Jajoi Kusamaová | |
---|---|
Jajoi Kusamaová (8. listopadu 2012) | |
Narození | 22. března 1929 (95 let) Macumoto Japonské císařství |
Alma mater | Univerzita umění města Kjóto |
Povolání | sochařka, romanopiskyně, malířka, spisovatelka, kreslířka, fotografka, instalační umělkyně, konceptuální umělkyně, módní návrhářka, video umělkyně, performerka, kolážistka, navrhovatelka a výtvarnice |
Významná díla | A Message of Love, Directly from My Heart unto the Universe |
Ocenění | Cena Asahi (2000) Praemium Imperiale (2010 a 2006) Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (2006) Bunka kóróša (2009) Řád kultury (2016) Řád vycházejícího slunce 4. třídy |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jajoi Kusamaová (nepřechýleně Jajoi Kusama, japonsky 草間 彌生, Kusama Jajoi; * 22. března 1929 Macumoto) je japonská výtvarná umělkyně. Její dílo, jež zahrnuje malby, sochy, instalace i performance, je řazeno k pop artu, art brut, abstraktnímu expresionismu či minimalismu. Píše též básně. Roku 2006 obdržela cenu Praemium Imperiale.
Odmala malovala, výtvarné umění však studovala jen krátce na Kjótské městské umělecké škole. V roce 1957 se usadila v USA, v New Yorku.[1] Po počátečních potížích se začleněním do západního prostředí si získala jméno díky svým provokativním happeningům a výstavám.[2] Často zahrnovaly nahotu a orgie a hlásaly volnou lásku a protiválečná poselství. Roku 1965 vzbudila zájem svou instalací Infinity Mirror Room – Phalli’s Field, svým patrně nejslavnějším dílem. Rozvinula v něm své základní téma – opakování. Své dílo také sama nazývá „obsedantním“.
Roku 1973 se vrátila do Japonska. Za čtyři roky se nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Odmala trpěla halucinacemi. 41 let strávila dobrovolně v psychiatrické léčebně.[3] Halucinační stavy se promítaly do její tvorby. Vytvářela instalace, které se snažily diváka dezorientovat, vyvolat v něm silné pocity, často za pomoci zrcadel, světel a opakujících se prvků. Příkladem je dílo z roku 2009 nazvané Následky vymazání věčnosti.[2]
V roce 1993 se stala první ženou, která reprezentovala Japonsko na benátském bienále.[4][2] Roku 2008 bylo jedno její dílo prodáno za 5 100 000 amerických dolarů. Šlo o nový rekord u žijícího umělce. V roce 2012 připravila kolekci oděvů pro módní značku Louis Vuitton, její šaty byly pokryty pro ni typickými kruhy a puntíky.