Janis Rozentāls

Janis Rozentāls
Narození6.jul. / 18. března 1866greg. nebo 18. března 1866
Saldus
Úmrtí13.jul. / 26. prosince 1916greg. (ve věku 50 let) nebo 26. prosince 1916 (ve věku 50 let)
Helsinky
Místo pohřbeníRižský lesní hřbitov (od 1920)
Alma materImperátorská akademie umění
Povolánímalíř
Manžel(ka)Elli Forssell–Rozentāle (1903–1916)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janis Rozentāls (18. března 1866 Saldus – 26. prosince 1916[1] Helsinky) byl lotyšský malíř. V historii lotyšského umění je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností přelomu století. Tematicky i umělecky je považován za nejvšestrannějšího umělce té doby.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Janis Rozentāls se narodil 18. března 1866 v rodině Miķelise Rozentālse a jeho manželky Lavīze. Po ukončení Salduské Krauzeho školy nastoupil na okresní školu v Kuldīze, ale po roce a půl byl kvůli nedostatku finančních prostředků nucen ukončit studium a v roce 1880 odešel za výdělkem do Rigy. Pracoval v obchodě s oblečením, v bufetu a nakonec u malíře J. Celēvičse, kde se učil malířem. V roce 1888 získal stříbrnou medaili na výstavě školních prací na Petrohradské akademii umění.

29. července 1888 začal J. Rozentāls navštěvovat malířský institut Petrohradské akademie umění jako posluchač, v roce 1894 již rozšířil řady absolventů. Realismus ruského umění tvořil základy jeho umění, v jeho centru však stál život lotyšského lidu, lotyšská příroda, mytologické a historické motivy. Jeho diplomová práce (1894) byla první diplomovou prací v akademii s národním tématem; Na jednom ze setkání umělecké skupiny „Rūķis“ se Rozentāls rozhodl namalovat své rodné místo. Za svou práci byl jmenován umělcem prvního stupně a několik let žil v Petrohradě.

V roce 1900 se Rozentāls vrátil do Lotyšska, nejprve do Saldus, od roku 1901 žil v Rize, kde se v roce 1902 setkal se zpěvačkou Ellie Forsel, se kterou se v následujícím roce v Helsinkách oženil. V letech 1906–⁠1913 pracoval Rozentāls jako odborný asistent na umělecké škole Venjaminse Blūmse. Rozentālsovy samostatné výstavy se konaly v roce 1910 v Jelgavě, v letech 1910, 1912 a 1913/1914 v Rize.

Po začátku první světové války a přiblížení německé armády do Rigy se Rozentāls v roce 1915 přestěhoval se svou rodinou do Helsinek. V roce 1916 vážně onemocněl a 26. prosince 1916 zemřel na ostrově Brenda v Helsinkách. V roce 1920 byl Rozentālsův popel z Helsinek převezen do Rigy.

Charakteristika Rozentālsovy tvorby

[editovat | editovat zdroj]

Rozentāls byl jedním z prvních, kdo s velkou přesností a přímo zobrazoval život lidí na konci 19. století. Portrét hrál v malířově tvorbě důležitou roli, kromě portrétů také maloval každodenní žánrové scény, symbolické a fantastické kompozice s mytologickými, biblickými nebo lotyšskými folklorními motivy, krajinami, oltářními obrazy.

V 90. letech 19. století v Rozentālsově tvorbě dominovalo líčení každodenního života lidu („Na verandě“, „Prádelna“ atd.). Díla tohoto žánru mají podobnost s vyobrazením Blaumanisova venkovského života, což částečně vysvětluje přátelství mezi nimi. Rozentāls také maloval akvarely na každodenní témata („Trh“, „Hospoda“ atd.); přímé pozorování života zde je kombinováno s jeho ironickou kritikou. V Rozentālsově tvorbě je velký podíl krajinek. Rozentāls namaloval rovněž mnoho portrétů, včetně portrétů mnoha významných současníků (například Vilhelmse Purvītise nebo Rūdolfse Blaumanise). Portréty a obrazy z každodenního života byly často namalovány pomocí fotografií, například fotografií Jānise Krēsliņše.

Významné místo v Rozentālsově tvorbě zaujímá secese a symbolika. Dílo „Princezna s opicí“ (1913) je považováno za zvláště významný příklad secese v Rozentālsově umění.[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janis Rozentāls na lotyšské Wikipedii.

  1. ↑ Rozentālu ģimene. Elita Sproģe. J.Rozentāla Saldus mākslas un vēstures muzejs.2008.
  2. ↑ Janis Rozentāls - Latvijas mākslas vēsture. www.makslasvesture.lv [online]. [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Latvijas mākslas klasika. www.latvijasmaksla.lv [online]. [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]