| Jazyčije (Russký jazyk, Haličsko-Russký jazyk) | |
|---|---|
| Rozšíření | Ukrajina (Podkarpatská Rus, Bukovina, Halič), Polsko |
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace | |
| Písmo | Cyrilice |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | není |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jazyčije (rusínsky Язычіє, Jazyčije, ukrajinsky Язичіє) byl umělý smíšený slovanský jazyk vzniklý na základě rusínštiny, církevní slovanštiny, ruštiny a pár slov také mělo prvky ze slovenštiny a polštiny.[1][2][3] Jazyk se používal v Haliči, Podkarpatské Rusi a Bukovině v 19. a 20. století. Jazyk byl používán převážně národními buditeli a spisovateli, kteří byli rusofilové, v rusínském národním obrození se jazyk bral jako spisovný a akademický, proto ho používali výhradně kněží, např. Alexander Duchnovič, ale někdy i klasičtí spisovatelé, např. Michal Lučkaj.[1][4]
Jazyk byl vytvořen jako přechodný, mezi „nespisovnou“ rusínštinou a „spisovnou“ ruštinou, kdy se rusofilští rusínští národní buditelé domnívali, že rusíni se stanou součástí velkoruského národa a jazyk měl tedy sloužit v tzv. přechodném období, než by se začala využívat ruština.[4][5] Po druhé světové válce a integraci Podkarpatské Rusi do Ukrajinské SSR, sovětská vláda považovala Jazyčije za archaický jazyk a užívání jazyka prakticky přestalo.[3][6]
Název Jazyčije, pochází z hanlivého výrazu pro tento jazyk od ukrajinských nacionalistů, např. Ivan Franko, který sice svá první díla v tomto jazyku psal, ale v pozdějších letech jeho života se od jazyka distancoval[2][3][7], v Haliči a Podkarpatské rusi se jazyk nazýval jako Russký, nebo Haličsko-Russký.
Základní slova jazyka pocházela z rusínštiny, ale nová slova byla přejata či vymyšlena ve stylu církevní slovanštiny. Pravopis byl převzat z návrhu pravopisu ukrajinštiny od Maksymoviča, tedy byla velmi podobná církevní slovanštině a staroslověnštině, hlavním rozdílem mezi ostatními slovanskými jazyky bylo zachování jatě (Ѣ).[3]
jazyčije |
Що єсть тепло и свѣтло — того дово̂дно оучени̂ єще не знаютъ. Но безъ свѣтла и тепла нїяка изъ нашихъ пашниць не може оудатися. — Свѣтло, здаеся, возбуджае въ рослинахъ силу, которою они оуглянный квасъ, амонїякъ, воду, и другое поживлѣнье розкладаютъ на части, зъ ıакихъ тїи рѣчи повстаютъ, — и — потребное въ себе вживаютъ, остальное же назадъ воздухови о̂тдаютъ. На пр. оугляный квасъ розкладаютъ они на єго части, на квасородъ и оуглеродъ, и оуглеродъ вживаютъ въ себе, квасородъ же о̂тдаютъ воздухови, и тымъ способомъ воздухъ все о̂тсвѣжуютъ. Но все то дѣеся лишь днемъ при свѣтлѣ солнечно̂мъ, ночїю же нѣ; и также днемъ при захмарено̂мъ небѣ робота тая оуже имъ складно не иде, а для тоговъ хмарнїи роки овощи николи не буваютъ смачни̂ та тревали̂. (1875) |
transkripce jazyčije |
Ščo jesť teplo y světlo, toho dovodno oučeny ješče ne znajut. No bez světla y tepla ňjaka yz našych pašyc' ne može oudatysja. Světlo, zdaesja, vozbudžae v roslynach sylu, kotoroju ony ouhljannyj kvas, amoňjak, vodu, y druhoe požyvlěňe rozkladajut na časty, z iakych ťy rěčy povstajut. Na pr. ouhlerod vozduch vse otsvěžnujut. No vse to děesja lyš' dnem pry světlě solnečnom, nočiju že ně; y takže dnem pry zachmarenom nebě robota taja ouže ym skladno ne yde, a dlja tohov chmarňy roky ovoščy nykoly ne buvajut smačny ta trevaly (1875) |
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Iazychie na anglické Wikipedii, Язычие na ruské Wikipedii a Язичіє na ukrajinské Wikipedii.