Jerzy Urban

Jerzy Urban
Jerzy Urban (9. dubna 2019)
Jerzy Urban (9. dubna 2019)
Narození3. srpna 1933
Lodž
Úmrtí3. října 2022 (ve věku 89 let)
Konstancin-Jeziorna nebo Lodž
Místo pohřbeníPowazkowský hřbitov
Povolánínovinář, politik, spisovatel a publicista
OceněníŘád praporu práce 2. třídy
důstojník Řádu znovuzrozeného Polska
Zlatý záslužný kříž
Řád Cyrila a Metoděje
Politické stranySvaz demokratické levice (do 2004)
Polská sjednocená dělnická strana
ChoťMałgorzata Daniszewska-Urban
RodičeJan Urban
PodpisJerzy Urban – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jerzy Urban (3. srpna 1933 Lodž – 3. října 2022 Varšava)[1] byl polský novinář, spisovatel a politik. Narodil se jako Jerzy Urbach, používal také pseudonymy Jerzy Kibic a Jan Rem; šlo o jednu z nejkontroverznějších postav poválečného Polska. Zatímco některými byl považován za zdrcujícího kritika odborů Solidarita (polsky Solidarność), ztělesnění pohrdání a cynismu občany, jiní jej měli za nebývalého mistra pera, brilantního analytika a fejetonistu, představujícího špičku ve své době.[2]

Pocházel z židovské levicově orientované rodiny. Za druhé světové války žil v Tarnopolu. Studium žurnalistiky na Varšavské univerzitě nedokončil a v roce 1951 se stal redaktorem listu Nowa Wieś; později působil v časopisech Polityka, Po prostu a Życie Gospodarcze. Jako autor společenskokritických textů se potýkal s řadou cenzurních zásahů i zákazů činnosti.[3]

Po vzniku Solidarity se stal jedním z jejích nejhlasitějších odpůrců a od roku 1981 působil jako tiskový mluvčí polské vlády. Ačkoli nebyl členem Polské sjednocené dělnické strany, stal se jednou z hlavních tváří režimní propagandy a pro agresivní vystupování vůči opozici byl nazýván „Goebbelsem válečného stavu“.[4] Roku 1989 získal funkci ministra bez portfeje odpovědného za fungování sdělovacích prostředků a neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách, po pádu Wojciecha Jaruzelského z politiky odešel. Stal se úspěšným investorem a časopis Wprost jej v roce 2004 zařadil mezi sto nejbohatších Poláků.[5]

V roce 1990 založil týdeník NIE (česky NE), který podporoval Svaz demokratické levice a ostře kritizoval katolickou církev, zejména její hierarchii, kryjící to, co měla trestat; periodikum hrálo hlavní roli při odhalování pedofilních skandálů katolických kněží („chlapíků v sukních“). Časopis získal pozornost svým provokativním až vulgárním tónem a četnými skandály.[6] V roce 2005 byl Urban odsouzen za urážku papeže Jana Pavla II. k pokutě dvacet tisíc zlotých.[7] Proti rozsudku protestovala organizace Reportéři bez hranic.

Jerzy Urban napsal více než dvě desítky knih, většinou satirického obsahu. Česky vyšla sbírka soudniček Podvodníčci a zlodějíčkové (Svoboda, 1981). Podle jeho próz vznikl povídkový film Obrazki z życia; hrál také menší roli ve filmu Disco polo.

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Dokonce i lidé tvrdící, že Urban je neuvěřitelný lhář, který náleží peklu, netrpělivě čekali na každé nové číslo levicového časopisu NIE.[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ szp. Jerzy Urban nie żyje. Miał 89 lat. wiadomosci.onet.pl [online]. 2022-10-03 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ a b PM. Zemřel kontroverzní publicista. Ze zahraničí. Právo. Borgis, 5. říjen 2022, roč. 32, čís. 232, s. 15. [cit. 2022-10-06]. ISSN 1211-2119. (česky)
  3. ↑ KOSTYŃSKA, Marlena. Jerzy Urban. ksiazki.wp.pl [online]. 2013-04-11 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (polsky) 
  4. ↑ „Urban przywracał najgorsze elementy stalinizmu”. Prof. Żaryn przypomina ohydną prowokację. www.tvp.info [online]. 2021-12-13 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ POLSKA, Grupa Wirtualna. 120 mln zł. Jerzy Urban ma majątek, który przyprawia o zawrót głowy. o2.pl [online]. 2021-08-18 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (polsky) 
  6. ↑ Jerzy Urban - wirtuoz niegodziwości. histmag.org [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ S.A, Wirtualna Polska Media. Jerzy Urban ukarany grzywną za znieważenie papieża. wiadomosci.wp.pl [online]. 2005-01-25 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]