Jícnovka
 Jícnovka | |
|---|---|
.jpg) Jícnovka Eustoma exaltatum | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hořcotvaré (Gentianales) |
| Čeleď | hořcovité (Gentianaceae) |
| Rod | jícnovka (Eustoma) Salisb., 1806 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jícnovka[1] (Eustoma) je rod rostlin z čeledi hořcovité. Jsou to převážně jednoleté byliny s jednoduchými listy a velkými, nápadnými květy zvonkovitého tvaru. Rod zahrnuje 1 až 3 druhy (v závislosti na pojetí) a je rozšířen v Americe od USA po sever Jižní Ameriky a na Karibských ostrovech. Jícnovka velkokvětá je pěstována v celé řadě okrasných kultivarů jako okrasná květina vhodná k řezu a je nabízena i na pultech českých květinářství.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jícnovky jsou vzpřímené, zpravidla jednoleté (výjimečně krátce vytrvalé), lysé, ojíněné byliny s jednoduchými, vstřícnými, přisedlými, na bázi zpravidla objímavými listy. Čepel listů je celokrajná, se 3 souběžnými žilkami. Spodní listy bývají nahloučené v přízemní růžici. Lodyha je přímá nebo vystoupavá. Květy jsou modré, bílé, růžové nebo purpurové, velké a vyrůstající na dlouhých stopkách, jednotlivé nebo ve vrcholičnatých latách. Kalich je hluboce členěný na 5 až 6 úzkých laloků. Koruna je zvonkovitá, s krátkou korunní trubkou a 5 až 6 laloky. Tyčinek je 5 nebo 6 a jsou přirostlé v ústí koruny. Semeník je svrchní a obsahuje jedinou komůrku s mnoha vajíčky. Čnělka je nitkovitá, zakončená dvoulaločnou bliznou. Plodem je podlouhlá nebo vejcovitá tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující velmi mnoho drobných semen.[2][3]
-
Květ divoké formy E. grandiflorum -
Detail květu E. exaltatum
.jpg)
.jpg)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod jícnovka zahrnuje 3 druhy. Je rozšířen v Americe od USA po sever Jižní Ameriky a na Karibských ostrovech. Centrum rozšíření je v Mexiku, kde jsou zastoupeny všechny 3 druhy. Největší areál rozšíření má druh Eustoma exaltatum.[4][5] Tento druh byl zavlečen i do Austrálie.[6]
Jícnovky rostou zejména na narušených místech, travnatých pláních a borových lesích, často v sušších oblastech.[7]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Eustoma je v rámci čeledi hořcovité řazen do tribu Chironieae a subtribu Chironiinae. Nejblíže příbuznými rody jsou zavilka (Sabatia) a Gyrandra, mezi další blízce příbuzné rody ze stejného subtribu náleží mimo jiné zeměžluč (Centaurium) a žlutnice (Blackstonia).[8]
Rod byl v minulosti na základě podobné morfologie pylu řazen do příbuzenstva rodu Lisianthius z tribu Potalieae a někdy byl do něj i vřazován.[8] Později se zjistilo, že rod Eustoma nemá na tuto skupinu blízké příbuzenské vazby, označení lisianthus se však v angličtině vžilo a rostlina je tímto názvem triviálně označována dosud.
Pojetí rodu je dosud neustálené, v některých zdrojích jsou uváděny 3 druhy (např. [7][9]), jiné uvádějí jen 2 druhy (např. [8]) nebo dokonce druh jediný ([10]). Název rodu je složeninou řeckých slov ευ- (příjemný, dobrý) a στόμα ( stoma - ústa).
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- jícnovka velkokvětá (Eustoma grandiflorum)
Význam
[editovat | editovat zdroj]Jícnovka velkokvětá je pro své velké a nápadné květy křehkého vzhledu oblíbenou okrasnou rostlinou. Byla vypěstována celá řada kultivarů s plnými květy se zvětšeným počtem korunních lístků a v celé škále barevných odstínů. Mezi hlavní oblasti pěstování a šlechtění náleží zejména Japonsko a Nový Zéland. Pěstuje se zejména k řezu, také však jako pokojová nebo venkovní okrasná letnička. Kvete v létě.[7]
Nálev z listů E. exaltata je v Guyaně používán jako odčervovadlo.[11] Do genomu jícnovky velkokvěté byl v rámci genového inženýrství vpraven gen pro svítící protein získaný z medúzy Aequorea victoria (publikováno v roce 2001).[12]
-
Okrasný plnokvětý kultivar jícnovky velkokvěté -
Řezaná jícnovka velkokvětá ve váze -
Světélkující medúza Aequorea victoria
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ STANDLEY, Paul C.; WILLIAMS, Louis O. Flora of Guatemala. Gentianaceae. Fieldiana. Jun. 1969, čís. 24(8), No.4.
- ↑ VILLARREAL, José Ángel. Flora del Bajío y de regiones adjacentes. Fasc. 65: Gentianaceae. [s.l.]: [s.n.], 1998. (španělsky)
- ↑ VILLARREAL-QUINTANILLA, José Ángel. Flora del Valle de Tehuacán-Cuicatlán. Fascículo 60: Gentianaceae. Mexico: Instituto de Biología UNAM, 2008. ISBN 970-32-5091-2. (španělsky)
- ↑ VILLARREAL-QUINTANILLA, José Ángel. Flora de Veracruz. Fascículo 121: Gentianaceae. [s.l.]: Instituto de Ecologia, 2001. (španělsky)
- ↑ RANDALL, R.P. The introduced flora of Australia and its weed status. [s.l.]: CRC for Australian Weed Management, 2007. ISBN 978-1-920932-60-2. (anglicky)
- ↑ a b c STRUWE, Lena. Eustoma [online]. Gentian Research Network, 2003 [cit. 2016-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-08. (anglicky)
- ↑ a b c MANSION, Guilhem; STRUWEB, Lena. Generic delimitation and phylogenetic relationships within the subtribe Chironiinae (Chironieae: Gentianaceae), with special reference to Centaurium: evidence from nrDNA and cpDNA sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004, čís. 32.
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DE FILIPPS, Robert A.; MAINA, Shirley L.; CREPIN, Juliette. Medicinal plants of the Guianas (Guyana, Surinam, French Guiana). [s.l.]: Smithsonian National Museum of Natural History, 2004. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JORDAN, Brian R. (ed.). The molecular biology and biotechnology of flowering. [s.l.]: CABI, 2006. ISBN 978-1-84593-042-4. (anglicky)
