Ivan Pavlovyč Puljuj | |
---|---|
Narození | 2. února 1845 Hrymajliv |
Úmrtí | 31. ledna 1918 (ve věku 72 let) Smíchov |
Místo pohřbení | hřbitov Malvazinky |
Alma mater | Vídeňská univerzita Štrasburská univerzita Řeckokatolický seminář ve Vídni |
Povolání | fyzik, jazykovědec, překladatel, vynálezce, vysokoškolský učitel, překladatel Bible, spisovatel, elektrotechnik a mecenáš |
Zaměstnavatelé | Vídeňská univerzita České vysoké učení technické v Praze |
Choť | Kateřina Stožický |
Děti | Natalia, Olga, Maria Ksenia Margareta, Alexandr, Pavel, Georg |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Pavlovič Puluj (ukrajinsky Іва́н Пулю́й – Ivan Puljuj; 2. února 1845 Hrymajliv – 31. ledna 1918[1] Smíchov) byl ukrajinský fyzik, elektrotechnik, vynálezce, překladatel a důležitá kulturní osobnost. Velkou část svého života také působil v Praze.
Ivan Puljuj se narodil 2. února 1845 do hluboce věřící řeckokatolické rodiny. V roce 1865 ukončil Ternopilské gymnázium a začal studovat teologickou fakultu na Vídeňské univerzitě, kterou ukončil s vyznamenáním. Později na této univerzitě studoval matematicko-fyzikální fakultu, kterou dokončil roku 1872. Byl soukromým docentem Vídeňské univerzity. Mezi lety 1874–1875 Ivan Pavlovič také přednášel fyziku ve Vojensko-námořní akademii ve Fiume, dnešní Rijece (Chorvatsko). Roku 1875 Ivan Puluj jako učenec rakouského ministerstva školství zdokonalil své znalosti pod vedením profesora Avgusta Kundta na Štrasburské univerzitě. V roce 1876 získal titul doktora přírodních věd s tezí „O závislosti tření plynů od teploty“.
V roce 1884 mu nabídlo Ministerstvo školství Rakousko–uherské monarchie, jakožto profesoru experimentální fyziky Ivanu Pavloviči, post vedoucího katedry fyziky německé Vysoké školy technické v Praze, která se roku 1903 stala prvním evropským oddělením fyziky a elektrotechniky. Od roku 1888 do roku 1889 byl rektorem této školy a vytvořil katedru elektrotechniky, kde následně působil. Kromě toho byl i státním poradcem pro elektrotechniku v Česku a na Moravě.
V průběhu své dlouholeté vědecké kariéry spolupracoval s mnoha slavnými vědci, např. Františkem Křižíkem, Emilem Kolbenem, Josefem Daňkem, Nikolou Teslou či Albertem Einsteinem. Byl odborníkem na stavbu elektráren a díky tomu se podílel na jejich stavbě nejen v Praze, ale i v menších městech (např. Františkovy Lázně, Cvikov, okolí Vyššího Brodu). V roce 1916 mu bylo nabídnuto místo ministra školství v Rakousku, které však ze zdravotních důvodů musel odmítnout. Po ukončení vědecké kariéry se začal více než kdy dříve zapojovat do činnosti publicistické a organizační. Zemřel 31. ledna 1918 v Praze, kde je pohřben na hřbitově Malvazinky.
Puluj je také známý svým přínosem v podpoře ukrajinské kultury. Na Ternopilském gymnáziu založil mládežnickou skupinu „Hromada“, aby studoval a popularizoval ukrajinské dějiny spolu s kulturou. Dále ve svých studentských letech organizoval „Vídeň Sič“, kterým sjednotil ukrajinskou mládež rakouského hlavního města. Aktivně podporoval otevření ukrajinské univerzity ve Lvově a publikoval články na podporu ukrajinského jazyka. Spolu s P. Kulišem a I. Nečujem-Levyckým přeložil do ukrajinštiny Nový zákon a Žalmy a vydal modlitební knihu. Jako profesor organizoval stipendia pro ukrajinské studenty v Rakousku-Uhersku a v emigraci pomáhal ukrajinským uprchlíkům. V roce 1915 napsal článek v němčině o požadované nezávislosti Ukrajiny, který se objevil v Praze.