Jeanne Calmentová | |
---|---|
Jeanne Calmentová (1915) | |
Rodné jméno | Jeanne Louise Calment |
Narození | 21. února 1875 Arles Francie |
Úmrtí | 4. srpna 1997 (ve věku 122 let) Arles Francie |
Příčina úmrtí | senilita |
Místo pohřbení | Trinquetaille Cemetery |
Bydliště | Arles |
Povolání | žena v domácnosti |
Choť | Fernand Calment (1896–1942) |
Děti | Yvonne Calment |
Rodiče | Nicolas Calment a Marguerite Gilles |
Příbuzní | Frédéric Billot (vnuk) |
Funkce | list of European supercentenarians (1987–1997) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jeanne Louise Calmentová (nepřechýleně Calment; 21. února 1875 Arles – 4. srpna 1997 Arles) byla francouzská žena, která je považovaná za nejdéle žijícího člověka, jehož věk byl úředně ověřen. Dožila se 122 let, 5 měsíců a 14 dní, čímž je jediným člověkem historie, který se dožil více než 120 let. Po svých stých narozeninách stále ještě pravidelně cvičila. Přestože je její věk úředně potvrzen, byly předloženy pochybnosti.[1] Několik jejích příbuzných se dožilo více než 80 nebo 90 let, takže je pravděpodobné, že základem výjimečné dlouhověkosti členů rodiny jsou genetické dispozice.[zdroj?]
Jeanne vyrůstala a většinu života prožila v Arles. Její otec, který pracoval jako stavitel lodí, se dožil téměř sta let, matka 86 let. V roce 1888 se jako třináctiletá setkala s Vincentem van Goghem, který navštívil obchod jejího strýce.
V roce 1896 se provdala za Fernanda Nicolase Calmenta, vlastního bratrance z 2. kolene. Ten byl poměrně zámožný, což umožnilo Jeanne Calmentové vést klidný život: nikdy nebyla nucena pracovat kvůli výdělku a mohla se věnovat zálibám jako tenis, cyklistika, plavání, opera či hra na piano. Jejich jediná dcera zemřela ve věku 35 let na zápal plic a Jeanne Calmentová posléze sama vychovávala svého vnuka. Svého manžela přežila o 55 let, vnuka o 34 let.
V roce 1965, kdy jí bylo 90 let a byla již bez dědiců, uzavřela kupní smlouvu na prodej svého domu, když kupujícím se stal 47letý právník André-François Raffray, který se zavázal ponechat ji tam bydlet do konce života a vyplácet jí až do její smrti každý měsíc částku 2 500 franků. Raffray zemřel v roce 1995 v 77 letech na rakovinu, v platbách pokračovala jeho manželka. Celkem Calmentové vyplatili více než dvojnásobek hodnoty jejího domu.
Ve svém domě žila sama do 110 let. Poté, co způsobila v důsledku zhoršeného zraku v kuchyni při vaření malý požár, se přestěhovala do domova se zajištěnou pečovatelskou službou.
Známou se stala v roce 1988, kdy se při příležitosti sta let od návštěvy Vincenta van Gogha v Arles setkala s novináři a promluvila o setkání se slavným malířem. Byla pravděpodobně posledním žijícím člověkem, který se s ním setkal. V roce 1990 si krátce zahrála sama sebe ve filmu Vincent a já (název ve francouzském originále Vincent et moi) a stala se tak ve věku 114 let nejstarším hercem, který se kdy objevil před filmovými kamerami. Dokumentární film o jejím životě byl natočen při příležitosti 120. narozenin.
Ve věku 114 let a 11 měsíců si po pádu zlomila stehenní kost a byla nucena podstoupit operaci. Po ní se pohybovala na kolečkovém křesle. 21. února 1997, kdy se dožila 122 let, bylo oznámeno, že se nebude dále prezentovat na veřejnosti z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. Zemřela 4. srpna téhož roku.
Žila do vysokého věku aktivně, pěstovala šerm a do sta let jezdila na kole. Používala hodně olivového oleje jak do pokrmů, tak i na potírání kůže. Pila portské víno, jedla hodně čokolády (údajně až jeden kilogram týdně) a nevyhýbala se ani cigaretám. Kouřila do svých 117 let, ale nikdy ne víc než 2 cigarety denně.
Délka a průběh života Jeanne Calmentové byly úředně zdokumentovány a o datu jejího narození tak dlouho nebyly žádné významné pochybnosti.[2] V prosinci 2018 ruští vědci Nikolaj Zak a Valerij Novosjolov předložili argumenty, že Jeanne Calmentová zemřela již roku 1934 a pod její identitou žila dále její dcera Yvonne narozená v roce 1898.[3] Pro svoje tvrzení předložili 17 nepřímých argumentů, mezi které patří:[1]významná statistická odchylka (délka života je obvykle překonávána o dny, nikoliv o delší období), rodina se chtěla v roce 1934 vyhnout vysoké 35% dědické dani, v rozhovorech zaměňovala jméno svého otce a manžela, zničila záměrně veškeré své fotografie, ve svých 118 letech podstoupila několik neurologických vyšetření, podle kterých její verbální paměť byla srovnatelné s věkem kolem 80 až 90 let, dokázala sedět i ve věku nad 100 let, úmrtní list Yvonne není potvrzen úřední osobou, do školy ji prý vodila služka, která však byla o 10 let mladší a podobně.[1] Nicolas Brouard, ředitel Francouzského institutu demografických studií, uvedl, že jistotu by vnesla pouze exhumace ostatků Jeanne a Yvonne Calmentových.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeanne Calment na anglické Wikipedii.