Isabela Francouzská (1242–1271)

Isabela Francouzská
	královna navarrská a hraběnka ze Champagne
	Isabela v kostele Panny Marie v Poissy
Narození	18. března 1242
Úmrtí	27. dubna 1271; Hyères
Pohřbena	Františkánský klášter v Provins
Manžel	Theobald II. Navarrský
Dynastie	Kapetovci
Otec	Ludvík IX. Francouzský
Matka	Markéta Provensálská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isabela Francouzská (francouzsky Isabelle de France, 18. března 1242 – 27. dubna 1271, Hyères) byla navarrská královna a hraběnka ze Champagne. Svůj krátký život trávila převážně na modlitbách a zúčastnila se křížové výpravy.

Život

Isabela se narodila v březnu 1242 jako druhá dcera francouzského krále Ludvíka IX. a Markéty, dcery provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Během roku 1254 jako dvanáctiletá dívenka, vážně zvažující klášterní život, zaujala navarrského prince Theobalda II. a oba mladí lidé sdíleli společné náboženské nadšení. 6. dubna 1255 je v Melunu oddal františkán Odo Rigaud a po svatbě Theobald trávil nějaký čas na pařížském dvoře. Král Ludvík se k němu choval jako k synovi,^[1] svou roli krom osobních sympatií hrála i záruka budoucího příklonu navarrské dynastie k Francii.^[2]

Roku 1256 se Theobald ujal dědictví po otci. I po převzetí Navarry a Champagne úzce spolupracoval se svým tchánem, stal se jeho důvěrným přítelem a Ludvík pro něj byl vzorem.^[3] Isabela se na veřejných věcech vůbec nepodílela, její čas byl zcela vyplněn zájmem o náboženský život, dny trávila se svým zpovědníkem a tajným umrtvováním těla.^[1]

„	Drahá dcero, mírou naší lásky k Němu je milovat ho bez míry...	“
— o lásce k Bohu z Naučení Ludvíka IX. věnovaného dceři Isabele^[4]

V červenci 1270 se bezdětní manželé připojili k tuniské křížové výpravě, což se jim stalo osudným. Výpravu postihla katastrofa, na území Tunisu při čekání na posily zemřel na úplavici Jan Tristan, pár dní po něm i samotný král Ludvík. Při plavbě do Trapani zastihla vracející se flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Vyděšení cestovatelé se rozhodli raději pro cestu po souši. Do vlasti se jich přesto vrátilo jen pár. Theobald zemřel v prosinci 1270 na blíže neurčenou epidemii.^{[pozn. 1]} V dubnu 1271 zemřela již na území Provensálského hrabství také Isabela. Pohřební průvod tak čítal velkou část královské rodiny.^{[pozn. 2]} Theobaldovo srdce bylo uloženo u jakobínů v Provins, Isabelino u cisterciáků v Clairvaux^[1] a těla obou manželů ve františkánském klášteře v Provins.^{[pozn. 3]} Dědicem navarrského království se stal Theobaldův mladší bratr Jindřich I.

Vývod z předků

Ludvík VII. Francouzský

Filip II. Francouzský

Adéla ze Champagne

Ludvík VIII. Francouzský

Balduin V. Henegavský

Alžběta Henegavská

Markéta I. Flanderská

Ludvík IX. Francouzský

Sancho III. Kastilský

Alfons VIII. Kastilský

Blanka Navarrská

Blanka Kastilská

Jindřich II. Plantagenet

Eleonora Anglická

Eleonora Akvitánská

Isabela Francouzská

Alfons VII. Kastilský

Alfons II. Provensálský

Sancha Kastilská

Ramon Berenguer IV. Provensálský

Renier ze Sabranu

Garsenda ze Sabranu

Garsenda z Forcalquier

Markéta Provensálská

Humbert III. Savojský

Beatrix z Viennois

Beatrix z Faucigny

Odkazy

Poznámky

↑ Jeho vnitřnosti byly pohřbeny na místě skonu v Trapani, tělo nabalzamováno a společně s kostmi tchána a dalších členů rodiny převezeno do Francie.
↑ Kromě Ludvíka IX. a Jana Tristana zemřel při návratu také Alfons z Poitiers, jeho choť Jana a mladá královna Isabela.
↑ Náhrobky zanikly díky zkáze františkánského kostela během Stoleté války, schrána na Theobaldovo srdce je dnes uložena v místním františkánském klášteře, ^[5] Isabelina se nedochovala.

Reference

↑ ^a ^b ^c EVERGATES, Theodore. Aristocratic women in the County of Champagne. In: EVERGATES, Theodore. Aristocratic women in medieval France. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1999. ISBN 0-8122-1700-4. S. 86. (anglicky)
↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 180.
↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 492. Dále jen Svatý Ludvík.
↑ Svatý Ludvík, str. 294
↑ www.lamop-intranet.univ-paris1.fr