Itamar Ben Gvir

Itamar Ben Gvir
Itamar Ben Gvir (2022)
Itamar Ben Gvir (2022)
19. ministr národní bezpečnosti
Úřadující
Ve funkci od:
29. prosince 2022
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
PředchůdceOmer Bar-Lev
Poslanec Knesetu
Úřadující
Ve funkci od:
6. dubna 2021
Stranická příslušnost
ČlenstvíOcma jehudit
Narození6. května 1976 (48 let)
Mevaseret Cijon, Izrael
Národnostizraelská
Kneset24., 25.
ChoťEjala
Děti6
SídloKirjat Arba
Alma materOno Academic College
Profeseadvokát, politik
Náboženstvíortodoxní judaismus
PodpisItamar Ben Gvir, podpis
CommonsItamar Ben Gvir
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Itamar Ben Gvir (hebrejsky איתמר בן גביר‎‎; * 6. května 1976 Mevaseret Cijon) je izraelský advokát a politik, který od 29. prosince 2022 zastává funkci ministra národní bezpečnosti v šesté vláda Benjamina Netanjahua.[1] Kromě toho je poslancem Knesetu a předsedou strany Ocma jehudit.[2][3] Je označován za krajně pravicového.[4][5] Vzhledem ke svým projevům nenávisti vůči Arabůmv byl v roce 2007 odsouzen za podněcování k rasismu proti Arabům, ničení majetku a držení propagandistického materiálu zakázané strany Kach[6], klasifikované v USA jako „entita speciálně označených globálních teroristů (SDGT)“. [7]

Ben Gvir, osadník na Izraelem okupovaném Západním břehu Jordánu, čelil obvinění z nenávistných projevů vůči Arabům a byl známý tím, že má ve svém obývacím pokoji portrét izraelsko-amerického teroristy Barucha Goldsteina, který v roce 1994 při masakru v Jeskyni patriarchů v Hebronu zmasakroval 29 palestinských muslimských věřících a 125 dalších zranil. Po svém vstupu do politiky portrét odstranil.[3] V minulosti byl také odsouzen za podporu teroristické organizace Kach, která se hlásila ke kahanismu, extremistické náboženské sionistické ideologii.[8]

Pod jeho vedením získala strana Ocma jehudit, která se hlásí ke kahanismu a antiarabismu, ve volbách do Knesetu v roce 2022 šest mandátů a je zastoupena ve vládě, která bývá označována za nejpravicovější[9] a také nejtvrdší v dějinách Izraele.[10][11][12][13] Vyzývá k vyhoštění izraelských Arabů, kteří nejsou loajální vůči Izraeli.[13] Jako advokát je známý tím, že obhajuje židovské radikály souzené v Izraeli.[14]

Ben Gvir byl dlouho obviňován z toho, že je provokatér, neboť v minulosti jako aktivista a poslanec Knesetu několikrát navštívil Chrámovou horu, vedl sporné pochody Muslimskou čtvrtí jeruzalémského Starého Města a zřídil kancelář ve čtvrti Šejch Džarach, ze které bylo vystěhováno několik Palestinců.[15] Dne 3. ledna 2023 navštívil Chrámovou horu, kde se nachází mešita al-Aksá, což vyvolalo mezinárodní vlnu kritiky. Tato návštěva byla označena za provokativní.[15]

Raný život

[editovat | editovat zdroj]

Ben Gvir se narodil v Mevaseret Cijon.[16] Jeho otec se narodil v Jeruzalémě iráckým židovským přistěhovalcům. Věnoval se psaní. Jeho matka byla kurdská židovská přistěhovalkyně, která byla v mládí aktivní v Irgunu. Jeho rodina byla sekulární, ale jako teenager přijal náboženské a radikálně pravicové názory během první intifády. Studoval na střední škole v Jeruzalémě.[17] Ve dvanácti letech zahájil Ba'alej tšuva.[18] Nejprve se připojil k pravicovému mládežnickému hnutí spojenému se stranou Moledet a poté vstoupil do mládežnického hnutí ještě radikálnější strany Kach, která byla nakonec izraelskou vládou označena za teroristickou organizaci a postavena mimo zákon.[19][20] Stal se koordinátorem mládeže organizace Kach a tvrdil, že byl ve 14 letech zadržen. Kvůli své krajně pravicové politické minulosti mu nebylo umožněno absolvovat vojenskou službu v Izraelských obranných silách.[14]

Ben Gvir byl nadále spojován s kahanistickým hnutím.[21] Jeho strana Ocma jehudit byla považována za nástupce organizace Kach.[22] Při zakládání strany Ocma jehudit prohlašoval, že se nebude jednat o Kach nebo odštěpeneckou skupinu.[23] Prováděl řadu krajně pravicových aktivit, které vyústily v desítky obvinění. V rozhovoru z listopadu 2015 tvrdil, že byl obviněn 53krát.[24][25] Ve většině případů byla obvinění zamítnuta soudem.[14] V roce 2007 byl však odsouzen za podněcování k rasismu.[26][27]

V 90. letech se Ben Gvir aktivně účastnil protestů proti dohodám z Osla. V roce 1995, několik týdnů před atentátem na předsedu vlády Jicchaka Rabina, se poprvé dostal do povědomí veřejnosti, když vystoupil v televizi s ozdobou na kapotě Cadillacu, která byla ukradena z Rabinova auta, a prohlásil: „Dostali jsme se k jeho autu a dostaneme se i k němu“.[14][28]

Advokátní kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Ben Gvir demonstruje proti příměří v Gaze během operace Ochranné ostří v roce 2014.

Během obžalob se Ben Gvir občas nechal zastupovat a na návrh několika soudců se rozhodl studovat práva. Studoval na Ono Academic College.[14] Na konci studia mu Izraelská advokátní komora znemožnila složit advokátní zkoušku kvůli jeho trestní minulosti. Ben Gvir tvrdil, že toto rozhodnutí bylo politicky motivované. Po řadě odvolání bylo toto rozhodnutí zrušeno, ale bylo rozhodnuto, že budou muset být nejprve vyřešeny tři případy, ve kterých byl v té době obviněn. Poté, co byl Ben Gvir ve všech třech případech zproštěn obvinění, mohl zkoušku složit. Složil písemné i ústní zkoušky a získal licenci k výkonu advokacie.[29][30]

Jako advokát zastupoval řadu krajně pravicových židovských aktivistů podezřelých z terorismu a zločinů z nenávisti. Mezi významné klienty patří Benci Gopstein a dva mladiství obvinění ze žhářského útoku v Dúmě. Deník Ha'arec popsal Ben Gvira jako „muže, který se stará o židovské extremisty, kteří mají problémy se zákonem“.[14] Je také advokátem Lehavy, krajně pravicové izraelské organizace proti asimilaci, která je aktivní v boji proti židovským sňatkům s nežidy[31][32] a zažalovala Jeruzalémský islámsky vakf.[33][34][35]

Ben Gvir říká, že jeho práce advokáta pro krajně pravicové židovské aktivisty je motivována snahou pomoci jim, nikoliv pro peníze.[14]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ben Gvir byl asistentem Micha'ela Ben Ariho během 18. Knesetu.[23] Dne 23. července 2017 se podílel na vedení protestu, kterého se zúčastnily desítky lidí před úřadem předsedy vlády v Jeruzalémě. Protest pořádaly Lehava a Ocma jehudit.[36]

Dne 25. února 2019 Ben Gvir prohlásil, že izraelští Arabové, kteří nejsou loajální vůči Izraeli, „musí být vyhoštěni“.[11]

Před vstupem do politiky byl Ben Gvir znám tím, že měl ve svém obývacím pokoji portrét izraelsko-amerického teroristy Barucha Goldsteina, který v roce 1994 při masakru v Jeskyni patriarchů v Hebronu zmasakroval 29 palestinských muslimských věřících a 125 dalších zranil;[3][37] portrét odstranil v rámci příprav na volby do Knesetu v roce 2020 v naději, že bude moci kandidovat za stranu, která byla vedena Naftali Bennettem.[38]

Ben Gvir a Benci Gopstein ve východojeruzalémské čtvrti Šejch Džarach (únor 2022)

Ben Gvir se chtěl ve volbách do Knesetu v září 2019 ucházet o křeslo v Knesetu na prvním místě společné kandidátky stran Ocma jehudit a No'am,[39] ačkoli se obě strany rozešly kvůli zařazení sekulárního kandidáta na kandidátku (s čímž strana No'am nesouhlasila).[40] Ben Gvir byl na třetím místě[41] společné kandidátky stran Ocma jehudit, No'am a Tkuma, které společně kandidovaly ve volbách do Knesetu v roce 2021.[42] Byl zvolen do Knesetu, protože aliance získala šest mandátů.[43]

V květnu 2021 se nechal slyšet, že často navštěvuje východojeruzalémskou čtvrť Šejch Džarach, aby tak projevil solidaritu s židovskými osadníky, kteří zde žijí.[44]

V říjnu 2021 došlo k fyzickému střetu mezi Ben Gvirem a předsedou Sjednocené kandidátky Ajmanem Ode při návštěvě Kaplanovy nemocnice, kde navštívil agenta Hamásu, který držel více než tři měsíce hladovku. Ben Gvir byl proti tomu, aby byl léčen v izraelské nemocnici, a prohlásil, že navštívil zadrženého, aby zkontroloval jeho stav a také aby „zblízka viděl tento zázrak, že člověk zůstává naživu, přestože několik měsíců nejí“. Když se Ben Gvir pokusil vstoupit do pokoje agenta, obvinil Ajmana Ode, že je terorista, protože podporuje extremisty, jako je právě agent. Ode poté udeřil jako první, strčil do Ben Gvira a dvojice se začala přetahovat, než je od sebe oddělili přihlížející.[45] Ben Gvir později podal na Ajmana Ode stížnost a tvrdil, že se „dopustil závažného trestného činu“.[46]

Ben Gvir, Simcha Rothman a Michal Waldiger při setkáni s prezidentem Re'uvenem Rivlinem po volbách do Knesetu v roce 2021

V prosinci 2021 byl Ben Gvir vyšetřován poté, co se objevilo video, na němž během sporu o parkování v podzemních garážích konferenčního centra Expo Tel Aviv vytáhl pistoli na arabskou ochranku. Ochranka požádala Ben Gvira, aby přeparkoval své vozidlo, protože parkoval na zakázaném místě. Poté vytáhl pistoli a namířil ji na ochranku.[47] Obě strany se navzájem posmívaly a Ben Gvir tvrdil, že se cítil ohrožen na životě. Ochranka nebyla ozbrojena.[48] Byl kritizován zákonodárci a incident byl vyšetřován.[49]

V lednu 2022 byla zvýšena úroveň jeho ostrahy. Kvůli častým výhrůžkám smrtí doprovází Ben Gvira na veřejnosti několik členů ochranky a k zajištění jeho bezpečnosti jsou přijímána mimořádná bezpečnostní opatření.[50]

Dne 13. října 2022 se Ben Gvir ve východojeruzalémské čtvrti Šejch Džarach zúčastnil střetů mezi izraelskými židovskými osadníky a místními palestinskými obyvateli, přičemž se oháněl zbraní, policistům říkal, aby stříleli na Palestince, kteří na místo házeli kameny, a křičel na ně, že „my jsme tady domácí, pamatujte si to, já jsem váš domácí“.[51] Toto poselství později zopakoval na Twitteru ráno po volbách do Knesetu v roce 2022 ve svém vítězném tweetu.[52]

Ve volbách do Knesetu v roce 2022 zaznamenala Ben Gvirova strana nebývalý úspěch, když více než zdvojnásobila počet svých voličů a stala se tak třetí největší stranou ve 25. Knesetu. Koncem listopadu 2022 bylo oznámeno, že Ben Gvir bude stát v čele nově vytvořeného ministerstva národní bezpečnosti, do jehož působnosti bude patřit dohled nad izraelskou hraniční policií na Západním břehu Jordánu.[53]

Dne 3. ledna 2023 Ben Gvir jako ministr národní bezpečnosti navštívil Chrámovou horu, což vyvolalo vlnu mezinárodní kritiky ze strany Spojených států, Evropské unie a arabských zemí včetně Jordánska, Egypta, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, které jeho návštěvu označily za provokativní a vyzvaly Izrael, aby respektoval status quo svatých míst.[15] Ben Gvir byl dlouhodobě obviňován z toho, že je provokatérem, neboť v minulosti jako aktivista a poslanec Knesetu několikrát navštívil Chrámovou horu, vedl sporné pochody Muslimskou čtvrtí jeruzalémského Starého Města a zřídil kancelář ve čtvrti Šejch Džarach, ze které bylo vystěhováno několik Palestinců.[15]

V březnu 2023 předběžně nařídil Nejvyšší soud Izraele ministrovi národní bezpečnosti Ben Gvirovi, aby zastavil vydávání operačních příkazů policii, jak mají reagovat na protivládní protesty. V lednu 2024 soud vydal proti takovým příkazům soudní zákaz.[54]

V září 2024 byla Nejvyššímu soudu Izraele předložena petice požadující odvolání ministra Ben Gvira. V petici byly popsány jeho zásahy do policie.[55] Obviněním se ale věnovala izraelská generální prokurátorka Gali Baharavová-Miaraová, která v listopadu 2024 informovala premiéra Netanjahua o tom, že musí dojít k přijetí opatření proti jednání Ben Gvira. Ten podle prokurátorky opakovaně nezákonně zasahoval do policejních řízení a zpolitizoval udělování povýšení.[56] Ben Gvir reagoval tím, že generální prokurátorku obvinil, že spolu s médii se snaží svrhnout pravicovou vládu Izraele. Netanjahu na zasedání vlády upozornil, že jednání prokurátorky povede k ústavní krizi. Načež někteří ministři v čele s Ben Gvirem volali po tom, aby byla odvolána z funkce.[57] Poté, co prokurátorka oficiálně předala stížnost na ministra premiérovi, se Ben Gvir nechal slyšet, že se prokurátorka snaží o převrat. Znovu také vyzval premiéra, aby ji odvolal.[58] Podle vyšetřovací zprávy unikly průkazné korespondence ministra s jeho poradci ohledně zásahů do případů policie.[59]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Ben Gvir je ženatý s Ejalou (rozenou Nimrodi),[60] učitelkou jazyků.[61] Seznámili se poté, co byla Ejala zatčena za to, že pobývala v outpostu u Hebronu[62] a odmítla podepsat vystěhování.

Manželé mají šest dětí[63] a žijí v osadě Kirjat Arba.[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Itamar Ben-Gvir na anglické Wikipedii a איתמר בן גביר‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ Reuters. Far-right extremist gets Israeli security job as coalition deals struck. The Guardian [online]. 2022-11-25 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Otzma Yehudit leaders attack Jewish Home over Amona. Aruc ševa [online]. 2016-12-11 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Israel's far-right leader Ben-Gvir wins adoring young fans. France24 [online]. 2022-10-27 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Itamar Ben-Gvir: Israeli far-right leader set to join new coalition. BBC [online]. 2022-11-25 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Far-right Ben-Gvir to be Israel’s national security minister. Associated Press [online]. 2022-11-26 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ „Temné časy“ v Izraeli. Odsouzený rasista Ben Gvir chce omezit soudy a zatočit s neposlušnými Araby. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-11-13 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ US set to remove Kahane’s ‘Kach’ group from foreign terrorism blacklist
  8. ↑ TOOSI, Nahal. Biden’s strategy for a far-right Israel: Lay it all on Bibi. Politico [online]. 2022-12-20 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ KERSHNER, Isabel; KINGSLEY, Patrick. Israel Election: Exit Polls Show Netanyahu With Edge in Israel's Election. The New York Times [online]. 2022-11-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu returns as PM, wins Knesset support for Israel’s most hardline government. The Times of Israel [online]. 2022-12-29 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b KALMAN, Aaron. Arab town doesn’t love anti-Arab party. The Times of Israel [online]. 2013-01-27 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ AHREN, Raphael. The extremist who could bring Kahanism back to the Knesset. The Times of Israel [online]. 2015-02-18 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b MAGID, Jacob. Otzma Yehudit candidate: Critics have to go back 30 years in order to attack us. The Times of Israel [online]. 2019-02-24 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f g h MALTZ, Judy. The Lawyer for Jewish Terrorists Who Started Out by Stealing Rabin's Car Emblem. Ha'arec [online]. 2016-01-04 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d Wave of international criticism after Ben Gvir visits flashpoint Temple Mount. The Times of Israel [online]. 2023-01-03 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ GER, Haviv Rettig. Kahane lives? What does Itamar Ben Gvir, backed by Netanyahu, really stand for?. The Times of Israel [online]. 2021-02-23 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ עניין אישי והפעם עם איתמר בן גביר. Aruc ševa [online]. 2018-06-21 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  18. ↑ איתמר בן גביר, עדכון גרסה. Mako [online]. 2022-08-11 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  19. ↑ GOLDBERG, Elisheva. 'Kahane For Kids'. The Daily Beast [online]. 2017-07-14 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  20. ↑ MCKERNAN, Bethan. Netanyahu thanks voters as rightwing bloc extends Israeli election lead. The Guardian [online]. 2022-11-02 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ STAV, Liat Bar. Inside radical right-wing group Lehava. Ynetnews [online]. 2015-01-03 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  22. ↑ HOLMES, Oliver. 'Racist and reprehensible': Jewish Power set to enter Israel's parliament. The Guardian [online]. 2021-03-24 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b HARKOV, Lahav. The new Kach? Ben-Ari, Marzel, Ben Gvir form party. The Jerusalem Post [online]. 2012-10-28 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  24. ↑ פרק 8: סיבוב בחברון עם מרזל ובן גביר. Aruc ševa [online]. 2015-05-11 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  25. ↑ איתמר בן-גביר: "53 כתבי אישום נגדי, 46 זיכויים. במדינה נורמלית הפרקליט שי ניצן צריך ללכת הביתה". YouTube [online]. News1, 2021-11-29 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  26. ↑ LEFKOVITS, Etgar. Ben-Gvir convicted of inciting to racism. The Jerusalem Post [online]. 2007-06-25 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ בן גביר הורשע בתמיכה בארגון טרור והסתה לגזענות. Ynet [online]. 2007-06-25 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  28. ↑ HENDRIX, Steve; RUBIN, Shira. Israel election: A far-right politician moves closer to power. The Washington Post [online]. 2022-10-28 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  29. ↑ איתמר בן גביר לא יוכל להתמחות כעורך דין. Walla! [online]. 2011-01-19 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  30. ↑ בתום מאבק ממושך: איתמר בן גביר - עו"ד. Makor rišon [online]. 2012-06-21 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  31. ↑ WINER, Stuart. Police arrest head of anti-assimilation group Lehava. The Times of Israel [online]. 2014-12-16 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  32. ↑ Police blacklist LGBT parade protesters. Aruc ševa [online]. 2017-08-13 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  33. ↑ HADAR, Reut. Are police afraid of Itamar Ben-Gvir?. Aruc ševa [online]. 2016-08-12 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  34. ↑ MCKERNAN, Bethan. Itamar Ben-Gvir: fiery far-right leader gains traction before Israeli election. The Guardian [online]. 2022-10-29 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  35. ↑ PFFEFER, Anshel. Analysis | Far-right Leader Ben-Gvir Will Bring Out the Worst of Israel’s Police. Ha'arec [online]. 2022-11-27 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  36. ↑ AHARIN, Eliran. 'The people expect vengeance'. Aruc ševa [online]. 2017-07-23 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  37. ↑ HARKOV, Lahav. Netanyahu's deflection of his involvement with Otzma - analysis. The Jerusalem Post [online]. 2019-02-25 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  38. ↑ בן גביר: "הסרתי את תמונת גולדשטיין כדי למנוע ממשלת שמאל". Ynet [online]. 2020-01-15 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  39. ↑ HACOHEN, Hagay. Noam, Otzma Yehudit to run together in September elections. The Jerusalem Post [online]. 2019-07-31 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  40. ↑ BARUCH, Hezki. Otzma Yehudit and Noam cancel joint run. Aruc ševa [online]. 2019-08-01 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  41. ↑ Israel Election 2021: All the Official Party Slates. Ha'arec [online]. 2021-02-03 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  42. ↑ Religious Zionism, Otzma Yehudit parties to run together. Aruc ševa [online]. 2021-02-03 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  43. ↑ WOOTLIFF, Raoul; MAGID, Jacob. Reform rabbi, Kahanist agitator, firebrand writer: The new Knesset’s 16 rookies. The Times of Israel [online]. 2021-03-26 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  44. ↑ PM's office reportedly warned Ben-Gvir to leave East J'lem after threat of Hamas rocket attack. i24NEWS [online]. 2021-05-08 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  45. ↑ Ayman Odeh, Itamar Ben Gvir clash at hospital by Palestinian prisoner’s bed. The Times of Israel [online]. 2021-10-19 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  46. ↑ BREINER, Josh. Arab-Israeli Leader to Be Probed for Shoving Kahanist Lawmaker. Ha'arec [online]. 2022-01-14 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  47. ↑ SHIMONI, Ran; KHOURY, Jack. Kahanist Lawmaker Pulls Gun on Arab Security Guard Who Asked Him to Move Car. Ha'arec [online]. 2021-12-22 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  48. ↑ WINER, Stuart. Far-right MK Ben Gvir pulls gun on Arab security guards in clash over parking. The Times of Israel [online]. 2021-12-22 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ WINER, Stuart. Far-right MK Ben Gvir summoned by Knesset security over gun incident in parking lot. The Times of Israel [online]. 2021-12-22 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  50. ↑ Police increase security around far-right MK Ben Gvir amid death threats. The Times of Israel [online]. 2022-01-24 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  51. ↑ Extremist MK Ben Gvir pulls out gun during Sheikh Jarrah clash. The Times of Israel [online]. 2022-10-14 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  52. ↑ בוקר טוב עם ישראל! הגיע הזמן לממשלת ימין על מלא מלא. הגיע הזמן להיות בעלי הבית במדינה שלנו! [online]. Twitter, 2022-11-02 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  53. ↑ Ben Gvir to get newly created role of national security minister in deal with Likud. The Times of Israel [online]. 2022-11-25 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. 
  54. ↑ High Court says Ben Gvir violating ruling not to interfere with policing of protests. timesofisrael.com [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  55. ↑ Petition submitted to High Court seeks Ben-Gvir's removal as National Security Minister. The Jerusalem Post [online]. 2024-09-17 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Attorney general said set to order Ben Gvir sacked unless he stops meddling in police. timesofisrael.com [online]. 2024-11-11 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  57. ↑ ‘Constitutional crisis’: Netanyahu warns AG against reported bid to fire Ben Gvir. timesofisrael.com [online]. 2024-11-11 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  58. ↑ Ben Gvir accuses AG of ‘attempted coup’ against him, calls on PM to fire her. timesofisrael.com [online]. 2024-11-14 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  59. ↑ Ben Gvir’s texts show him conspiring with aides to exert power over police – report. timesofisrael.com [online]. 2024-11-13 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  60. ↑ בחתונת בן גביר: ריקודים עם חולצות כ"ך. Ynet [online]. 2004-09-07 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  61. ↑ אי אפשר לעבור מערכת בחירות בלי להתראיין בכלל [online]. Facebook, 2021-03-03 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  62. ↑ אדוני השופט. Aruc ševa [online]. 2013-01-10 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 
  63. ↑ WILLIAMS, Dan. Lawbreaker to Israeli kingmaker? Far-right Ben-Gvir surges in vote. Reuters [online]. 2022-11-02 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]