Jerzy Urban | |
---|---|
Jerzy Urban (9. dubna 2019) | |
Narození | 3. srpna 1933 Lodž |
Úmrtí | 3. října 2022 (ve věku 89 let) Konstancin-Jeziorna nebo Lodž |
Místo pohřbení | Powazkowský hřbitov |
Povolání | novinář, politik, spisovatel a publicista |
Ocenění | Řád praporu práce 2. třídy důstojník Řádu znovuzrozeného Polska Zlatý záslužný kříž Řád Cyrila a Metoděje |
Politické strany | Svaz demokratické levice (do 2004) Polská sjednocená dělnická strana |
Choť | Małgorzata Daniszewska-Urban |
Rodiče | Jan Urban |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jerzy Urban (3. srpna 1933 Lodž – 3. října 2022 Varšava)[1] byl polský novinář, spisovatel a politik. Narodil se jako Jerzy Urbach, používal také pseudonymy Jerzy Kibic a Jan Rem; šlo o jednu z nejkontroverznějších postav poválečného Polska. Zatímco některými byl považován za zdrcujícího kritika odborů Solidarita (polsky Solidarność), ztělesnění pohrdání a cynismu občany, jiní jej měli za nebývalého mistra pera, brilantního analytika a fejetonistu, představujícího špičku ve své době.[2]
Pocházel z židovské levicově orientované rodiny. Za druhé světové války žil v Tarnopolu. Studium žurnalistiky na Varšavské univerzitě nedokončil a v roce 1951 se stal redaktorem listu Nowa Wieś; později působil v časopisech Polityka, Po prostu a Życie Gospodarcze. Jako autor společenskokritických textů se potýkal s řadou cenzurních zásahů i zákazů činnosti.[3]
Po vzniku Solidarity se stal jedním z jejích nejhlasitějších odpůrců a od roku 1981 působil jako tiskový mluvčí polské vlády. Ačkoli nebyl členem Polské sjednocené dělnické strany, stal se jednou z hlavních tváří režimní propagandy a pro agresivní vystupování vůči opozici byl nazýván „Goebbelsem válečného stavu“.[4] Roku 1989 získal funkci ministra bez portfeje odpovědného za fungování sdělovacích prostředků a neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách, po pádu Wojciecha Jaruzelského z politiky odešel. Stal se úspěšným investorem a časopis Wprost jej v roce 2004 zařadil mezi sto nejbohatších Poláků.[5]
V roce 1990 založil týdeník NIE (česky NE), který podporoval Svaz demokratické levice a ostře kritizoval katolickou církev, zejména její hierarchii, kryjící to, co měla trestat; periodikum hrálo hlavní roli při odhalování pedofilních skandálů katolických kněží („chlapíků v sukních“). Časopis získal pozornost svým provokativním až vulgárním tónem a četnými skandály.[6] V roce 2005 byl Urban odsouzen za urážku papeže Jana Pavla II. k pokutě dvacet tisíc zlotých.[7] Proti rozsudku protestovala organizace Reportéři bez hranic.
Jerzy Urban napsal více než dvě desítky knih, většinou satirického obsahu. Česky vyšla sbírka soudniček Podvodníčci a zlodějíčkové (Svoboda, 1981). Podle jeho próz vznikl povídkový film Obrazki z życia; hrál také menší roli ve filmu Disco polo.
Dokonce i lidé tvrdící, že Urban je neuvěřitelný lhář, který náleží peklu, netrpělivě čekali na každé nové číslo levicového časopisu NIE.[2]