Jelena Jurjevna Gagarinová

Jelena Jurjevna Gagarinová
Jelena Gagarinová, 2014
Jelena Gagarinová, 2014
Narození17. dubna 1959 (65 let)
Zapoljarnyj, Murmanská oblast, RSFSR, SSSR
BydlištěMoskva
ObčanstvíSovětský svaz, od 1991 Rusko
Alma materHistorická fakulta Moskevské státní univerzity
Povoláníhistorik umění, generální ředitelka muzea „Moskevský Kreml“ (od 2001)
ZaměstnavatelStátní historicko-kulturní muzeum-rezervace „Moskevský Kreml“
TitulKandidát věd
OceněníŘád družby (2010),
Zasloužilý pracovník kultury Ruské federace (2004),
Řád zásluh o Italskou republiku (2012),
Řád čestné legie (2015),
a další
DětiJekatěrina Karavajevová
RodičeJurij Gagarin a Valentina Gagarinová
PříbuzníGalina Gagarinová (sestra)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelena Jurjevna Gagarinová (rusky Елена Юрьевна Гагарина; * 17. dubna 1959 Zapoljarnyj) je od roku 2001 generální ředitelka muzea „Moskevský Kreml“. Je dcerou Jurije Gagarina, prvního kosmonauta světa.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jelena Jurjevna Gagarinová je starší dcera Jurije Gagarina a Valentiny Gagarinové. Narodila se v době služby svého otce u námořního letectva v Luostari-Novoje u Murmanska. Poté, co byl Gagarin vybrán mezi kosmonauty, přestěhovala se na jaře 1960 rodina do Moskvy, v létě téhož roku do Hvězdného městečka. Zde žili i po Gagarinově smrti (1968).

Roku 1981 absolvovala Historickou fakultu Moskevské státní univerzity, obor dějiny umění a začala pracovat v Puškinově státním muzeu výtvarného umění. Od dubna 2001 je generální ředitelkou muzea „Moskevský Kreml“ (plný název Státní historicko-kulturní muzeum-rezervace „Moskevský Kreml“, rusky Государственный историко-культурный музей-заповедник „Московский Кремль“).[1]

V březnu 2005 byla ruskou vládou jmenována členem Komise Ruské federace pro záležitosti UNESCO,[2] v srpnu 2009 byla ve funkci potvrzena.[3]

Je kandidátkou věd a čestnou členkou Ruské akademie umění.[4]

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • Řád družby (29. prosince 2010) – za zásluhy v rozvoji národní kultury a umění, mnohaletou plodnou činnost[5]
  • Zasloužilý pracovník kultury Ruské federace (4. března 2004) – za zásluhy v oblasti kultury a mnohaletou plodnou práci[6]
  • Cena „Zlatý most“ (italská, 2010) – za přínos k rozvoji italsko-ruských vztahů[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Гагарина, Елена Юрьевна na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Правительство РФ. Распоряжение Правительства Российской Федерации от 12 апреля 2001 года № 498-р «О генеральном директоре Государственный историко-культурный музей-заповедник „Московский Кремль“» [online]. Moskva: Библиотека копий официальных публикаций правовых актов, 2001-04-12 [cit. 2011-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (rusky) 
  2. ↑ Nařízení vlády Ruské federace z 16. března 2005 č. 283-р Archivováno 20. 9. 2011 na Wayback Machine. (rusky)
  3. ↑ Nařízení vlády Ruské federace z 28. srpna 2009 č. 1242-р Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine. (rusky)
  4. ↑ Členové Ruské akademie umění Archivováno 28. 1. 2012 na Wayback Machine. (rusky)
  5. ↑ Výnos prezidenta Ruské federace z 29. prosince 2010 č. 1637 „O vyznamenání státními vyznamenáními Ruské federace“ Archivováno 14. 1. 2011 na Wayback Machine. (rusky)
  6. ↑ Výnos prezidenta Ruské federace ze 4. března 2004 č. 298 „O vyznamenání státními vyznamenáními Ruské federace“[nedostupný zdroj] (rusky)
  7. ↑ Ruským reprezentantům kultury a podnikaní udělili „Zlatý most“. rus.ruvr.ru [online]. [cit. 2011-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-11-22. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelena Jurjevna Gagarinová na Wikimedia Commons
  • КАБАНОВА, Ольга. Каково быть дочерью Гагарина. Интервью. [online]. Известия, 2004-03-03 [cit. 2011-05-19]. Interview pro list Izvestija. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (rusky) 
  • СМОЛЕВ, Дмитрий. Директор Музеев Кремля Елена Гагарина: "Скоро можно будет подняться на колокольню Ивана Великого" [online]. Известия, 2007-04-05 [cit. 2011-05-19]. Interview pro list Izvestija. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. (rusky)