Jan Joosten van Lodensteijn | |
---|---|
Jiná jména | Jajósu (耶楊子) |
Narození | 1556 Delft |
Úmrtí | 1623 (ve věku 66–67 let) Jihočínské moře |
Příčina úmrtí | utonutí |
Národnost | holandská |
Povolání | samuraj a objevitel |
Znám jako | Jeden z prvních Holanďanů (a Evropanů vůbec), který se dostal do Japonska. Jeden z prvních Evropanů, který se stal samurajem |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Joosten van Lodensteijn (nebo Lodensteyn; 1556 -1623) v japonštině známý jako Jajósu (japonsky 耶楊子), byl holandský mořeplavec a obchodník.[1][2][3]
Jan Joosten, rodák z Delftu, byl jedním z prvních Nizozemců, kteří dopluli do Japonska a druhým důstojníkem na holandské lodi De Liefde, která uvázla v Japonsku v roce 1600. V Japonsku zůstal a sloužil jako diplomatický poradce a tlumočník šógunátu Tokugawa v obchodních a ekonomických záležitostech.[3][4]
Současný název oblasti kolem Tokijské stanice, Jaesu, pochází z jeho japonského jména Jajósu.[1][3]
Jan Joosten vyplul v roce 1598 z Rotterdamu na palubě lodi De Liefde. [pozn. 1] Jeho loď byla součástí obchodní plavby celkem pěti lodí do Východní Indie. Lodi De Liefde velel jako hlavní navigátor[1][5][6] Angličan William Adams. [pozn. 2] Mezi další námořníky patřili Jacob Quaeckernaeck nebo Melchior van Santvoort.[7]
Poté, co lodě úspěšně zdolaly Magellanův průliv se od sebe neplánovaně oddělily, ale de Liefde se později u pobřeží Chile znovu spojila s lodí Hoop (naděje). Tam někteří z členů posádky včetně obou kapitánů zemřeli při střetnutí s domorodci. Obě lodi tedy raději opustily nepřátelské španělské vody a vydaly se prodat svůj náklad (vlněné oblečení) raději do Japonska než na Molukách. Obě lodě tam ale cestou zaskočila bouře a Hoop se potopila.
V dubnu roku 1600 se De Liefde dostala na břeh poblíž Usuki v provincii Bungo v Japonsku. Původní posádka čítala při vyplutí z Rotterdamu 110 členů. V době kdy dorazila do Japonska, jich zbývalo jen 24, včetně těch, kteří již byli blízko smrti.[1][5] Místní správce (tzv. bugjó) zabavil na palubě lodi všechny zbraně včetně děl, ručních palných zbraní a munici. Také nahlásil tento incident (označovaný jako Liefde incident) Hidejori Tojotomimu v Ósace.[5][6] Devatenáct bronzových děl bylo vyloženo z lodi a podle španělských záznamů bylo později použito v důležité bitvě u Sekigahary 21. října 1600 (mezi tokugawskými silami a jejich soupeři).[8]
Iejasu Tokugawa, daimjó z města Edo (dnes Tokio), který se později stal šógunem a založil vlastní šógunát, se lodí a její posádkou zabýval. Iejasu, který byl hlavou tzv. Rady pěti starších, posádce nařídil, aby odpluli lodí do Sakai (poblíž Ósaky) a poté do Eda.[5][9] Je známo, že portugalští jezuitští misionáři vytrvale přesvědčovali Japonce, že loď je pirátské plavidlo a že posádka by měla být popravena. [pozn. 3][6]
Některé z členů posádky přijal Iejasu osobně, pro kterého se stali cenným zdrojem informací o evropské politice, válkách a zahraničních záležitostech. Adams a Jan Joosten popsali Iejasuovi situaci v tehdy známém světě, včetně toho že v Evropě probíhalo tou dobou mnoho válečných konfliktů. Významné bylo, že jezuité i další katolíci (např. portugalští, španělští), kteří tou dobou šířili křesťanskou víru v Japonsku, se v těchto bojích většinou nacházeli na opačných stranách než protestanti (např. Nizozemci, Britové). Iejasu si oba Evropany oblíbil pro jejich upřímnost při sdělování faktů a uznával je jako důvěryhodné.[5][9] To ovlivnilo zahraniční politiku šógunátu Tokugawa a vedlo k silnému snížení vlivu Portugalska a Španělska v tehdejším Japonsku. Důvodem bylo, že obchod byl pro katolické Španělsko a Portugalsko neoddělitelný od propagace křesťanství. Naproti tomu jediným cílem protestantského Nizozemí byl obchod samotný, proto následně získalo exkluzivní povolení s Japonskem obchodovat. [pozn. 4][6][9] Iejasu pozval Adamse i Jana Joostena do Eda, kde se posléze sám stal šógunem. Učinil z Adamse svého diplomatického poradce a dal mu japonské jméno Miura Andžin včetně léna 220 koku ve vesnici Miura, provincie Sagami. Jan Joosten se také stal jeho oficiálním diplomatickým poradcem, dostal japonské jméno Jájosu a usadil se v Edu.[5][9] Jeho dům se nacházel na okraji vnitřního opevnění před branou Wadakura vedoucí do hradu v Edu. Poté se oženil s japonskou dívkou, se kterou měl i děti.[1][5] Přestože se Jan Joosten nesměl vrátit do Nizozemí, dostal povolení k zahraničnímu obchodu. Měl privilegium nosit dva samurajské meče a obdržel roční rentu, což ho (spolu s Adamsem) zařadilo mezi tzv. hatamoto neboli přímo podřízené šógunovi.[10]
Jan Joosten sloužil jako Iejasův diplomatický poradce a tlumočník a zároveň se zabýval obchodem s tzv. červenou pečetí na základě licence od Tokugawa Iejasu v Asii. Když byl v roce 1609 v Hiradu v Nagasaki založen holandský obchodní dům, sehrál zásadní roli při rozvoji obchodu mezi šógunátem a holandskými obchodníky. Stal se de facto prostředníkem mezi Japonskem a Nizozemskem. Nizozemští obchodníci činní v tehdejším Siamu o něm informovali, že byl na počátku roku 1613 na palubě džunek převážejících bohatý náklad. V dopise z listopadu 1614 Jan Joosten jako obchodník napsal: „Hlásím, že císař (Iejasu) si přeje koupit všechna děla a olovo“.[11] Doplul údajně až do Indie, při této výpravě měl na jeho lodi být i japonský dobrodruh a spisovatel Tendžiku Tokubei.
V naději, že se bude moci vrátit do Holandska, odplul do hlavního města tehdejší Nizozemské východní Indie (nyní Jakarta, hlavní město Indonésie ), ale všechna jednání probíhala obtížně a rozhodl se tak vrátit se do Japonska. Na zpáteční cestě do Japonska jeho loď najela na mělčinu v Jihočínském moři, kde roku 1623 Jan Joosten utonul.
Název Yaesu v Tokiu vznikl podle japonského jména Jana Jostena. Ten žil na hradě v Edu poblíž dnešní Hibija, Čijoda-ku, místo bylo později nazváno Jajosu podle jeho japonského jména Jajósu. Jajosu se dále změnil na Jaesu a jako název města se používá od roku 1872. Současná stanice Jaesu se nachází v Čuo-ku v Tokiu a byla postavena v roce 1954.
Pamětní socha Jana Joostena stojí v podzemním nákupním centru Jaesu na tokijském nádraží. Památník Jana Joostena, postavený v roce 1989 na památku 380. výročí japonsko-nizozemské smlouvy o přátelství, se nachází na ulici Jaesu.[2][3]
V roce 1999 po něm jeho rodné město Delft pojmenovalo Jan Joostenplein (náměstí Jana Joostena). Ve městě je také socha lodi De Liefde.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Joosten van Lodensteijn na anglické Wikipedii.