Isetta

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Isetta
VýrobceIso Rivolta
Technické údaje
Délka2 290 mm
Šířka1 370 mm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isetta byl dvoumístný miniautomobil vejčitého tvaru s dopředu odklopnou čelní stěnou, nahrazující dveře, italské firmy Iso –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Isetta je v italštině zdrobnělinou slova Iso (malé Iso). Představen byl v listopadu 1953, masově se vyráběl převážně v zahraničí.

Vznik

[editovat | editovat zdroj]

Renzo Rivolta, majitel výrobce elektrických topení a chladicí techniky Isothermos, které byly po skončení Druhé světové války přehnaně nákladné, založil firmu Iso a pustil se do velmi žádané výroby motocyklů. Výrazného úspěchu dosáhl v roce 1949 se skútrem Iso 125 (později známým jako Isoscooter) s pohonem zadního kola řetězem s dvoupístovým jednoválcovým vzduchem chlazeným motorem v uspořádání odpovídající jednotce Puch 125. V roce 1950 jej doplnil podobně úspěšný lehký motocykl Isomoto se stejným pohonem. Přibývající konkurence a nasycení trhu přimělo firmu k plánu výroby minivozu s pohonem stejné koncepce pro doplnění výroby jejích tříkolových nákladních minivozů se základy skútru.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Aerodynamický vůz vejčitého tvaru s bublinkovitými okny navrhli letečtí konstruktéři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi. Karoserii z ocelového plechu nesl trubkový rám[1]. Vstup jako do lednice umožňovala dopředu s volantem odklopná čelní stěna. Nouzový výstup dovolovala stahovací plátěná střecha. Mezi dva dospělé se do minivozu vměstnalo i menší dítě.

S motorem koncepčně odpovídajícím skútru Iso 125, ovšem zdvihového objemu 236 cm³ s 9,5 koni dosahoval 2,3 m dlouhý, 1,3 m vysoký a široký vůz o pohotovostní hmotnosti 360 kg maximální rychlost 75 km/h. Poháněná zadní kola s krátkým rozchodem nepotřebovala diferenciál.

Výroba

[editovat | editovat zdroj]
Isetta s otevřenou čelní stěnou s volantem

Automobil se až do konce 60. let 20. století stal velmi populární pro cenovou dostupnost a nízkou spotřebu pohonných hmot. Ani ne ve slunné Itálii s větší oblibou skútrů a prodejní cenou příliš blízkou velkosériovému malému vozu Fiat Topolino, kde výroba cestovních Isett skončila už koncem roku 1955.[2] Spíše v zahraničí, kam Iso prodalo výrobní licenci – do Francie (Vélam), Belgie, Španělska (Iso España)[3], Anglie a Brazílie (Indústrias Romi). Nejdříve ovšem do Německa, kde výrobu nezvyklého vozu úspěšně v dubnu 1955 zahájilo a světoznámou značkou na BMW 250 Isetta další k tomu ponouklo.[4]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Vůz se objevil mj. ve filmech Usměvavá tvář a Lisabonský příběh.

Isettacarro 500

[editovat | editovat zdroj]

Iso Isettacarro byl lehký užitkový vůz se vzadu zkrácenou kabinou Isetty.[5][6][7] Měl vlastní pomocný rám, prodloužený rozvor a širokou poháněnou zadní nápravou s diferenciálem.[8] Motor se přesunul za kabinu do středu vozu mimo prostor cestujících. Mohl přepravit 500 kg nákladu. Dodával se v provedení valník, uzavřená skříňová dodávka, se sklopnou korbou i v mnoha dalších.[9] V Itálii se jednalo o tak oblíbený typ, že se jich prodalo tolik jako samotné Isetty. V licenci se vyráběl ve Španělsku.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kompletní podvozkový rám Isett [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ Iso Isetta (1953-1958): První bublina se dočkala úspěšné kariéry pod jinou značkou. www.auto.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Iso Isetta (Spanish built) [online]. The Bruce Weiner Microcar Museum, 2008 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ DVOŘÁK, Martin. BMW Isetta: Vajíčko slaví padesátku [online]. idnes.cz, 2005-03-30 [cit. 2018-09-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Isettacarro 500 s otevřenou kabinou [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Isettacarro 500 s naloženou Isettou [online]. [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Isettacarro 500 s naloženými motocykly Iso 125, ČB fotografie [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Isettacarro 500, pohled na podvozek [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ Isettacarro 500, dodávaná provedení [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]