Japonská císařská dynastie

Japonská císařská domácnost
Standarta císařské rodiny
ZeměJaponskoJaponsko Japonsko
TitulyJaponský císař
ZakladateléDžimmu (legendární)
Rok založení660 př. n. l. (legendární)
Konec vládypořád u vlády
Poslední vládceAkihito
Současná hlavaNaruhito
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dynastie japonských císařů nebo císařská rodina (japonsky 皇室, kóšicu; v překladu císařská domácnost)[pozn. 1] je nejdéle vládnoucí dynastií na světě.[1] Zahrnuje ty členy širší rodiny vládnoucího japonského císaře, kteří vykonávají úřední a veřejné povinnosti. Podle současné japonské ústavy je císař "symbol státu a jednoty lidu". Ostatní členové císařské rodiny vykonávají ceremoniální a společenské povinnosti, ale nemají žádnou roli ve vládních záležitostech. Povinnosti císaře jsou předávány jejich mužským potomkům.

Císařský dům uznává 126 panovníků, počínaje legendárním císařem Džimmu (tradičně datovaným 11. února 660 př. n. l.) a pokračujícím až po současného císaře Naruhita. Historické důkazy pro prvních 29 císařů jsou podle moderních standardů okrajové, ale existují důkazy o dědičné linii, protože císař Kinmei nastoupil na trůn před 1500 lety. Za prvního historicky doloženého císaře s pevně vymezenou dobou vlády je považován právě císař Kinmei, který vládl v letech 539 až 571.[2] Japonští císařové z tohoto rodu tedy vládnou nejméně 1500 let.

Seznam současných členů

[editovat | editovat zdroj]
Japonský císařský rodokmen k únoru 2022
Císař Naruhito a císařovna Masako s některými dalšími členy císařské rodiny, 2021

Článek 5 zákona o císařské domácnosti (皇室 典範, Kóšicu tenpan) definuje císařskou rodinu (皇族, kózoku) jako císařovnu (皇后, kógó); císařovnu vdovu (太 皇太后, tai-kótaigó); královnu matku (皇太后, kótaigó); císařovy legitimní syny a legitimní vnuky v legitimní mužské linii (親王, šinnó) a jejich chotě (親 王妃, šinnóhi); císařovy svobodné legitimní dcery a svobodné legitimní vnučky v legitimní mužské linii (内 親王, naišinnó); císařovy další legitimní mužské potomky ve třetí a pozdější generaci v legitimní mužské linii (王, ó) a jejich chotě (王妃, óhi); a další císařovy nesezdané legitimní ženské potomky ve třetí a pozdější generaci v legitimní mužské linii (女王, džoó).[3] V češtině se šinnó a ó překládají jako „princ“, stejně jako šinnóhi, naišinnó, óhi a džoó jako „princezna“.

Po odstranění jedenácti vedlejších větví z císařského domu v říjnu 1947 bylo oficiální členství v císařské rodině fakticky omezeno na potomky mužské linie císaře Taišó, s výjimkou žen, které se provdaly mimo císařskou rodinu a jejich potomků.

Císařská rodina má aktuálně 17 členů:[4]

  • Císař Naruhito, nejstarší syn a první dítě emeritního císaře Akihita a emeritní císařovny Mičiko se narodil 23. února 1960 v Nemocnici císařské domácnosti v Tokiu. Následníkem trůnu se stal po nástupu svého otce na trůn. Korunní princ Naruhito si 9. června 1993 vzal Masako Owadovou. Dne 1. května 2019 vystoupil na Chryzantémový trůn a po abdikaci svého otce se stal císařem.[5]
  • Císařovna Masako se narodila 9. prosince 1963 jako dcera Hisaši Owady, bývalého ministra zahraničí a bývalého stálého zástupce Japonska při OSN. Po nástupu svého manžela na trůn 30. dubna 2019 se stala císařovnou manželkou.[5]
    • Aiko, princezna Toši se narodila 1. prosince 2001 a je jedinou dcerou císaře Naruhita a císařovny Masako.
  • Emeritní císař Akihito se narodil 23. prosince 1933 v Kókjó jako nejstarší syn a páté dítě císaře Hirohita a císařovny Kódžun. Oženil se 10. dubna 1959 s Mičiko Šóda. Císař Akihito se stal po svém otci císařem dne 7. ledna 1989 a byl následován Naruhitem poté, co 30. dubna 2019 abdikoval.[6]
  • Emeritní císařovna Mičiko se narodila v Tokiu 20. října 1934 jako nejstarší dcera Hidesabura Šódy, prezidenta a čestného předsedy Nisshin Flour Milling Inc.[6]
  • Fumihito, korunní princ Akišino, druhý syn emeritního císaře se narodil 30. listopadu 1965 v Nemocnici císařské domácnosti v Tokiu. Jeho dětský titul byl princ Aja. Po sňatku s Kiko Kawašimaovou dne 29. června 1990 získal titul princ Akišino a povolení založit novou větev císařské rodiny.
  • Kiko, korunní princezna Akišino se narodila 11. září 1966 jako dcera Tacuhika Kawašimy, profesora ekonomie na Univerzitě Gakušúin.[7] Korunní princ a princezna Akišino mají dvě dcery (jedna z nich zůstává členkou císařské rodiny) a jednoho syna:
    • Princezna Kako z Akišina (narozená 29. prosince 1994), druhá dcera korunního prince Akišina.
    • Princ Hisahito z Akišina (narozen 6. září 2006), první muž narozen v císařské domácnosti od narození jeho otce 41 let předtím.
      Členové císařské rodiny se při oslavách korunovace nového císaře ukazují široké veřejnosti. Emeritní císař Akihito a emeritní císařovna Mičiko nejsou přítomni (4. května 2019).
  • Masahito, princ Hitači se narodil 28. listopadu 1935 jako druhý syn a šesté dítě císaře Hirohita a císařovny Kódžun. Jeho dětský titul byl princ Joši. Dne 1. října 1964, den po svatbě, získal titul princ Hitači a povolení k založení nové větve císařské rodiny.[8]
  • Hanako, princezna Hitači se narodila 19. července 1940 jako dcera bývalého hraběte Jošitaky Cugarua. Princ a princezna Hitači nemají žádné děti.[8]
  • Nobuko, princezna Tomohito z Mikasy je vdova po princi Tomohitovi z Mikasy (5. ledna 1946 –⁠ 6. června 2012), nejstarším synovi prince a princezny Mikasa a druhém bratranci císaře Naruhita. Princezna se narodila 9. dubna 1955 jako dcera Takakičiho Asa, předsedy Aso Cement Co., a jeho manželky Kazuko, dcery bývalého předsedy vlády Šigeru Jošidy.[9] Se zesnulým princem Tomohitem z Mikasy má dvě dcery:
  • Hisako, princezna Takamado je vdova po Norihitovi, princi Takamadovi (29. prosince 1954 –⁠ 21. listopadu 2002), třetím synovi prince a princezny Mikasa a bratranci císaře Naruhita. Princezna se narodila 10. července 1953 jako nejstarší dcera Šigejira Tottoriho. Za prince se provdala dne 6. prosince 1984. Původně známý jako princ Norihito z Mikasy získal 1. prosince 1984 titul princ Takamado a povolení založit novou větev císařské rodiny.[10] Princezna Takamado má tři dcery, z nichž jedna zůstává členkou císařské rodiny:

Rodokmen

[editovat | editovat zdroj]

Následující rodokmen zobrazuje rodokmen současných členů císařské rodiny:

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Císař Taišó
†
 
 
Císařovna Teimei
†
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Císař Šówa
†
 
 
Císařovna Kódžun
†
 
 
Princ Čičibu
†
 
 
Princezna Čičibu
†
 
 
Princ Takamacu
†
 
 
Princezna Takamacu
†
 
 
Princ Mikasa
†
 
 
Princezna Mikasa
†
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Emeritní císař
 
 
Emeritní císařovna
 
 
Princ Hitači
(3)
 
 
Princezna Hitači
 
 
Pět dcer
1†, 2†, 3†, 4, 5
 
 
Princ Tomohito z Mikasy
†
 
 
Princezna Tomohito z Mikasy
 
 
Princ Kacura
†
 
 
Princ Takamado
†
 
 
Princezna Takamado
 
 
Dvě dcery
1, 2
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Císař
 
 
Císařovna
 
 
Korunní princ Akišino
(1)
 
 
Korunní princezna Akišino
 
 
Sajako Kuroda
 
 
Princezna Akiko
 
 
Princezna Jóko
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Princezna Cuguko
 
 
Dvě dcery
1, 2
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Princezna Aiko
 
 
Mako Komuro
 
 
Princezna Kako
 
 
Princ Hisahito
(2)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Poznámky

  • Čísla v závorkách označují místa v linii následnictví.
  • Tučné písmo označuje žijící jedince, kteří jsou uvedeni jako členové císařské rodiny.[11]
  • Kurzíva označuje princezny, které po svatbě opustily císařskou rodinu.[11]
  • Přerušované čáry označují manželské páry.
  • Křížek (†) označuje zesnulé jedince.[11]

Žijící bývalí členové

[editovat | editovat zdroj]

Podle podmínek zákona o císařské domácnosti z roku 1947 ztrácejí naišinnó (císařské princezny) a joo (princezny) po svatbě tituly a členství v císařské rodině, pokud si nevezmou císaře nebo jiného člena císařské rodiny. Čtyři z pěti dcer císaře Hirohita, dvě dcery prince Takahita, jediná dcera císaře Akihita a naposledy druhá a třetí dcera prince Norihita opustily císařskou rodinu po svatbě, připojily se k rodině manžela a přijaly tak příjmení manžela. Nejstarší dcera císaře Hirohita si v roce 1943 vzala nejstaršího syna prince Naruhiko Higašikuni.

Císař Hirohito a členové Kjú-Mijake (členové větví mladších synů královské rodiny)

Rodina Higašikuni ztratila svůj císařský status v říjnu 1947. Žijící bývalé císařské princezny jsou:

  • Acuko Ikedaová (narozená 7. března 1931), čtvrtá dcera a čtvrté dítě císaře Hirohita a přežívající starší sestra císaře Akihita.
  • Takako Šimazuová (narozená 2. března 1939), pátá dcera a nejmladší dítě císaře Hirohita a mladší sestra císaře Akihita.
  • Jasuko Konoe (narozená 26. dubna 1944), nejstarší dcera a nejstarší dítě prince Takahita a princezny Juriko.[12]
  • Masako Senová (narozená 23. října 1951), druhá dcera a čtvrté dítě prince Takahita a princezny Juriko.
  • Sajako Kurodaová (narozená 18. dubna 1969), třetí dítě a jediná dcera císaře Akihita a císařovny Mičiko.
  • Noriko Sengeová (narozená 22. července 1988), druhá dcera prince Norihita a princezny Hisako.[13]
  • Ajako Morijaová (narozená 15. září 1990), třetí dcera prince Norihita a princezny Hisako.
  • Mako Komurová (narozená 23. října 1991), první dcera a nejstarší dítě korunního prince a korunní princezny Akišino.

Nejstarší dcera císaře Hirohita Šigeko Higašikuni a jeho třetí dcera Kazuko Takacukasaová zemřely v letech 1961 a 1989.

Finance císařské rodiny

[editovat | editovat zdroj]

Rozpočet

[editovat | editovat zdroj]

Císař může ročně z veřejných peněz utratit 27,6 miliard japonských jenů. Všechny císařské paláce jsou vlastněny a placeny státem.[14]

Až do roku 2003 byla za „Chryzantémovou oponou“ držena v tajnosti fakta o životě a financích japonské císařské rodiny. Johei Mori (bývalý královský zpravodaj pro Mainiči šimbun a odborný asistent žurnalistiky na Univerzitě Seidžó) odhalil ve své knize podrobnosti o financích císařské rodiny na základě 200 dokumentů, které byly zveřejněny v souladu se zákonem o přístupu k veřejným informacím.[14]

Personál

[editovat | editovat zdroj]

Japonská císařská rodina zaměstnává více než 1 000 lidí (47 služebníků na jednoho člena). Patří sem 24členný tradiční orchestr (gagaku) s 1 000 let starými nástroji, jako jsou koto a šó, 30 zahradníků, 25 kuchařů, 40 šoférů a také 78 stavitelů, instalatérů a elektrikářů. Ochranou 895 císařských hrobek je pověřeno 30 archeologů. Rodina dále zaměstnává chovatele bource morušového na císařské hedvábnické farmě Momidžijama. Císař má v pohotovosti čtyři lékaře 24 hodin denně, pět mužů spravuje jeho šatník a 11 asistuje při šintoistických obřadech.[14]

Výdaje

[editovat | editovat zdroj]

Císařský palác má vlastní kliniku za 2 miliony liber ročně se 42 zaměstnanci a 8 odděleními. Příkladem velkých výdajů je vymalování místnosti, kde tehdejší korunní princezna Masako porodila princeznu Aiko v roce 2001, za 140 000 liber. Císař Akihito utratil 140 000 liber za vybudování vinného sklepa, ve kterém má 4 500 lahví s 11 druhy bílého vína a sedmi druhy červeného, jako například Château Mouton-Rothschild (1982) nebo šampaňské Dom Pérignon (1992).

Císařská garda je speciální jednotka, skládající se z více než 900 lidí, kteří poskytují osobní ochranu císaři a dalším členům císařské rodiny, včetně jejich rezidencí, za 48 milionů liber ročně.

Kromě vnitřního dvora (císař, císařovna a jejich děti včetně korunního prince a korunní princezny) zahrnuje rodina dalších 19 členů, kteří žijí v císařských rezidencích. Není jim zakázáno pracovat nebo podnikat. Například princ Tomohito z Mikasy, jeho manželka a dvě dcery dostávají 310 000 liber ročně, ale japonská veřejnost o nich moc neví a mají málo královských povinností.

Skutečné roční náklady se od roku 2003 odhadovaly na 325 milionů dolarů ročně.

Podpora

[editovat | editovat zdroj]

Průzkum časopisu Asahi šimbun z roku 1997 ukázal, že 82 % Japonců by podpořilo pokračování monarchie. Průzkumy poté ukázaly, že 1/3 respondentů je vůči tématu „lhostejná“. Císařský systém je považován za symbol země, poskytuje pocit vazby, účelu, duchovního jádra a zdroje tradice a stability. Malé procento respondentů tvrdí, že císařský systém je zastaralý a není v souladu se současnou dobou.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Někdy je také používáno nesprávné označení dynastie Jamato.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imperial House of Japan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LEE, Samuel. Rediscovering Japan, reintroducing Christendom: two thousand years of Christian history in Japan. [s.l.]: Government Institutes, 2010. S. 51. (angličtina) 
  2. ↑ CARTWRIGHT, Mark. Emperor of Japan [online]. Ancient History Encyclopedia, 2019-07-10 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The Imperial House Law - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2012-11-27 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-27. 
  4. ↑ Genealogy - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2016-08-09 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-09. 
  5. ↑ a b Their Imperial Highnesses Crown Prince Naruhito and Crown Princess Masako - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2012-08-19 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-19. 
  6. ↑ a b Their Majesties the Emperor and Empress - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2012-11-27 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-27. 
  7. ↑ Their Imperial Highnesses Prince and Princess Akishino - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2012-08-19 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-19. 
  8. ↑ a b Their Imperial Highnesses Prince and Princess Hitachi - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2012-08-19 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-19. 
  9. ↑ Their Imperial Highnesses Prince and Princess Mikasa - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2012-08-19 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-19. 
  10. ↑ Her Imperial Highness Princess Takamado - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2012-11-29 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-29. 
  11. ↑ a b c Genealogy. The Imperial Household Agency [online]. 2016-08-09 [cit. 2024-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ Their Imperial Highnesses Prince and Princess Mikasa and their family - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2018-01-15 [cit. 2021-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-15. 
  13. ↑ Her Imperial Highness Princess Takamado and her family - The Imperial Household Agency. web.archive.org [online]. 2017-04-19 [cit. 2021-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-19. 
  14. ↑ a b c JOYCE, Colin. Book lifts the lid on Emperor's high living. The Daily Telegraph. 2003-09-07. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-10. (anglicky) 
  15. ↑ HOOVER, William D. Historical Dictionary of Postwar Japan. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2011. (2.). ISBN 978-1538111550. S. 147. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]