avec Voici.fr. Voici.fr [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ MATCH, Paris. Quand Inès de la Fressange devenait Marianne. parismatch.com [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ RADOM, Marie Odile. Luxsure [online]. 2010-01-28 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ Inès de la Fressange : l’inclassable. Marie Claire [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]