Ivan Puluj

Ivan Pavlovyč Puljuj
Narození2. února 1845
Hrymajliv
Úmrtí31. ledna 1918 (ve věku 72 let)
Smíchov
Místo pohřbeníhřbitov Malvazinky
Alma materVídeňská univerzita
Štrasburská univerzita
Řeckokatolický seminář ve Vídni
Povolánífyzik, jazykovědec, překladatel, vynálezce, vysokoškolský učitel, překladatel Bible, spisovatel, elektrotechnik a mecenáš
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
České vysoké učení technické v Praze
ChoťKateřina Stožický
DětiNatalia, Olga, Maria Ksenia Margareta, Alexandr, Pavel, Georg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Pavlovič Puluj (ukrajinsky Іва́н Пулю́й – Ivan Puljuj; 2. února 1845 Hrymajliv – 31. ledna 1918[1] Smíchov) byl ukrajinský fyzik, elektrotechnik, vynálezce, překladatel a důležitá kulturní osobnost. Velkou část svého života také působil v Praze.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Ivan Puljuj se narodil 2. února 1845 do hluboce věřící řeckokatolické rodiny. V roce 1865 ukončil Ternopilské gymnázium a začal studovat teologickou fakultu na Vídeňské univerzitě, kterou ukončil s vyznamenáním. Později na této univerzitě studoval matematicko-fyzikální fakultu, kterou dokončil roku 1872. Byl soukromým docentem Vídeňské univerzity. Mezi lety 1874–1875 Ivan Pavlovič také přednášel fyziku ve Vojensko-námořní akademii ve Fiume, dnešní Rijece (Chorvatsko). Roku 1875 Ivan Puluj jako učenec rakouského ministerstva školství zdokonalil své znalosti pod vedením profesora Avgusta Kundta na Štrasburské univerzitě. V roce 1876 získal titul doktora přírodních věd s tezí „O závislosti tření plynů od teploty“.

V roce 1884 mu nabídlo Ministerstvo školství Rakousko–uherské monarchie, jakožto profesoru experimentální fyziky Ivanu Pavloviči, post vedoucího katedry fyziky německé Vysoké školy technické v Praze, která se roku 1903 stala prvním evropským oddělením fyziky a elektrotechniky. Od roku 1888 do roku 1889 byl rektorem této školy a vytvořil katedru elektrotechniky, kde následně působil. Kromě toho byl i státním poradcem pro elektrotechniku v Česku a na Moravě.

V průběhu své dlouholeté vědecké kariéry spolupracoval s mnoha slavnými vědci, např. Františkem Křižíkem, Emilem Kolbenem, Josefem Daňkem, Nikolou Teslou či Albertem Einsteinem. Byl odborníkem na stavbu elektráren a díky tomu se podílel na jejich stavbě nejen v Praze, ale i v menších městech (např. Františkovy Lázně, Cvikov, okolí Vyššího Brodu). V roce 1916 mu bylo nabídnuto místo ministra školství v Rakousku, které však ze zdravotních důvodů musel odmítnout. Po ukončení vědecké kariéry se začal více než kdy dříve zapojovat do činnosti publicistické a organizační. Zemřel 31. ledna 1918 v Praze, kde je pohřben na hřbitově Malvazinky.

Podpora ukrajinské kultury

[editovat | editovat zdroj]

Puluj je také známý svým přínosem v podpoře ukrajinské kultury. Na Ternopilském gymnáziu založil mládežnickou skupinu „Hromada“, aby studoval a popularizoval ukrajinské dějiny spolu s kulturou. Dále ve svých studentských letech organizoval „Vídeň Sič“, kterým sjednotil ukrajinskou mládež rakouského hlavního města. Aktivně podporoval otevření ukrajinské univerzity ve Lvově a publikoval články na podporu ukrajinského jazyka. Spolu s P. Kulišem a I. Nečujem-Levyckým přeložil do ukrajinštiny Nový zákon a Žalmy a vydal modlitební knihu. Jako profesor organizoval stipendia pro ukrajinské studenty v Rakousku-Uhersku a v emigraci pomáhal ukrajinským uprchlíkům. V roce 1915 napsal článek v němčině o požadované nezávislosti Ukrajiny, který se objevil v Praze.

Citáty

[editovat | editovat zdroj]
  • „Světové dějiny nikdy nebyly spravedlivé vůči jednotlivcům nebo určitým národům. Malé národy a jejich úspěchy jsou často opomíjeny, zatímco úspěchy velkých národů jsou občas přehnané.“
    • (Slavko Bokshan, srbský vědec, který s Pulujem pracoval ve stejném oddělení)
  • „Co se stane, jistě se stane, a bude to nejlepší, protože taková je vůle Pána.“
Pulujův přístroj pro stanovení mechanického ekvivalentu tepla

Vynálezy

[editovat | editovat zdroj]
  • přístroj pro určení mechanického ekvivalentu tepla (1875)
  • Pulujova lampa, vakuová lampa pro vakuové paprsky (1881)
  • telefonní stanice s ochranou proti silným proudům aj.

Vybrané publikace

[editovat | editovat zdroj]
Park I. P. Puluje ve městě Hrymajliv
Pamětní deska Puluje a Kuliše ve Vídni
  • Materiál sálavé elektrody / zprávy Wiener.
  • Materiál sálavé elektrody a tzv. Čtvrtý stav hmoty.
  • Sálavá elektroda a tzv. Čtvrtý stav. Physical Memoirs
  • O vzniku rentgenu a jeho fotografickém efektu.
  • Dodatek k pojednání „O původu rentgenového záření a jeho fotografických efektů“.
  • Ukrajina a její mezinárodní politický význam, Pakt o osvobození Ukrajiny, Praha (1915).

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • Ternopilská Národní technická universita Ivana Puluje je pojmenována po něm.
  • Známka vydaná u příležitosti Pulujova 150. výročí narození v roce 1995.
  • Ulice v Kyjevě, Lvově a dalších ukrajinských městech mají jméno Ivan Puluj.
  • V jeho rodném městě je na jeho počest pojmenován park.
  • Pamětní deska pro Johanna Puluj a Pantelejmon Kulisch ve Vídni.
  • Pamětní deska na domě č. 15/1268 v Preslově ulici v Praze na Smíchově, kde žil a zemřel.
Pamětní deska na domě v Praze na Smíchově, kde Ivan Puluj žil a zemřel
Hrob Ivana Puluje v Praze na hřbitově Malvazinky

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=34539D50838C4EBEBCDCAD7050198984&scan=49#scan49 - Matriční záznam, kniha zemřelých 21, Smíchov 1268

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]