hrabě István Bethlen | |
---|---|
Maďarský premiér | |
Ve funkci: 14. dubna 1921 – 24. srpna 1931 | |
Předchůdce | Pál Teleki |
Nástupce | Gyula Károlyi |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana národního sjednocení |
Narození | 8. října 1874 Gornești |
Úmrtí | 5. října 1946 (ve věku 71 let) Moskva |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
Národnost | maďarská |
Choť | Margit Bethlen |
Rodiče | István Bethlen |
Děti | István Bethlen |
Alma mater | Tereziánská akademie ve Vídni (do 1893) Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1896) Fakulta zemědělství a potravinářství (do 1900) |
Profese | ekonom, politik, diplomat a spisovatel literatury faktu |
Ocenění | honorary citizen of Hódmezővásárhely (1921) |
Podpis | |
Commons | István Bethlen |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrabě István Bethlen (8. října 1874 Gernyeszeg – 5. října 1946 Moskva) byl maďarský politik, ve 20. letech 20. století předseda vlády.
István Bethlen pocházel za šlechtické rodiny. v roce 1901 byl poprvé zvolen do parlamentu za liberalisty.[1] Za první světové války působil jako vládní komisař v Sedmihradsku. Na začátku roku 1919 založil Stranu národního sjednocení, která stála na křesťansko-nacionálních principech. Tato strana byla vedena magnáty a starými politiky, kteří usilovali o obnovení předválečných poměrů.[2]
V tomtéž roce se účastnil pařížské mírové konference, kde se snažil vyjednat příznivější mírové podmínky pro Maďarsko. Po vyhlášení Maďarské republiky rad, vedené Bélou Kunem, se uchýlil do Vídně a stal se hlavním představitelem protibolševického Maďarského národního výboru a zde navázal kontakty také s Miklósem Horthym.[2]
Poté, co byla poražena komunistická revoluce a také pokus o navrácení trůnu Karlu IV. (rakouský Karel I.), se v dubnu 1921 stal Bethlen předsedou nové vlády. Ta uklidnila situaci a obnovila ústavní řád. Systém, který byl nastolen, nesl znaky neokonzervatismu stavějící na křesťanských základech a odmítající liberalismus, socialismus a bolševismus. K zajištění autoritářského režimu byl vydán nový volební zákon, který pouze upravil předválečné uherské omezené volební právo, dále byla v roce 1922 vytvořena vládní strana spojující pravicové a středové strany. S opozičními sociálními demokraty byla uzavřena dohoda o loajalitě.[2] Prostřednictvím volební manipulace, rozdáváním postů ve státní správě a změnou volebního zákona zajistil své příznivce. Bethlen byl také schopný spojit dva nejsilnější faktory v maďarské společnosti, bohaté především židovské průmyslníky v Budapešti a dřívější vrchnost ve venkovských oblastech Maďarska, do trvalé koalice, čímž účinně kontroloval vzestup fašismu v zemi po dobu deseti let.
Ekonomickou stránku se podařilo Bethlenovi zlepšit především díky půjčkám ze zahraničí, z Itálie a Velké Británie. 20. léta byla tedy dobou relativní hospodářské a politické stability.
V zahraniční politice prolomil maďarskou mezinárodní izolaci v roce 1927 podepsáním smlouvy o přátelství a spolupráci s fašistickou Itálií.[3] V roce 1931 pak byla uzavřena ještě smlouva s Rakouskem, čímž byly založeny základy pozdějšího Římského paktu.[4]
I přes velkou snahu hraběte Bethlena nedosáhli Maďaři revize Trianonské mírové dohody, také se mu nepodařily zlepšit vztahy s okolními státy, které byly součástí Malé dohody.
Kvůli narůstající hospodářské krizi a rostoucím rozporům ve vládní straně Bethlen v srpnu 1931 na svou funkci premiéra rezignoval. Rychle ho vystřídal Horthy. V poslanecké sněmovně ovšem Bethlen zůstal a stal se kritikem sílících fašistických tendencí a přílišné závislosti na Německu.
Za druhé světové války založil i s jinými šlechtici protifašistický opoziční klub. Apeloval na Horthyho, aby se dále Maďarsko nekompromitovalo, aby byly zastaveny deportace židů. Také se neúspěšně snažil o uzavření separátního míru se spojenci. Od roku 1944 byl nucen schovávat se u přátel na venkově, nicméně po obsazení Maďarska sovětskými vojsky byl internován a odvezen do Moskvy, kde také 5. října 1946 zemřel.[4]