Išicha

Išicha
Narození1409
Chej-lung-ťiang
Úmrtí1451 (ve věku 41–42 let)
Národnostdžürčenská
Zeměříše Ming
Povoláníeunušský úředník, vojevůdce
Znám jakocestovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Išicha (čínsky v českém přepisu I-š'-cha, pchin-jinem Yìshīhā, znaky 亦失哈; 1409?–1451?) byl čínský eunuch, kterého císaři říše Ming vyslali na devět výprav do Mandžuska a přilehlých oblastí Dálného východu. Plavil se na řekách Sungari a Amur; na dolním Amuru, nedaleko ústí řeky do moře, u dnešní vesnice Tyr v Chabarovském kraji, postavil dva buddhistické chrámy.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Išicha pocházel z chajsijských[pozn. 1] Džürčenů[2][3] a koncem 14. století padl do mingského zajetí.[2] Stal se eunuchem v císařském paláci, kde pracoval pod vedením Wang Čena a Cchao Ťi-sianga.[4]

Čínské zahraniční výpravy ér Jung-le a Süan-te:                      Výpravy Išichy,                      Výpravy Čeng Chea,                      Výpravy Čchen Čchenga.

V éře Jung-le (1403–1424) říše Ming vedla aktivní zahraniční politiku. Na moři vysílala expedice do „Východních, Jižních i Západních moří“ (tj. na Filipíny, do Indonésie a, pod vedením admirála Čeng Chea, do Indického oceánu). Na souši mingský vyslanec Čchen Čcheng dorazil do Herátu – hlavního města říše Timúrovců.[5] Roku 1409 mingská vláda, už ve styku s ťienčouskými i chajsijskými Džürčeny, pověřila Išichu připravit expedici k dolnímu toku Amuru, aby demonstroval moc říše Ming zde žijícím nurgalským Džürčenům, navázal s nimi oficiální styky a odvrátil případné nebezpečí z jejich strany v případě bojů mingské říše s východními Mongoly.[2]

Roku 1411, po dvouleté přípravě, Išichova výprava odplula z Ťi-linu po proudu Sungari na 25 lodích s tisícovkou lidí na palubách.[2] Džürčeni expedici prakticky nekladli překážky. Išicha obdaroval místní náčelníky a zřídil Nurgalské regionální velitelství (čínsky v českém přepisu Nu-er-kan tu-s’, pchin-jinem Nú'érgāndū​sī, znaky 奴儿干都司)[2] v Tche-linu (特林, dnešní vesnice Tyr v ruském Chabarovském kraji). Na stejném místě sídlil v letech 1260–1320 „Velitel východních tažení“ vyslaný vládou říše Jüan.[6] Nově zřízené velitelství uplatňovalo svou autoritu na značné části povodí Amuru, včetně povodí řek Sungari, Ussuri, Urmi, Mu-ling a Non.[3] Poté se vrátil do Číny, přičemž s sebou přivedl poselstvo 178 nurgalských Džürčenů přinášející tribut mingskému císaři.[2]

Pilíř na vrchu říčního útesu u Tyru, jak vypadal kolem roku 1860. Zřejmě pozůstatek druhého Išichova chrámu.

V letech 1413–1414, během své druhé amurské expedice, strávil Išicha v Tche-linu celý rok.[4] Na říčním útesu postavil buddhistický chrám pojmenovaný „Chrám věčného míru“ (Jung-ning-s’, 永宁寺) a zasvěcený Kuan-jin). V blízkosti vztyčil stélu (nyní je v Arsenjevském muzeu ve Vladivostoku) s trojjazyčným nápisem (čínským, mongolským a džürčenským) popisujícím jeho výpravu.[2] Podle nápisu byli místní obyvatelé zkušení střelci z luku a rybáři, odívali se do rybích kůží.[7] Existují důkazy, že roku 1413 Išicha navštívil blízké pobřeží Sachalinu a udělil místním náčelníkům mingské úřední tituly.[3] Do konce éry Jung-le Išicha uskutečnil ještě tři výpravy na dolní Amur, které se vracely s tributem od místních kmenů.[2]

Smrt císaře Jung-le roku 1424 mingskou politiku vůči Džürčenům neovlivnila, po několikaměsíční vládě Chung-siho nastoupil císař Süan-te a pokračoval ve vysílání expedic na severovýchod. Roku 1425 představitel mingské vlády v Liao-tungu Liou Čching přikázal postavit lodě pro novou říční výpravu, která vyplula následující rok, znovu pod Išichovým vedením.[2]

Na své poslední expedici, roku 1432, se Išicha účastnil nastolení nového náčelníka nurgalských Džürčenů, kterého přivezl z Pekingu,[4] aby nastoupil po smrti svého otce. Išicha předal novému vládci pečeť a rozdal dary menším náčelníkům.[2] V této expedici disponoval 50 loděmi a dvěma tisíci muži.[4] Chrám z roku 1413 byl už zničen, a tak postavil nový na jiném místě – na místě chrámu postaveného v dobách dynastie Jüan.[6] vedle nového chrámu vztyčil novou stélu (nyní také v muzeu ve Vladivostoku). Celkem na dolní tok Amuru podnikl devět výprav.[3]

Od poloviny 30. let mingská vláda přerušila vysílání zahraničních expedic. V této souvislosti byl Išicha roku 1435 jmenován velitelem obrany Liao-tungu a zůstal na tomto postu 15 let.[2] Během útoků Ojratů Esena-tajšiho byly patrně jeho výkony shledány neuspokojivými a mezi roky 1449 a 1451 o funkci přišel. Dále již není v pramenech připomínán.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Číňané v mingském období rozlišovali tři skupiny Džürčenů – divoké Džürčeny v severním Mandžusku a podél Amuru, chajsijské Džürčeny ve středním Mandžusku (kolem Charbinu a v povodí Sungari) a ťienčouské Džürčeny v jižním Mandžusku.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yishiha na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LI, Gertraude Roth. State Building before 1644. In: PETERSON, Willard J. The Cambridge History of China : Volume 9. The Ch'ing Empire to 1800, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. ISBN 978-0-521-24334-6. S. 10–11.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. Heslo Isiha, s. 685–686. (anglicky) Dále jen Goodrich]. 
  3. ↑ a b c d TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle: University of Washington Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-295-98124-5. S. 158–159. (anglicky) [dále jen Tsai (2002)]. 
  4. ↑ a b c d TSAI, Shih-shan Henry. Eunuchs in the Ming Dynasty. New York: State University of New York Press, 1996. 290 s. (SUNY series in Chinese local studies). Dostupné online. ISBN 0791426874. S. 129–130. (anglicky) 
  5. ↑ Tsai (2002), s. 161.
  6. ↑ a b Важнейшие результаты исследований Лаборатории позднесредневековой археологии Дальнего Востока [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-22. (rusky) 
  7. ↑ Тырская стела [online]. Cайт "Восточная Литература", 2004 [cit. 2011-07-13]. (пер. Г. В. Мелихова) Текст воспроизведен по изданию: Политика Минской империи в отношении чжурчженей (1402 –1413 гг.) // Китай и его соседи в древности и средневековье. М. 1970. Dostupné online. (rusky)