Jan Hrušínský

Jan Hrušínský
Jan Hrušínský v seriálu Mazalové
Jan Hrušínský v seriálu Mazalové
Narození9. června 1955 (69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
ChoťMiluše Šplechtová
DětiKristýna Hrušínská
Barbora Hrušínská
Nikola Stojanov (nevlastní)
RodičeRudolf Hrušínský
Eva Hrušínská
PříbuzníOndřej Červíček (prapradědeček)
Anna Červíčková (praprababička)
Václav Červíček-Budínský (pradědeček)
Rudolf Hrušínský (dědeček)
Hermína Červíčková-Hrušínská (babička)
Rudolf Hrušínský mladší (bratr)
Rudolf Hrušínský nejmladší (synovec)
Matěj Balcar (zeť)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hrušínský (* 9. června 1955 Praha) je český herec a divadelní ředitel.

Jan Hrušínský s manželkou Miluší Šplechtovou (2015)

Život

[editovat | editovat zdroj]

Je synem herce Rudolfa Hrušínského. Babičku bratrů Hrušínských nacisté "odvezli do Terezína ... 22. prosince 1942 a zavraždili ji v Osvětimi. V koncentráku zahynuli i všichni její příbuzní, kromě ... maminky a tety."[1]

Divadlo hraje od dětství, po studiu Pražské konzervatoře začínal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Zde se potkal se svojí budoucí manželkou herečkou Miluší Šplechtovou. K nejlepším inscenacím tohoto období patří např. Čechovovy Tři sestry (baron Tuzenbach) v překladu Leoše Suchařípy nebo Porubjakova Goldoniáda v režii Ivana Rajmonta a Crommelynckova Vášeň jako led v režii Jana Grossmana. V letech 1984–1990 byl členem pražského Realistického divadla, poté působil v Divadle Na zábradlí a pravidelně hostoval v několika dalších pražských divadlech, např. v Divadle v Řeznické, v Národním divadle a dalších.

Za komunistického režimu v roce 1977 podepsal tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77.[1] Před sametovou revolucí v roce 1989 podepsal dvě petice za propuštění Václava Havla z Ruzyňské věznice a prohlášení Několik vět z června 1989.[zdroj?] Kvůli těmto podpisům byl v září 1989 vyslýchán na Stb v Bartolomějské ulici. Čtyřhodinový výslech popsal a text byl uveřejněn na podzim 1989 v samizdatových Lidových novinách. (LN, ročník II, č. 11/1989)

V roce 2004 založil Divadlo Na Jezerce; o dva roky dříve Divadelní společnost Jana Hrušínského.

Od února 2017 píše eseje pro magazín Sabiny Slonkové Neovlivní.cz, poskytl několik větších rozhovorů např. Jiřímu Kubíkovi či Martinu Veselovskému a Filipu Horkému.

Se svým bratrem Rudolfem ml. měl dlouho napjaté vztahy kvůli sporu o dědictví po otci Rudolfu Hrušínském, ale usmířili se.[2]

Názory a postoje

[editovat | editovat zdroj]

Jan Hrušínský často vyjadřuje svoje postoje k současnému dění. Například:

  • V dubnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala „okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. ledna 2015, zmrazení kont ruských občanů v ČR s cílem prověřit legálnost těchto vkladů, [a] zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR“. Podle Hrušínského „ve světě zrovna mají převahu Chamberlainové a jemu podobní zachránci míru.“[3]
  • Jan Hrušínský podepsal v roce 2017 petici proti „xenofobii a lhostejnosti“ s názvem Češi pomáhají, ve které petenti vyzvali českou vládu, aby se zavázala přijmout 1 500 uprchlíků ze Sýrie.[4]
  • V rozhovoru pro Aktuálně.cz z listopadu 2018 na otázku, zda neškodí svému divadlu tím, že odrazuje diváky, kteří jsou příznivci Zemana, Babiše nebo Okamury, odpověděl: „Do divadel chodí v České republice asi pět procent obyvatelstva. A předpokládám, a teď se nechci nikoho dotknout, že mají určitou úroveň danou vzděláním nebo rodinnou výchovou. Nemyslím, že právě ti jsou většinově z elektorátu Miloše Zemana.“ Kritizoval v něm také bývalého prezidenta Václava Klause proto, že „jezdí do Německa podporovat“ krajně pravicovou stranu Alternativa pro Německo, a jeho syna Václava Klause mladšího za to, že zpochybňuje českou účast ve válce v Afghánistánu a „pomáhá si [při tom] lživými argumenty“. Rusko v tomto interview s J. Leschtinou označil za mistry lživé propagandy nesoucí odpovědnost mimo jiné za zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a za vystoupení Británie z EU. A vyjádřil obavu z toho, že případná budoucí vláda ANO může dosáhnout ústavní většiny.[1]
  • K oslavám sta let od vzniku Československa napsal "...[po Mnichovu] začali Čehonovi ... vadit Židé. Najednou se všude roztahovali. Ve Vlajce psali, že jsou nečistí. A parazitují prý na lidech. Tak s nimi Čehona zatočil. ... Mezitím se pan Čehona naučil zdvihat pravici, ... dostal legitimaci KSČ ... zemanovci jsou skoro Rusové. Čehonovi ... začali vadit muslimové, uprchlíci ze Sýrie i malí sirotci, kterých se do Čech prý valí stovky milionů. Říkal to prezident ... V Parlamentních listech psali, že uprchlíci jsou nečistí. A parazitují na nás, na lidech. Tak s nimi Čehona zatočí. Jako s Židy za protektorátu. ..."[5]
  • Dne 10. března 2020 reagovala vláda ČR na pandemii covidu-19 v Česku zákazem akcí s více než 100 lidmi. Hrušínský v pozici ředitele soukromého Divadla Na Jezerce, které muselo až do odvolání zrušit představení, vyjádřil ostré nesouhlasné stanovisko s takto plošně koncipovaným zákazem a nákazu covid-19 označil za onemocnění s „příznaky lehké chřipky“, kterým se nakazilo v Česku jen málo lidí.[6] Po silné kritice ze strany kolegů i veřejnosti se za svá slova později omluvil.[7]

Filmografie, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Televize

[editovat | editovat zdroj]
  • Babička (rež. Antonín Moskalyk)
  • Lítost (Evald Schorm)
  • Případ Mauritius (Jaroslav Balík)
  • Muž, který se spustil (Vít Hrubín)
  • Básník, služka a král (Vít Hrubín)
  • Škola za školou (Josef Platz)
  • O Háderunovi a víle Elóře (Jaromil Jireš)
  • Člověk v závěsu (Viktor Polesný)
  • Zn. Na dožití (Hynek Bočan)
  • Paní Pipperová zasahuje (Zdeněk Zelenka)
  • Ideální manžel (Zdeněk Zelenka)
  • Tři králové (Karel Kachyňa)
  • Bubáci a hastrmani (Václav Vorlíček)
  • Brouk v hlavě (Zdeněk Zelenka)
  • Polední žár Zdeněk Zelenka)
  • Stín viny (Zdeněk Zelenka)
  • Kožené slunce (Karel Kachyňa)
  • Úsměvy Jana Hrušínského
  • Smrt pedofila (Ivan Pokorný)
  • Boháč a chudák (Zdeněk Zelenka)
  • Slečna guru (Zdeněk Zelenka)
  • Zrozen bez porodu (Filip Renč)
  • Pražské jaro 1968 (Rakouská televize ORF, rež. Michael Kreihsl)
  • Čapkovy kapsy (Jan Těšitel)
  • Místo v životě (Jiří Chlumský)
  • Místo v životě II (Jiří Chlumský)
  • Mazalové (Bořivoj Hořínek)
  • Duch nad zlato (Zdeněk Zelenka)
  • První republika (Biser Arichtev)
  • 13. komnata Jana Hrušínského
  • Na plovárně s Markem Ebenem
  • Uchem jehly - s Pavlem Klineckým
  • Moje místa (TV Seznam 2017 a 2022 - Blanka Kubíková)
  • Docent I. a II. (Jiří Strach)
  • Odznak Vysočina II. - Krmítko" (Andy Fehu)
  • Specialisté (Ondrej Hraška)

Divadlo

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Cena městské části Praha 4 (2010)
  • Čestné občanství Prahy 4 (2014)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Jiří Leschtina. Jan Hrušínský: Vládcům už nestačí krást peníze. Kradou nám i svobodu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 1. listopadu 2018. Dostupné online. 
  2. ↑ Bartošová a spol: Války v rodinách celebrit. sedmicka.tyden.cz [online]. 1. října 2013. Dostupné online. 
  3. ↑ Herec Hrušínský, signatář výzvy k sankcím proti Rusku: Proti agresi musí protestovat každý slušný člověk. Parlamentnilisty.cz [online]. 18. dubna. Dostupné online. 
  4. ↑ ČTK, luš. Českem koluje petice za přijetí syrských uprchlíků. Mezi signatáři jsou i známé osobnosti. Info.cz [online]. 14. srpna 2017. Dostupné online. 
  5. ↑ Jan Hrušínský. Jan Hrušínský: Sto let od vzniku Československa. Čehona dostane medaili. FORUM 24 [online]. Forum 24, 20. října 2018. Dostupné online. 
  6. ↑ PETŘÍK, Lukáš. Vláda zakázala kulturní akce s více než 100 lidmi. Jan Hrušínský z Divadla Na Jezerce považuje její postup za likvidační pro divadla. Literární noviny [online]. 10. 3. 2020 [cit. 11.3.2020]. Dostupné online. 
  7. ↑ Radmila Hrdinová. Jan Hrušínský se omluvil za nesprávná slova. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-03-19 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 444–446.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 316. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 223. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 248. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 525. 
  • Marie Valtrová. Divadlo s rodokmenem - Divadlo Na Jezerce / vydalo nakladatelství Brána, 2010.
  • Marie Valtrová. Kronika rodu Hrušínských / vydal Odeon, 1994, druhé, rozšířené vydání Brána, 2012.
  • Nikola Hrkľová, Jan Hrušínský, Jan Balcar. RUDOLF HRUŠÍNSKÝ - 100 ROZMARNÝCH LÉT / vydalo Divadlo Na Jezerce, 2020

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.